Alžírsko očima Češky: Rodina jako svátost
Dodnes se do Alžírska ráda vrací za tatínkem, širokou rodinou a spolužačkami z dětství. Jak vidí Souad Kratochvílová Kafi svůj druhý domov v porovnání s Českem?
Jak dlouho jste v zemi žila a co vás tam původně přivedlo?
V Alžírsku jsem žila zhruba čtrnáct let. Studovala jsem tam jak základní školu, tak střední. Alžírsko je domov mého dětství a mládí a vlast, na kterou jsem hrdá. Můj tatínek pochází z Alžírska a studoval v sedmdesátých letech v Ostravě Vysokou školu báňskou.
Čím se liší mentalita místních od té naší?
Alžírsko je velká země s rozmanitým etnickým složením, což znamená, že mentalita se liší napříč celým územím. Obecně je však alžírská mentalita ovlivněna jak francouzskou kulturou kvůli dlouhodobé kolonizaci, tak i islámem. Klíčovou hodnotou je pohostinnost a rodina, úcta ke starším. Přestože modernizace přináší mnoho změn, řada etnik zachovává tradiční hodnoty. O Alžířanech se říká, že jsou tvrdohlaví a velcí nacionalisté. Nemají v krvi, že by neustále nadávali na politickou situaci a na to, co ve státě nefunguje, co se zdražilo a tak podobně.
Jak se liší životní styl místních od našeho?
Celkově vzato, Alžířané a Češi mají různé přístupy k náboženství, rodině, stravování, volnému času a vzdělání, přičemž každý styl má své vlastní kouzlo a tradice.
Rodina je v Alžírsku posvátná, a to nejen v úzkém smyslu. I když jde o strýce nebo bratrance z třetího kolena, rodina má vždy prioritu. Proto často žijí ve dvou- nebo třígeneračních domech a blízko sebe. Alžířané tráví hodně času společně u jídla, často i v pozdních večerních hodinách. Jejich kuchyně je plná koření, zeleniny, ovoce a bylinek, což je oproti české kuchyni, která se drží tradičních jídel a pravidelných časů jídla, velký rozdíl.
Ve volném čase se Alžířané rádi setkávají s rodinou a přáteli, často v rámci domácích návštěv u jídla nebo mátového čaje. Češi mají také rádi rodinná setkání, ale tráví hodně času i individuálními aktivitami, jako je sport nebo kulturní akce. A součástí českého setkání je vždy alkohol, což je v Alžírsku nepřípustné. Velmi důležité je zde i vzdělání. Dostat se na univerzitu je považováno za velkou čest a chloubu rodiny.
Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Osobně mě nic nepřekvapilo, protože poprvé jsem se v Alžírsku ocitla už jako malá. Strávila jsem tam krátkou dobu okolo mých tří let a pak znovu kolem šesti let až do svých devatenácti, takže jsem tam vyrůstala a brala všechno jako součást svého života.
To, co mě překvapuje posledních patnáct let, během nichž se tam vracím, je, že navzdory dnešním sociálním sítím, internetu a podobně jsou dnešní mladí lidé méně tolerantní k jiným názorům a způsobu životního stylu, jsou radikálnější. Možná je to tím, že moje generace a generace mých alžírských předků byly více ovlivněné francouzskou kolonií a zažily větší multikulturní soužití s Evropany přímo v Alžírsku. A samotní Alžířané měli větší možnost vycestovat do zahraničí a poznat i jiné kultury.
Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířila?
Asi mě napadá jen jedna věc, a to, že na všechno, co žena udělá nebo podnikne, se musí ptát svého muže a mít jeho souhlas. I když znám ojedinělé příklady, kde to tak není, ve většině případů to tak bohužel funguje.
Je něco, co vám tam z domoviny chybí?
Alžírsko sice považuji za svůj domov, ale co miluji na Česku, je smysl pro řád a pořádek na ulicích a ve veřejných prostorách. Alžírsko se svou rozmanitou populací a neřízeným dynamickým růstem nemá hlavně v posledních letech tak silný smysl pro pořádek, jak ho známe u nás. Ale je to i chyba samotného státu, že pro to nic nedělá a nenapomáhá v edukaci rychle rostoucí populace tímto směrem.
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?
Úctu k rodičům a rodině, vřelé mezilidské vztahy a neuvěřitelnou pohostinnost.
Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?
Vědí hlavně o Československu a znají nás jako chudou postkomunistickou zemi. V 80. letech tam Češi a Slováci jezdili za prací a žili tam i pět až deset let, takže nás znají. Co se týče mě samotné, dobře zapadám do místní kultury.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?
Alžířané, zejména ti z jihu, často jezdí za mořem v rámci samotného Alžírska, protože vnitrozemí a pouštní města v létě trpí extrémními vedry. Milují moře a pláž, ale nejde jim o opalování jako u Čechů, spíše o koupání a ochlazení. Do zahraničí jezdí hlavně do oblíbeného Tuniska, což je pro ně jako Chorvatsko pro Čechy, jen s tím rozdílem, že dovolená v Tunisku je pro Alžířany možná levnější v poměru cena/výkon. Evropa v posledních letech zpřísnila přístup pro obyvatele třetích zemí a je pro Alžířany drahou destinací. Většinou tedy jezdí do Evropy za rodinou, především do Francie, kde žije kolem čtyř milionů francouzsko-alžírských obyvatel.
Jakých pět míst byste ukázala své nejlepší kamarádce z Česka, která v Alžírsku ještě nebyla?
Určitě bych jí ukázala hlavní město Alžír, metropolitní centrum plné života, které nabízí úchvatné římské památky a moderní městský ruch. Ghardáju, tradiční a malebné oázové město, kde jako by se zastavil čas, je fascinující svou architekturou a uchováním starodávného tradičního života místních obyvatel. Constantine, známé jako město mostů, je impozantní svou dramatickou krajinou a historickými mosty.
Ale pro Čechy by podle mě byla zajímavá hlavně jižní část Alžírska: město Timimúns s okouzlujícími červenými písečnými dunami, město Džanet s neuvěřitelnými skalními formacemi a Tamanrasset, srdce saharského dobrodružství. Tyto jižní oblasti jsou ideální pro milovníky pouštních výprav a nabízejí neopakovatelné zážitky. Pět míst je opravdu hodně málo, na severu bych ještě rozhodně doporučila pobřežní oblast mezi Skikdou a velkým městem Annaba, která je proslulá kouzelnými plážemi a zelení. A hlavně na druhé straně Alžírska poblíž marocké hranice nesmíme zapomenout na druhé největší město Oran, kde je cítit španělský vliv a které je známé svým bohatým kulturním a hudebním životem a krásnými koloniálními stavbami.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Mým nejoblíbenějším městem je Wargala, kde jsem vyrůstala mezi Alžířany a Čechoslováky, kteří tam tehdy pracovali. Je to pouštní velkoměsto, kde jsem chodila do základní školy a zažila spoustu dětských dobrodružství. Mám na toto město mnoho vzpomínek z dětství, včetně historek o novoročních oslavách na dunách, kde jsme s rodinnými přáteli vařili velbloudí guláš v multikulturním kruhu. V posledních letech jsem se také setkávala se spolužačkami ze základní školy, což není v Alžírsku běžné, jak to známe u nás na třídních srazech.
A vaše oblíbené místní jídlo?
Z alžírské gastronomie jsem si nejvíc oblíbila kuskus, burek, šorbu a olivový tažín. Obecně miluji místní šťavnatou sladkou zeleninu a velké broskve a melouny.
Kterých pět výrazů byste použila pro popis Alžírska a jeho obyvatel?
Pohostinnost, dobrosrdečnost, přátelství, rozmanitost, pohoda.
