Kuomboka: Velkolepá oslava, při které zambijský král s královnou unikají před rozvodněnou řekou Zambezi
Horní tok řeky Zambezi se každoročně na jaře po deštích rozvodní a zalije obrovskou plochu v okolí městečka Mongu a téměř celé území Malozi. Cestovatelům je tahle oblast v západní provincii Zambie známá spíše jako Barotseland. Žije zde většina obyvatel z půlmilionové populace kmene Loziů. Když až pětimetrová voda začne ohrožovat jejich domovy, udělají důležitou věc: naloží svého krále na loď a odvezou ho do bezpečí. Vítejte na slavnosti Kuomboka!
Kuomboka doslova znamená „přejít z vody“. V podstatě jde o odchod Jeho Veličenstva ze zatopeného letního sídla Lealui do bezpečnějšího a výše postaveného zimního paláce poblíž místa Limulunga. Stejně tak i Loziové opouštějí každoročně svá obydlí a stěhují se do bezpečí, aby unikli všudypřítomné vodě. Zpět se vracejí až v polovině srpna. Voda je sice načas vyžene z jejich domovů, zaplaví jim hospodářství a občas zničí jejich chatrná, většinou slaměná obydlí, ale zase je to široko daleko nejúrodnější pás přírody. Na východ od Zambezi už je jenom horký písek pouště Kalahari.
Zambezi lidem každoročně nabídne velké množství ryb a živin pro jejich půdu, a proto jsou zde ideální podmínky pro farmaření. Záplavy ale občas přijdou s takovou zuřivostí, že za několik málo dnů voda stoupne až o několik metrů a přináší s sebou řadu nemocí a také komáry. Rovněž se každoročně několik lidí utopí.
Tajný termín
Termín slavností Kuomboka se každým rokem mění a Jeho Veličenstvo král Litunga ho drží do poslední chvíle v tajnosti. V minulosti začínala Kuomboka vždy za úplňku Měsíce, ale s postupem času a s přibývající návštěvností se termín hýbe v rámci několika dní, v závislosti na předpovědi počasí. Samotná akce si žádá obrovské přípravy a klade velké nároky na všechny zúčastněné. Vše musí být do detailu připravené, aby transport krále proběhl hladce a on mohl bez problémů se svou manželkou vstoupit na půdu svého zimního sídla.
Poslední dny před zahájením probíhají konečné opravy na královských lodích. Před bránou letního paláce se staví aparatura a stan pro VIP návštěvníky. Očekává se přítomnost ministerského předsedy, přijedou i kameramani ze zambijských televizí a řada novinářů. Den před zahájením oslav se stává oblast Mongu zábavním a kulturním centrem. V ulicích probíhají hudební představení v dobovém stylu, ale nejvíce lidí se koncentruje u nejhlučnějších pódií s moderní hudbou a živými vystoupeními kapel většinou ve stylu amerického rapu. Hospody a bary praskají ve švech, všichni se náramně baví, smějí a tancují. Vždyť zítra má přijít ten velký den!
Cesta slona a jeřába
Časně zrána, těsně po rozednění, jsou téměř všichni na nohou. Před královským palácem se staví plátěný přístřešek pro nejváženější návštěvníky, ladí se poslední detaily a všichni už netrpělivě vyčkávají, až se otevře brána. Lidí přibývá. U mikrofonů se střídají hlasy jednotlivých mluvčích a dav poddaných tleská. Jelikož je většina proslovu v jazyce Loziů, nerozumíme ničemu. Napětí vzrůstá, lidé se začínají tlačit na nejlepší pozice, aby viděli alespoň část Jeho Veličenstva. Členové ochranky mají plné ruce práce, aby tlačící se dav umírnili a byl dostatek místa pro královský průvod.
Po chvilce se rozezní mohutné dunění bubnů, představitelé armády salutují a na prostranství vcházejí jako první královi nosiči, kteří nesou v rukách vše, co bude král ve svém sídle v Limulunze potřebovat. Celý dav zuřivě tleská a pokorně kleká na kolena. Uprostřed skupiny nosičů spatřím královu uniformu. Snad to byl on. Určitě. Vedle něj kráčí pyšně jeho manželka a za nimi uzavírají průvod další místní náčelníci zvaní indunas. Za koncem dlouhé řady doprovodu se dav v okamžiku sevře a pomalu následuje panovníka k lodi.
Za obrovského potlesku král vstupuje na svou loď, která se pyšní velkou sochou slona, symbolizující moc. Královna usedá do lodi s tyčící se sochou jeřába. Za nimi postupně nastupují muži s dlouhými pádly oděni v sukních z leopardí kůže, kteří jsou pečlivě vybíráni a musejí být příslušníky kmene Loziů. Zvuk královských bubnů moama ohlašuje královo nalodění a od břehu vyrážejí dvě menší průzkumné kánoe, které mají zajistit hladký průběh celé plavby. Nikdo už na nic nečeká a všichni utíkají na vedlejší břeh, skáčou do lodiček a míří na volnou vodu, aby mohli alespoň na chvíli sdílet atmosféru královské cesty.
Obdivuji, s jakou obratností ovládají úzká plavidla vydlabaná z kmene banánovníků. Sám mám obavy se pohnout, aby se naše loď nepřevrátila. Legenda přece tvrdí, že je voda plná krokodýlů. Voda je v mžiku poseta malými lodičkami a všichni sledují trasu královské regaty. Když průzkumné kánoe zkontrolují okolí, dávají zprávu a obrovská loď se může vydat na dlouhou plavbu. Z lodi duní bubny a všech sto silných mužů najednou zabere a obrovské plavidlo se dá do pohybu. Na malém prostranství mezi vysokou trávou udělá loď exhibiční osmičku a poté se vydá na svou několikahodinovou plavbu řekou Zambezi. Lidé tleskají, objímají se a sledují loď do poslední chvilky.
Tři dny oslav
Přesouváme se do městečka Limulunga, kde by měl v přístavišti asi za pět hodin zakotvit král s královnou. Přijedou? Určitě ano, protože na ně bude čekat sám prezident s několika dalšími vládními představiteli a několik desítek tisíc lidí, kteří netrpělivě vyčkávají příjezdu Jeho Veličenstva. Kolem cesty do přístavu vyrostlo obrovské pódium a téměř na každém větším prostranství se zpívá a tancuje. Proplétáme se mraveništěm a snažíme se najít kousek stínu, kde bychom přetrvali dlouhé čekání na královskou loď.
Usídlíme se u pódia, kde probíhá taneční soutěž v rytmu zambijského rapu. Slečny vybrané z řad obecenstva se jedna po druhé snaží uchvátit dav svými pohyby a být alespoň o trošku úspěšnější než ta předchozí. Po chvíli se soutěž strhává skoro až v erotickou show, ale vtom se najednou od vody ozývá obrovské hřmění rozvášněného davu. Loď je tady! Král a královna přijíždějí! Dav se tlačí dole u přístaviště a po chvilce není vůbec nic vidět. Pořádková služba má plné ruce práce. Na obzoru se objeví silueta slona, každý stojí na špičkách, aby viděl blížící se kolos.
Loď se na poslední chvíli zastaví, jako by si to král rozmyslel. Co teď? Otočí to? To přece nemůže. Najednou muži zaberou, voda se rozvlní a loď pomalu přistává na břehu u rozbaleného koberce. Ochranka formuje dav, aby královský pár mohl v bezpečí projít do stanu před zimním palácem. Tam už na něj čeká prezident. Probíhá slavnostní přivítání a společně usedají do stínu. Po chvilce už se střídají u mikrofonu a promlouvají k veřejnosti. Nemáme šanci, abychom přes masu lidí něco viděli, tak usedáme do ústraní a nasáváme atmosféru události. Lidé nyní mají před sebou tři dny slavností s tancem, představeními a hudební produkcí. Mají důvod - jejich král je nyní s nimi a zůstane, dokud voda neopadne.
Dávná „Loď pro lidi“
Vypráví se, že první král jménem Mboo nechal kvůli každoročním ohromným záplavám vyrobit loď, která měla převézt lidi a cennosti do vyšších míst, kam záplavy nedosáhly. První loď zvaná Njolanjola byla vyrobena z rákosí a skládala se ze čtyř částí, které byly následně spojeny kořeny a vlákny rostlin. Plavidlo ale dlouho nevydrželo, a tak přišlo na řadu dřevo. Jako hlavní materiál byla použita prkna. Do nich byly vypáleny díry a prkna se svázala k sobě kořeny. Díry a trhliny byly nakonec vymazány extraktem z kůry stromů. Nakonec byla loď dotvořena tak, aby vypadala jako oltář pro uctívání boha Nyambe. Boky byly nabarveny bílými a černými pruhy. Světlé znamenaly víru a černé lid. Byla pojmenována Nalikwanda - Loď pro lidi. Při každé povodni se lidé, kteří byli v nebezpečí, nalodili, silní muži se chopili pádel a přesunuli se na vyšší, bezpečnější místo. Zprvu si každým rokem vybírali jiné místo, ale později si vytvořili své druhé domovy, kam se každý rok pravidelně vydávají a utíkají před vodou.