Hongkong očima Češky: Uzavřená společnost a honba za penězi
Česká lektorka jazyků, především angličtiny, našla svůj domov v Hongkongu. Jak vidí tamní životní styl a jak ho srovnává s českým?
Jak dlouho v zemi žijete a co vás tam původně přivedlo?
Žiji zde třetím rokem a přivedla mě sem, jak už to v životě bývá, souhra okolností. V roce 2021 jsem byla v Malajsii, kde jsem žila dlouhých a krásných šest let. V té době tam ještě zuřil covid a jeho dosti neorganizované řešení vládou. V podstatě jsme žili v permanentním lockdownu. Pandemie rovněž zatřásla byznysem a nebylo jisté, zda a za jakých podmínek bych mohla v Malajsii zůstat. Když se objevila příležitost v Hongkongu se stejnou společností, skočila jsem po ní a přesunula se za prací lektorky angličtiny.
Čím se liší mentalita místních od té naší?
Rozdíly jsou velké a občas přistěhovalcům činí potíže. Hongkonžané nemají zrovna pověst milých a přívětivých lidí. Ačkoliv je Hongkong dosti kosmopolitní, společnost je velice uzavřená, odtažitá a navazování kontaktů není snadné. Místní kultura je svázána stereotypy a návyky, které dlouhodobě ve společnosti přetrvávají. Například, že každý gwei-lo (místní výraz pro bělocha) je boháč nebo že s cizinci se nemá mluvit. Ačkoliv tohle byla mantra i leckterých českých babiček, zde to má trochu jiný rozměr. V praxi to vypadá tak, že jsou lidé zdrženliví a nesdělují si například ani místo bydliště, zaměstnavatele a jiné vcelku běžné informace. Občas to vypadá, že se bojí, že tuto informaci nějak zneužijete. Ovšem nedokážu si představit, jak by se název čtvrti, kde bydlíte, dal v sedmimilionovém městě zneužít. Ačkoliv mi tento druh rezervovanosti v osobním životě vyhovuje, není to produktivní v lektorské práci, kde je otevřenost komunikace žádoucí.
Jak se liší životní styl místních od našeho?
I zde jsou rozdíly výrazné. Obrovskou roli tady hraje materialismus. Ačkoliv by se dalo namítnout, že to je dnes problém celosvětový, zde je touha po penězích, statutu a materiálním prvenství naprosto do očí bijící. Peníze jsou středobodem všeho. Lidé se za nimi honí, mluví o nich a podřizují jim spoustu věcí. Úspěch se tu dává ostentativně na odiv, takže ulice jsou plné luxusních aut, dámy se pyšní kabelkami a lodičkami od Diora či Chanela, a pokud člověk upřednostňuje skromnost a nekřiklavost, je tak trochu outsider. Já osobně mám právě tyto outsidery v oblibě, jelikož se občas usmějí a nevypadají tak strojeně. Život je tu také dost uspěchaný, práce a studijní výkony stojí v žebříčku hodnot hned za penězi, a celkově je život řízen převážně výsledky a vnějšími dojmy. Zajímavá je také kultura domácích pomocnic. Většina rodin je zaměstnává, aby se staraly o výchovu dětí a chod celé domácnosti. To má za následek, že mnohé děti jsou velice nesamostatné a rozmazlené. Na druhou stranu je tu ale kladen důraz na zdvořilost a respekt ke starším, což, myslím, není na škodu.
Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Pokud sem člověk přijede jako turista, Hongkong dokáže zapůsobit dosti exoticky a člověka vtáhnout. Jeho jinakost je jako magnet a spousta lidí si myslí, že by tu po první návštěvě chtěli žít. Já jsem sice tento pocit neměla, a vidíte, i přesto jsem tu nakonec skončila. Mohu ale potvrdit, že věci, které se mi zdály bezvadné, jako například neustálé hemžení lidí, dokážou po delší době vcelku lézt na nervy. Jelikož jsem ale přijížděla v době, kdy byl Hongkong doslova „zapečetěn“ před vnějším světem, musela jsem podstoupit karanténu. Co mě nejvíce překvapilo, je jakýsi „robotický“ styl uvažování. Lidé se neřídí srdcem a rozumem, ale pouze tím, co je psáno a dáno. Vše podléhá přísným pravidlům a ta se nesmějí porušovat. Tudíž spíše než jako člověk jsem se cítila jako číslíčko v tabulce, které musí vykonávat přesně to, co je mu určeno. Chybovat se nesmí, dotazy se klást nemají a autority se musí respektovat. Naprosto mi tu chyběl jakýsi filozofický přesah a lidský nadhled. V práci pak byly mé dojmy zcela umocněny. Připadala jsem si opravdu jak na jiné planetě, či přinejmenším v Matrixu.
Nicméně Hongkong má také spoustu skvělých stránek. Město šlape jako hodinky. Úřady, tedy krom bankovnictví, fungují skvěle a veřejná doprava je podle mého snad ta nejlepší na světě. Daně z příjmů jsou velice nízké a založení byznysu už snad ani jednodušší a rychlejší být nemůže. Pak je tu tolik míst k prozkoumání, že by na to snad ani nestačil celý život.
Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířila?
Zpočátku jsem Hongkong nevnímala pozitivně a neustále jsem přemýšlela o odjezdu. Nicméně časem jsem pochopila, že spokojenost musí člověk hledat v sobě samém, takže jsem se naučila spoustu věcí ignorovat a brát je jako běžnou součást místního koloritu. Soustředila jsem se spíše na pozitiva, která mi život v metropoli přináší. Pravdou ale je, že na přístup místních studentů si asi nezvyknu nikdy. Je tu dosti běžné, že si lidé stále stěžují, jak děti, tak dospělí. Občas to jsou neuvěřitelné prkotiny, ale i přesto se skoro každá stížnost důkladně prošetřuje, takže je člověk často pod drobnohledem. Ačkoliv jsem za tuto zkušenost moc vděčná, neboť je to neuvěřitelná škola života, je to nápor na psychiku a nezdá se mi to z dlouhodobého hlediska udržitelné.
Chybí vám z domoviny něco?
Jednoznačně pivo! České se tu sice dá najít, ale i tak to na „plzničku“ z tanku rozhodně nemá. Jinak jsem dosti adaptabilní osoba, vždy mě to táhlo do dalekých koutů světa, takže nemohu říci, že by se mi, krom maminky samozřejmě, po něčem výrazně stýskalo.
Co naopak vnímáte jako lepší než u nás?
Ačkoliv je Hongkong stresující a jsou zde určité nástrahy, po prvotní iniciaci začne člověk opravdu oceňovat hodně aspektů. Lidé v Asii obecně, a platí to i o Hongkongu, nejsou tolik invazivní. I když se s vámi nikdo moc nebaví, zároveň vás každý tiše toleruje. Je tu naprostá bezpečnost. Hongkong je tak trochu policejní „stát“, což má ale výhody v tom, že kriminalita je prakticky neznámý pojem. Trochu se to narušilo po covidu, ale i přesto považuji naprostou bezpečnost v ulicích za nepřekonatelnou. I zde, krom skvělé dopravy, patří Hongkongu celosvětové prvenství. Dále je tu perfektní občanská vybavenost a vše, co člověk k životu potřebuje, se dá sehnat doslova na každém kroku. Samozřejmě záleží na čtvrti, ve které bydlíte, ale dostupnost služeb a kompaktnost Hongkongu jsou opravdu bezkonkurenční.
Vědí místní o Česku? Jak reagují na váš původ?
Obecně vzato nevědí. Na druhou stranu někteří jsou velice zcestovalí. Pokud byli v Evropě, dá se předpokládat, že znají Česko i Prahu. A moji sousedé dokonce v Praze byli, takže výjimky se určitě najdou. Ovšem, pokud se vrátíme k jedné z předchozích otázek, nikoho tu moc nezajímá, odkud jsem, spíše se soustředí na sebe, takže hovor na toto téma přichází minimálně.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních?
Hongkonžané jsou doslova posedlí Japonskem. Kdo nebyl v Japonsku, ten nežil. Milují tamní jídlo, přírodu a lidi, o kterých tvrdí, že jsou hrozně milí a „lepší“ než v Hongkongu. Často se tiše ptám, proč se tím tedy alespoň trošičku neinspirují. Jinak jsou místní považováni za vcelku zcestovalý národ. Hongkong má také dosti silné vazby na anglosaskou kulturu, takže je typické, že rodiny mají kořeny ve Velké Británii, nebo dokonce v Kanadě. To jsou také země, kam místní nejvíce emigrují, zejména v posledních letech, kdy se život mění pod tíhou nového politického vedení.
Jakých pět míst byste ukázala nejlepší kamarádce z Česka, která v Hongkongu ještě nebyla?
Hongkong tvoří dvě velká teritoria – Hong Kong Island a Kowloon (Kau-lung) – a několik přilehlých ostrovů. Je toho opravdu dost. Nejdříve bychom projeli Hong Kong Island unikátní dvoupatrovou tramvají ding ding, ze které máte bombastický výhled na život v ulicích. Pak se vydáme na ostrov Lantau, kde se nachází snad poslední tradiční rybářská vesnice, Tai O. Zvládli bychom i návštěvu Velkého Buddhy a projížďku lanovkou Ngong Ping 360 zpět dolů. Do třetice zavítáme do Sham Shui Po (Šam-šuej-pcho) a Mong Koku (Mung-kchokchu), což jsou čtvrti, které připomínají Hongkong z dob minulých. Prolezli bychom místní stísněné trhy a občas strašidelně vypadající, ovšem nesmírně fotogenické uličky. Nesměla by chybět ani prohlídka čtvrti Central, což je takový hongkongský „melting pot“. Vše bychom završili cestou na Victoria Peak s výhledem na Hong Kong Island.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Já mám opravdu velice ráda vesničku Tai O. Zastavil se tu čas. Přes den tu jsou návaly turistů, proto je nutné zde strávit alespoň pár dní, abyste mohli její nonšalantní styl ocenit. Obdivuji, jak Tai O hrdě a s grácií odolává nátlaku modernity a v labyrintu uliček a úzkých mostů se ukrývá genius loci, který podle mě nikde jinde není. Místní sice nesnášejí fotografy, ale i tak jsem si dost krásných fotek odsud vždy přivezla. Zajímavým zážitkem byla také cesta do dalekého Sai Kung (Saj-kchungu) s cílem najít pláž ke koupání.
A vaše oblíbené místní jídlo?
Zbožňuji rýžové závitky plněné zeleninou a masem nebo rýžové nudle zalité chilli omáčkou a posypané sezamovými semínky. Je to levné, chutné a zasytí to. Je to sice místní fast food, ale docela zdravý. Hned potom bych zařadila dim sum, což jsou plněné delikátní knedlíčky. Najdete je v mnoha příchutích a připravují se na různé způsoby, na páře či smažené. To bych také mohla jíst pořád.
Kterých pět výrazů byste použila pro popis Hongkongu?
Kosmopolitní, stísněný, pulzující, unikátní, přitažlivý.
