Skotsko očima Čecha: Sounáležitost s přírodou a národní hrdost
Příroda, která uchvátí, a národní hrdost, která je velmi inspirující. Nejen to Ondřeje Fendrycha okouzlilo na Skotsku natolik, že do téhle severní části Velké Británie přesídlil.
Jak dlouho ve Skotsku žijete a co vás tam původně přivedlo?
Ve Skotsku žiji tři roky, ale do země cestuji už bezmála deset let. Měl jsem to štěstí, že tam před lety zakotvil i můj bratr, s rodinou jsme ho navštěvovali, no a ten vztah se zemí se začal postupně prohlubovat. S mou ženou jsme tam podnikli několik low-cost roadtripů, dokonce i naši svatební cestu a rozhodnutí se tam přestěhovat pak přišlo už nějak přirozeně.
Čím se tam zabýváte dneska?
Dnes hlavně organizuji malé individuální zájezdy pro páry, rodiny nebo i jednotlivce. Cítím v tom smysl představovat lidem zemi, kterou miluji. Také průvodcuji pro českou cestovní kancelář Adventura, kde zajišťuji zájezdy na ostrov Skye a severní souostroví Orkneje.
Jak se liší mentalita místních od té naší?
O Skotech se traduje, že jsou držgrešle. Tento mýtus bych rád vyvrátil: kvůli své pohnuté historii jsou ohledně financí spíše opatrní a také ve spoustě věcí pragmatičtí, mnohem více než Češi. Mám zkušenost, že pokud jste na Skoty milí, oplatí vám to dvojnásob. Rádi si povídají třeba jen při náhodném setkání na ulici, v obchodech se na vás neustále usmívají a obecně se tam více stírají sociální rozdíly. Tuto odlišnost ve vstřícnosti pociťuji v Česku velmi často.
Čím se liší životní styl místních od našeho?
Skotové pracují stejně jako my, i když my Češi jsme, co se týče pracovitosti, ještě o něco výše. Po práci rádi zajdou na pintu piva do místní hospody. Pokud počasí dovolí, jezdí rybařit na řeky nebo otevřené moře, rádi sportují, běh je na denním pořádku. Co se týče počasí, jsou houževnatější, na víkend vyrážejí do přírody na malé procházky i denní treky, nejraději se svým čtyřnohým kamarádem. Skotové jsou celkově přírodě o něco blíže než my. Na druhou stranu ale určitě minimálně polovina žen velmi ráda chodí do make-up a nehtových studií. Nejednou se mi stalo, že jsem šel v neděli ráno na procházku městem, obchody zavřené s výjimkou studií plných fintících se Skotek. Zajímavý je i rozdíl, kdy polovina žen je korpulentnějších tvarů a rády nosí vrstvy make-upu, druhá polovina má naopak sportovní postavu, denně běhá a svůj vzhled moc neřeší.
Co vás ve Skotsku nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Pozitivně mě překvapila rozhodně silná sounáležitost s přírodou a můj osobní citový vztah k té zemi. Dále taky jejich národní hrdost, cítíte ji opravdu všude. Skotská vlajka vlaje na každém rohu, při jakékoliv slavnosti nebo kulturní události nosí Skotové hrdě kilt. Byl jsem přítomen i večeři na státní svátek, který se koná k příležitosti narození místního barda a básníka Roberta Burnse – takovou soudržnou a milou atmosféru bych přál zažít každému. Nepříjemné zážitky mám pouze z telefonických hovorů s místními úřady, rozumět jejich přízvuku, navíc přes pevnou linku, byl kolikrát opravdu oříšek.
Je něco, co vám tam z domoviny chybí?
Na Skotsko a jeho životní rytmus a styl se dá zvyknout celkem brzy, aspoň já jsem to tak měl. Chybějí mi samozřejmě přátelé a část rodiny, která je v Česku. Vlastně jedna konkrétní věc mně ve Skotsku opravdu chybí: dobré české pivo na čepu!
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?
Sociální systém zaměřený na mladé rodiny a kvalitní životní úroveň, pohostinnost, důraz na národní identitu a snahu o zachování tradic a vztah k národním symbolům. Skotové jsou opravdu hrdý národ a vzhledem k jejich dramatické minulosti, kdy byli napadáni nejdříve Římany, pak Vikingy, poté Anglosasy a následně vedli dlouholeté boje o nezávislost s Angličany, si svou identitu hlídají a o tradice se pečlivě starají.
Vědí místní o Česku? Jak reagují, když se zmíníte, odkud pocházíte?
Když zazní, že jsem z Česka, často hned odpovídají, že znají naše pivo, krásnou historickou Prahu, hokej a Jágra a v neposlední řadě i nádherné ženy. Zní to jako samá klišé, ale je to opravdu tak a já jim to rozhodně nevyvracím.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?
Určitě vzhledem k místnímu klimatu vyhledávají Skotové na léto teplejší destinace: moji skotští přátelé létají na Maltu, do Španělska nebo Řecka. Jeden můj dnes už bývalý kolega vlastní starou cestovní dodávku, předělal si ji a jezdí s ní pravidelně na evropský kontinent, do Belgie, Nizozemska nebo severní Francie. Campervany a karavany jsou vůbec místním zvykem, Skotové se prostě na víkend seberou, nasednou do karavanu a vyrazí do vysočiny nebo na pobřeží, kde zakempují v jednom z mnoha místních kempů a buď využívají nabídky vodních aktivit, nebo chodí na delší treky do hor. Zvykem je i piknik na kameni v horách nebo u řeky či jezer v údolích.
Jakých pět míst byste ukázal svému nejlepšímu kamarádovi z Česka, který ve Skotsku ještě nebyl?
To je velmi jednoduché: ostrov Skye – největší ostrov Vnitřních Hebrid, posetý těmi nejúžasnějšími přírodními atrakcemi. Údolí Glen Coe – divoké údolí s melancholickou atmosférou, jedno z nejkrásnějších ve Skotsku. Pak bych rozhodně nevynechal národní parky Cairngorms a Trossachs a severozápadní oblast Assynt, která je plná jezer, skalnatých kopců a bílých pláží. A vždy bychom skončili v hlavním městě Edinburghu – nádherném historickém centru, které se dá obejít za jeden den. To je celkem šest míst, ale jinak to prostě nejde.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Míst je mnoho, ale jelikož má naše dcera druhé oficiální jméno Skye, asi je jasné, která část Skotska je moje opravdová srdcovka. Silných zážitků mám taky nepočítaně, takové ty kouzelné byly například při východu slunce u megalitické stavby Callanish Stones na ostrově Lewis ve Vnějších Hebridách nebo když ráno začala padat mlha v údolí Glen Nevis a první sluneční paprsky začaly hrát neskutečnou hru barev s kopci, lesy a loukami. Opět východy slunce na ostrově Skye, spaní na divoko na severu země nebo den, kdy jsem dopoledne vylezl na jednu horu nedaleko Glen Coe a odpoledne se už koupal v moři na západním pobřeží. Atmosféra Skotska se dá nasávat různými způsoby, ale příroda je u mě vždy na prvním místě.
A vaše oblíbené místní jídlo?
Skotská kuchyně není nikterak bohatá na chutě nebo barvy, ale najdou se určitě jídla, která mohu s klidným svědomím doporučit. Moje nejoblíbenější jsou pečená brambora s náplní, nejčastěji lososem nebo vaječnou pomazánkou, občas si rád zajedu na pobřeží na čerstvé fish&chips, výborná je polévka z uzené tresky. Velký úspěch, a nejen u mě, měla vegetariánská verze národního jídla haggis. Ze sladkého miluji tzv. scones, hutné bochánky podávané s máslem a džemem.
Kterých pět výrazů byste použil pro popis Skotska a jeho obyvatel?
Divokost – jak ta přírodní, tak v duši každého Skota. Příroda – Skotsko bylo a je na předních světových místech, co se týče přírodních krás, nezbývá než souhlasit. Živly – a jejich symbolika, hlavně voda, která určuje běh života a je přítomná opravdu vždy a všude, pak také kámen, základní stavební jednotka a silná energie v podobě menhirů nebo kruhových staveb, země, někdy hodně podmáčená, ale pořád silná a stabilní, a pak ohně planoucí na keltský svátek Beltain nebo v krbu jako symbol domova a bezpečí. Tradice – silná kultura a heraldické symboly, kterými jsou bodlák, národní oblek kilt, kostkovaná látka tartan, dudy, whisky, státní svatoondřejská vlajka nebo národní zvíře jednorožec. Hrdost – hrdý národ, který si prošel těžkými obdobími v minulosti. Tyto události Skoty naopak ještě více spojily a posílily jejich národní identitu.
