Brazílie očima Slováka: Líbí se mi zdejší spontánnost a usměvavost lidí
Slovenský reportér a fotograf Roman Nemec žije už delší dobu v Brazílii. Jak se změnil jeho pohled na rodnou zem a co ho na jeho druhém domově těší i trápí?
Jak dlouho v zemi žijete a co vás tam přivedlo?
V prosinci 2012, právě v době, kdy mayský kalendář předpověděl zánik světa, jsem se na Kubě seznámil s Brazilkou Talitou. Oba jsme tam byli na dovolené. Toužil jsem po změně, a tak jsem se za ní přestěhoval do Brazílie. V Sao Paulu spolu žijeme více než šest let. Konec světa se tehdy nekonal a pro mě to byl naopak začátek nové životní cesty.
Čím se v Brazílii zabýváte dneska?
V „Novém světě“ jsem změnil profesi. Na Slovensku jsem působil jako obchodník či projektový manažer v oblasti IT. Dnes se věnuji fotožurnalistice, cestování a jachtingu. Píšu a publikuji v několika jazycích. V oblasti fotografie se zaměřuji na přírodu Jižní Ameriky, kulturu a zvyklosti a také jachtařské expedice či regaty (Volvo Ocean Race).
Jak se liší mentalita místních od té slovenské?
Je těžké odpovědět na tuto zdánlivě jednoduchou otázku, protože v Brazílii se sever výrazně liší od jihu, podobně jako Slovensko na východě a západě. Je jakýmsi novodobým Babylonem, kde koexistují původní obyvatelé s přistěhovalci z celého světa. Mísí se zde rozmanité kultury a zvyklosti. Brazilci se na život dívají uvolněnější optikou, hodně se usmívají, rádi se baví a jedí. Kromě samby a karnevalu je ve světě známá i brazilská srdečná pohostinnost.
Čím se liší životní styl místních od toho na Slovensku?
V Brazílii, která je rozlohou větší než celá Evropa, se nedá hovořit o univerzálním životním stylu. Například život v Rio de Janeiru, božském či bohémském městě ležícím na pobřeží, se výrazně liší od Sao Paula, jež je hlavním finančním centrem celé Brazílie. Obecně platí, že lidé si tu méně připouštějí stres, těší se ze života, i když mnozí v přeplněných favelách ho nemají lehký. Zakládají si na rodinném životě a hodně se setkávají a vzájemně podporují.
Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Na začátku to byl pro mě velký kulturní šok. Líbila se mi spontánnost a neformálnost mezi lidmi. Vyhovuje mi tropické počasí s mírnými nebo žádnými zimami. Na druhou stranu příchodem velké ekonomické krize jsem si prožil spolu s Brazilci těžké chvíle. Tehdy jsem i na vlastní kůži zažil, co pro ně znamená rodina. Pro cizince bylo těžké se probojovat k pracovním příležitostem.
Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířil?
Velké třídní rozdíly ve společnosti, kriminalita a zatím velmi nešetrný přístup k životnímu prostředí a jeho bohatství.
Je něco, co vám tam z domoviny chybí?
Asi jako každému, který na delší dobu opustil rodnou zem, tak rodina a přátelé. Slováci v Brazílii mezi sebou vztahy moc neudržují. Rád se setkávám s bratry Čechy, s nimiž spolupořádám společenské akce.
Co vnímáte jako lepší než na Slovensku?
Vyhovuje mi tropické podnebí, uvolněnější životní styl, usměvavost lidí a blízkost oceánu.
Vědí místní o Slovensku? Jak reagují, když zmíníte, odkud pocházíte?
Pamatují si Československo. Slovensko si častokrát pletou se Slovinskem a ptají se mě na válku v Jugoslávii. Nicméně mnoho Brazilců, které znám, už navštívilo Bratislavu.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních?
Brazilci, kteří si to mohou dovolit, velmi rádi cestují. Ať už za prací, studiem, nebo na dovolenou. Potkáte je kdekoliv na světě. Rádi využívají služeb cestovních agentur. Doma cestují méně, a když, tak stále na tatáž místa. Častokrát mi říkají, že jejich zemi znám lépe než oni sami.
Jakých pět míst byste ukázal svému nejlepšímu kamarádovi z Česka či ze Slovenska, jenž v Brazílii ještě nebyl?
Amazonii pro fantastické pralesy a indiánské vesničky, Salvador coby nádherné koloniální město a Národní park Chapada Diamantina se stolovými horami, kaňony a vodopády. Samozřejmě Rio de Janeiro – caipirinhu na pláži si tady musíte dát! Potom Sao Paulo, obrovskou betonovou džungli se zvláštním kouzlem. A Lençóis Maranhenses – rozlehlou poušť se zelenomodrými jezírky.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Velmi rád se vracím do Amazonie. Tento rok jsem se jako dobrovolník zúčastnil expedice s lékaři, kteří v indiánské vesničce, na břehu řeky Rio Negro, poskytovali zdravotní péči domorodým obyvatelům z různých kmenů.
Jaké je vaše oblíbené tamní jídlo?
Feijoada: vařené vepřové maso s černými fazolemi, škvarky, maniokem, pomerančem a farofou (opražená manioková mouka).
Kterých pět výrazů byste použil pro popis Brazílie a jejích obyvatel?
Úžasná samba, barevný karneval, tropická krajina, rozmanitá příroda, srdeční lidé.
Chtěl byste svému druhému domovu něco popřát nebo vzkázat?
Přeji krásné Brazílii, jež se stala mým druhým domovem, aby se jí podařilo zbavit břemene z dávné i nedávné minulosti, aby nabrala odvahu ke změně a vykročila k budoucnosti založené na rovnosti a demokracii.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: