Yellowstonský národní park je jedničkou i v mnoha jiných ohledech a často je považován také za nejkrásnější. Když jsem si plánoval splnění svého klukovského snu o cestě na Divoký západ, byl Yellowstone první na seznamu.
Poprvé jsem do Yellowstonského národního parku zamířil v roce 1996, tedy tak trochu v objevitelské době. Internet teprve začínal, velmi špatně se sháněly mapy a jakékoliv další informace. Naplánoval jsem tehdy na park dva dny a jeden nocleh. Samozřejmě bez předchozí rezervace, netušil jsem, jak ji udělat. Tehdy jsem projel parkem od severu na jih, navštívil pár hlavních míst, odnesl si spoustu zážitků, a hlavně zkušeností. Ta první a zásadní zněla jasně. Dva dny jsou na téměř 9000 km2 zoufale málo! Na příští cestu je potřeba alespoň dvojnásobek. A to je i moje nejdůležitější rada.
Vše je tu Yellowstone
Moje první zastávka vždy vede do oblasti Canyon Village. Řeka Yellowstone, která vytéká z jezera Yellowstone, tu vyhloubila 40 km dlouhý Grand Canyon of the Yellowstone. Stěny kaňonu jsou zbarvené sírou do žluta a vše dokazuje bohatou sopečnou činnost. Nedříve projíždím severní okraj kaňonu s několika vyhlídkami. Všechny vyhlídky jsou propojeny upravenou stezkou a dají se obejít z jednoho parkoviště. Na dvou místech sestupuji prudce dolů do kaňonu a bez problémů se dostávám i na hranu Dolního vodopádu (Lower Falls). Voda s obrovským hukotem padá z výšky téměř 100 metrů, dole se tříští a vytváří nádhernou duhu, která kontrastuje se žlutými stěnami kaňonu.
Zastavuji na krátkou zastávku u Horního vodopádu (Upper Falls), kde řeka opouští rozlehlé pláně a padá do čtyřicetimetrové hloubky. Odjíždím na jižní stranu, která je podstatně klidnější, a o to víc si užívám pěší trasu od vodopádů až na Artist Point a zpět. Odpolední sluníčko nádherně nasvěcuje skály, jejichž barva se mění od žluté přes oranžovou až po cihlově červenou. Na závěr dne nedočkavě přejíždím proti proudu řeky na „Bizoní pláně“, tak jsem si pojmenoval údolí Hayden. Večer se sem za vodou stahují stáda bizonů, a když se podaří, má stádo i přes sto kusů. Yellowstonský národní park je jedním z posledních míst, kde ještě volně žijí, a potkat se s nimi je naprosto neuvěřitelný zážitek. Mnohdy jsou velmi blízko lidem a je potřeba dbát velké opatrnosti. I když vypadají krotce a flegmaticky míjejí lidi i auta, stále jsou to divoká zvířata.
Mamuti na severu
Severní okruh má zhruba 120 km, což není moc, ale zabere mi vždy celý den. Od Canyon Village se zvedám nahoru na Dunraven Pass. Je s výškou 2700 metrů nejvyšším bodem, kam lze vyjet autem, a cesta slibuje nádherné výhledy. Nahoře nechávám auto a vyrážím pěšky na Mount Washbum. Pět kilometrů se dá zvládnout za hodinku, stezka je sice místy kamenitá, ale žene mě představa výhledu. A realita rozhodně nezklame. Holý vrchol s malou rozhlednou nabízí kruhový výhled na téměř polovinu parku. Teprve tady si dělám představu o velikosti kaldery supervulkánu, která má v průměru až 72 km. Je to vlastně pohled do kráteru obrovské sopky, která má za sebou již tři ničivé výbuchy. Kdy přijde ten čtvrtý? Je sice hezky, takže dneska by to šlo, ale snad to ještě počká. Úchvatný je i pohled na hluboký kaňon pod horou a také na zasněžené vrcholky hor, které celý park obklopují. Nerad sestupuji zpět, ale mám ještě nabitý program. Čeká pár dalších menších zastávek u vodopádu Tower Fall a na pláních Blacktail Deer Plateau. Zácpa na silnici vždy značí, že se něco děje, a nejčastěji jsou to medvědi. Pokud se někde objeví, všichni staví a fotí. A opravdu, u silnice se toulá malý baribal! Ten je z obou medvědů v Yellowstonu tím příjemnějším a bezpečnějším setkáním. Na severním okruhu je potkávám téměř každý rok. Nebezpečnější grizzly žije spíš na jihu parku.
Přede mnou je nejsevernější část parku. Je vidět již z dálky a obrovská barevná kouřící travertinová hora slibuje další dobrodružství. Mammoth Hot Springs je již mimo hlavní sopečnou kalderu, ale horká voda si v podzemí našla cestu až sem. Cestou rozpouští vápenec a vyplavuje se na povrch. Tam se opět usazuje a vytváří přírodní bariéry, které zadržuji vodu – tak vznikají malá jezírka a kaskády. Vše hraje neuvěřitelnými barvami. Všechny odstíny od zelené až po oranžovou jsou živé organismy, řasy a bakterie, které žijí v horké vodě. Procházím po dřevěných chodnících obrovskou spodní terasu, horní terasy jsou poměrně rozlehlé, tak je pomalu projíždím autem s několika zastávkami. Cestu zpět na jih si zpestřuji čedičovou skálou Sheeppeater Cliff a prvními parními výfuky, které slibují krásný zítřejší den.
Peklo plné páry
Ráno vstávám skutečně brzy a doufám, že bude velká zima, ideálně něco pod nulou. Mým cílem je Norris Geyser Basin, oblast s desítkami parních výfuků neboli fumarolů. Čím větší je rozdíl mezi teplotou páry a teplotou vzduchu, tím lépe jsou vidět. Páry je dost: pod zemí je natlakováno obrovské množství vody, jejíž teplota dosahuje až 240 stupňů, a s velkým rachotem se dere z hloubky pár set metrů prasklinami v zemi na povrch.
Nejdřív se vydávám na severní oblast Porcelain Basin. Krajina zcela bez stromů pokrytá vápencem, bublajícím bahnem a malými jezírky opravdu vypadá jako porcelánová. Rachot páry doprovází bizarní přírodní divadlo. Trochu mokrý, trochu zmrzlý, ale úplně nadšený přecházím na Back Basin, který je podstatně rozlehlejší a pestřejší. Velké množství fumarol doplňují malé i velké gejzíry, termální vývěry, horká jezírka, bublající bahno a malé horké potůčky. O síle této oblasti nejlépe hovoří i gejzír Steamboat, nejvyšší gejzír světa, který umí výšku až 122 metrů. Za svých jedenáct návštěv jsem ho bohužel nikdy neviděl v činnosti. Dokáže prý mlčet i několik let... Nevadí, je dobré nechat si něco na příště. Asi po třech hodinách se vracím zpět k autu a zastavuji se v muzeu. Z mnoha zajímavých informací uvedu jednu: ze všech gejzírů na celém světě jich je 55 procent v Yellowstonu.
Do nitra sopečné kaldery
Další den ráno nemohu dospat. Čeká mě jižní okruh a celý den budu vlastně uvnitř sopečné kaldery. Už jen představa, že žhavé magma je tady jen pár kilometrů pod povrchem, je kombinací strachu i vzrušení. Ale naposledy vybuchl vulkán před 640 tisíci roky, tak snad ještě chvíli vydrží. První zastávku dělám v oblasti Lower Geyser Basin. Hned u parkoviště je řada suchých stromů trčících z horké vody. Nad nimi je unikátní bahenní úkaz Fountain Paint Pot, který připomíná obrovský kotel s bublající kaší. Další cesta je vždy dobrodružná a plná očekávání. U silnice Firehole Lake Drive jsou dva naprosto nevyzpytatelné gejzíry. Great Fountain jsem nikdy neviděl, ale úchvatný White Dome už několikrát. Je dobré, že u některých gejzírů jsou cedulky s časem předpokládané erupce. Je tedy na momentálním rozhodnutí, zda počkám, nebo jedu dál, ale gejzír není vlak a nejezdí přesně.
Další místo má svá specifika. Jmenuje se Grand Prismatic Spring neboli Duhové oko a patří k nejvyhledávanějším místům parku. Abych si ho mohl vychutnat v plné kráse, potřebuji ho na rozdíl od fumarolů bez páry. Tedy nejlépe v poledne, ale to je zase plné parkoviště a mnohdy fronta na hodinu. Obrním se trpělivostí, která se pere s nedočkavostí, a čekám na volné místo. Po pár minutách mám štěstí a mohu stoupat přes most nahoru, k neuvěřitelně barevnému jezeru, které je největším termálním pramenem v USA a třetím na světě. Obcházím okruh po dřevěném chodníku a pod nohama mi teče horká voda. Bohužel pohledy ze země nejsou to pravé. Je to úžasné a nádherné, ale chci víc! Chvátám prašnou cestou na vyhlídku. Trvá to jen pár desítek minut a vidím celé Duhové oko z nadhledu. Má velikost asi jako fotbalové hřiště a hraje všemi barvami. Sytě modrý střed dokazuje vysokou teplotu vody a velkou hloubku okolo 70 metrů. Barevné okraje zase ukazují proudy vody, které z jezera vytékají. Bezesporu nejkrásnější místo Yellowstonu a možná všech amerických parků. Vracím se zpět k autu a přejíždím podél řeky na další dvě zastávky: Biscuit Basin a Black Sand Basin. Po dřevěných chodnících obcházím další gejzíry, malé fumaroly a obdivuji neuvěřitelné barvy termálních jezírek, které vytváří horká voda. Dojem malinko kazí jen páchnoucí sirovodík a kvůli páře zamlžený objektiv.
Starý věrný nikdy nezklame
Na konec to nejlepší. Přejíždím do oblasti Upper Geyser Basin s největší koncentrací geotermálních jevů. Hledám gejzír Old Faithful. Většina gejzírů v Yellowstonu je nevyzpytatelná a není jistota, že je uvidíte. Old Faithful, v překladu Starý věrný, ale spolehlivě opakuje svou činnost v intervalu 75–90 minut a na jeho neuvěřitelné představení sem jezdí tisíce lidí. Pára ze země začíná signalizovat, že ani tentokrát nezklame. S velkým rachotem se začíná ze země valit voda a stejný hluk vydává i dav lidí okolo. Za pár minut vyletí ze země čtyři až pět tun vody s teplotou přes 90 stupňů. V průměru dosáhne výšky přes 40 metrů, ale umí i 56 metrů. Na další představení se přesouvám na nedaleký kopec. Pár cedulí sice varuje před medvědy, ale myslím, že do takového davu lidí by se jim moc nechtělo. Další představení přichází na minutu přesně a sleduji ho téměř z ptačí perspektivy.
Odpoledne vyrážím na pěší trasy po okolí. Na každém kroku jsou barevná jezírka, vývěry vody, bublající bahýnko a tisíce barev. Prochodím tu téměř tři hodiny a plním kartu ve foťáku desítkami fotek. A na závěr dne chodím již tradičně na kávu do jedné z největších srubových staveb na světě, do hotelu Old Faithful Inn. Z křesílka na terase pozoruji další činnost gejzíru, tentokrát již bez foťáku, ale zato s myšlenou, že sem se musím zase vrátit. Yellowstone je naprosto jedinečný park na světě a každý by ho měl jednou za život vidět. Ale pozor, je také silně návykový!
Yellowstonský NP
- Založen: 1. 3. 1872
- Rozloha: 8983 km2
- Území států: Wyoming 91 %, Montana 8 % a Idaho 1 %
- Nejvyšší bod: Eagle Peak 3462 m
- Teploty: –54 až +37 °C
1000–3000 zemětřesení ročně asi 500 aktivních gejzírů asi 290 vodopádů 11 návštěvnických a infocenter 9 hotelů 7 kempů 5 vstupů do parku 750 km silnic (500 km zpevněných) asi 1600 km pěších tras
Dobré vědět
- Ideální doba na návštěvu: od května do konce září
- Potřebný čas: alespoň 4 dny
- Vyhněte se víkendům, volným dnům a svátkům.
- Choďte jen po stezkách, voda pod nimi je horká.
- Ubytování si zajistěte předem.
- Kempy: okolo 30 USD za auto a 4 osoby ve stanu.
- Chatky a hotelové pokoje od 250 USD za noc a pokoj.
- Levnější ubytování lze sehnat mimo park třeba ve West Yellowstonu nebo Gardineru.
- Vjíždějte do parku brzy ráno, vyhnete se frontám.
- Dodržujte návštěvní řád a pokyny strážců parku.
- Respektujte divoká zvířata, jsou tu doma.
- Na cesty do divočiny si kupte sprej proti medvědům.
- Na území parku není mobilní signál.
- Jídlo a pití si kupte levněji mimo park.
Zkoumání Západu a zrození parku
První velkou expedicí, která dostala za úkol zmapovat území amerického Západu, byla Lewisova a Clarkova expedice. V letech 1804–1806 došli až k Tichému oceánu, ale území Yellowstonu se vyhnuli. Oddělil se od nich chlapík jménem John Colter a o dva roky později prošel přes území Yellowstonu. Po návratu vyprávěl o oblasti, kde ze země chrčí pára, stříká horká voda a všude je cítit síra. Nikdo mu moc nevěřil a údajnému místu se přezdívalo Colterovo peklo. Historky o kouřící zemi se ale množily a v roce 1859 byla vyslána další průzkumná expedice. Ta opravdu přišla na jaře roku 1860 do oblasti dnešního parku. O deset let později již byl zpracován návrh na ochranu území. Vyhlášení vůbec prvního národního parku na světě proběhlo 1. 3. 1872. Začátky ale byly pro přírodu spíše devastující. První ředitel se o park moc nestaral, ochranu měla na starost armáda a vlastně se moc nevědělo, co s tím. Docházelo k ničení gejzírů a cenných ekosystémů. Systematická ochrana přírody přišla až po roce 1916, kdy byla založena organizace National Park Service, která se dodnes stará o všechny národní parky v USA.
