Katalánsko není jen moře a Barcelona. Najdete tu spoustu středověkých měst, jejichž tajemná atmosféra vám vezme dech. Není divu, že se tu natáčely díly kultovního seriálu Hra o trůny.
Pouhých čtyřicet kilometrů od Barcelony se nachází Montserrat, prazvláštní skalní masiv, který se stal doslova ikonou mezi katalánskými horami. Zvedá se do výšky přes 1220 metrů nad hladinu moře a svým bizarním tvarem dává zdejší krajině jedinečný ráz. Vypadá totiž, jako by vršek skály někdo seřízl ozubenou pilkou.
Staré legendy připisují hoře magickou moc. V devátém století prý v těchto skalách spatřilo několik pastýřů jasné světlo. To je dovedlo až do malé jeskyně, kde objevili slavnou dřevěnou sošku Matky Boží z Montserratu, dnešní patronky Katalánska. Lidově se jí říká La Moreneta, kvůli tmavé barvě pleti. Legenda praví, ze když chtěli muži sošku z jeskyně vynést, ztěžkla natolik, že s ní nikdo nedokázal pohnout. Proto byla kolem ní vystavěna kaple a o dvě století později i benediktinský klášter.
Na Montserrat za svatým grálem
Zvěsti o magické síle Montserratu sem přilákaly ve čtyřicátých letech dokonce i nacisty. Sám Himmler, který předsedal honu za svatými relikviemi, navštívil klášter v naději, že je tu ukrytý svatý grál.
Klášter je dodnes domovem desítek benediktinských mnichů a zároveň nejvýznamnějším poutním místem v Katalánsku. Nad hlavním oltářem je vystavená reprodukce slavné Morenety. Můžete k ní přistoupit a požádat ji o laskavost – soška údajně plní přání. Součástí klášterního komplexu je také muzeum s rozsáhlou sbírkou umění, ve které najdete díla předních katalánských mistrů, jako byl Dalí nebo Miró.
Na návštěvu Montserratu si raději přivstaňte. Vyhnete se tak turistům a zbude vám čas na procházku přírodní rezervací k některé z mnoha úchvatných vyhlídek nebo na lehký výstup k nejvyššímu bodu skalního masivu. Stojí to za to. Z vrcholu San Jerónimo je výhled do prakticky celého Katalánska. Na východě se leskne hladina Středozemního moře, v pobřežním oparu lze rozeznat obrysy Barcelony a v dálce na severu se bělají vrcholky Pyrenejí. Při jasném počasí je někdy možné zahlédnout i Baleárské ostrovy.
Terrassa plná komínů
Pokud máte po dni stráveném na Montserratu ještě sílu, udělejte si čas na návštěvu Terrassy. Je to čtvrté největší město Katalánska, ve zbytku regionu známé pro drsnou povahu jeho obyvatel. Nebudete se tu kochat romantickými starodávnými stavbami. Z těch zbyl jen komplex románských kostelíků San Pedro a zřícenina hradu Cartuxa. Terrassa skrývá zcela jiné poklady.
Bývala významným centrem textilního průmyslu. V devatenáctém století tu vznikaly takzvané vapores, komplexy továren poháněné parními stroji s vysokými komíny. Staré továrny jsou dnes buď opuštěné, nebo zbourané, ovšem komíny se dodnes tyčí na každém rohu jako pomníky zašlé slávy místních textilek. Město se pyšní také zajímavou sbírkou modernistických staveb z počátku dvacátého století, které rozhodně stojí za návštěvu. Nejen domy bohatých majitelů fabrik, dokonce i jejich sklady a samotné továrny mají oblé linie a přírodní motivy na fasádách, což z nich činí funkční umělecká díla.
Město draka
V Terrasse můžete nakouknout pod pokličku té pravé katalánské kultury. Ideální příležitost je k tomu první týden v červenci, kdy město pořádá vyhlášené letní slavnosti Festa major. Uvidíte při nich typické lidové tance sardanas nebo tanec bastoners, při kterém tanečníci rytmicky tlučou silnými dřevěnými holemi.
Rozhodně si nenechte ujít stavbu lidských věží castells. Je to podívaná, při které se vám bude tajit dech. Nejvyšší castells mají i deset pater a diváci můžou také přiložit ruku k dílu! A nakonec se můžete zúčastnit correfoc, lehce adrenalinové zábavy, při které křepčíte s drakem a ďábly, kteří plivou jiskry a oheň.
Celé Katalánsko je totiž opředené legendami o dracích a tyto mytologické bytosti jsou přítomné na každém kroku. Traduje se, že drak, který sídlil v nedalekých horách, terorizoval lidi svými nálety, při kterých chrlil oheň. Nakonec mu chrabrý rytíř sťal hlavu, ale město Terrassa si z něj i přesto udělalo svého maskota. Le Drac se za všeobecného veselí účastní všech místních slavností a svým tancem zahajuje také Festa major.
Na trh do Vicu
V srdci Katalánska na severu provincie Barcelona leží kamenné středověké město Vic. Je to jedno z posledních měst na celém Iberském poloostrově, které si zachovalo tradiční náměstí vysypané pískem. Celé náměstí navíc lemuje podloubí. V létě tak chrání obyvatele města před spalujícím sluncem a v zimě před deštěm a sněhem. V oknech domů vlají esteladas, vlajky symbolizující touhu po oddělení od zbytku Španělského království. Už na první pohled je tak jasné, že Vic je jednou z bašt katalánského boje za nezávislost.
Nejznámější atrakcí města je sobotní trh, který se tu tradičně koná už od 13. století. Zatímco střed náměstí se zaplní stánkaři se smíšeným zbožím, obvod Mercadalu patří farmářům. Je libo kuřata, husy, králíky, čerstvé ovoce a zeleninu? Naprostá většina produktů je místní. Okolí města totiž tvoří zelená rovina zvaná Plana de Vic, kde se zemědělství výtečně daří. Nezapomeňte ochutnat vynikající ovčí a kozí sýry nebo místní jitrnice a jelítka butifarras. Nakonec zajděte do jedné z místních vyhlášených pekáren a dejte si coca, zřejmě nejtradičnější katalánské pečivo. Křehké těsto ve tvaru jazyka se připravuje nasladko i naslano a pro Vic je typická sladká anýzová coca.
Hra o trůny v Gironě
Sousední provincii Gironu můžete také navštívit prakticky kdykoli. Přímo u hranice s Francií leží nejvýchodněji položené městečko Španělska, Cadaquesh. Svěží bílé uličky a pláž se zlatavým pískem lákají každý rok statisíce turistů. Svůj letní byt tu měl Salvador Dalí i Pablo Picasso, a tak je Cadaquesh spolu s Figueres, rodištěm Dalího, povinnou zastávkou pro všechny milovníky umění.
Girona, stejnojmenné hlavní město provincie, je rozdělená řekou Onyar, nad kterou doslova visí malebné caseas penjades. Domy hřejivých barev jsou zřejmě nejtypičtějším obrázkem města. Jejich majitelé mají od města povolenou jen určitou paletu barev, jimiž smí fasády domů přetřít, aby nenarušili ráz této kulturní památky. Bohužel mnohé z domů už nejsou delší dobu udržované a postupně chátrají.
Historické centrum Girony objímají dlouhé hradby, ze kterých je skvělý výhled na celé město i jeho okolí. V dálce se zvedají do výšky hory a nad střechami se tyčí impozantní katedrála Panny Marie. Stavěla se postupně od jedenáctého do osmnáctého století a představuje tak unikátní směsici tří různých architektonických stylů – románského, gotiky a baroka.
Okolí katedrály a přilehlá židovská čtvrť se díky svému středověkému rázu staly kulisou známého seriálu Hra o trůny. Giroňané hrdě prohlašují, že filmaři nemuseli místa téměř vůbec upravovat. Slavná sága přivedla do města také zcela nový druh turismu. Pokud jste seriáloví nadšenci, můžete si dokonce zaplatit prohlídku všech zákoutí, ve kterých filmaři točili, a poslechnete si i pikantní historky z natáčení.
Gironu nesmíte opustit, aniž byste viděli známou sošku lvice, která je jedním z nejnavštěvovanějších turistických spotů města. Stojí jen několik desítek metrů od vchodu do katedrály a podle tradice jí musíte políbit zadnici. Tak si prý zajistíte, že se do Girony opět vrátíte.
Po pašeráckých stezkách
Ovšem největším lákadlem provincie Girona je její příroda. Zelené kopce přecházející ve vrcholky Pyrenejí skvěle doplňuje divoké pobřeží s ostrými skalisky a malými plážemi, známá Costa Brava. Jsou tu samozřejmě také vyhlášená prázdninová letoviska. Ovšem čas zde se nemusí nutně dělit jen mezi pobyt na pláži a večerní zábavu v hotelu.
Celé pobřeží je lemováno prastarými stezkami, které vyšlapali rybáři, aby se dostali k odlehlým a těžko dostupným místům pro lov nebo do vedlejších vesnic. Sloužily také pro hlídkování a obranu před útoky a od začátku dvacátého století je využívali carabinieři a místní policie při svých obchůzkách, takzvaných rondas. Odtud také pochází jejich název camí de ronda.
Nejvíce živo tu bylo ve 40. a 50. letech, kdy frankistická diktatura ostře kontrolovala pašování zboží do země zpustošené občanskou válkou. Po moři se sem nejčastěji pašoval tabák, cukr, pepř, ale také penicilin a čokoláda. Divoké pobřeží plné maličkých pláží obehnaných skalisky bylo jako stvořené pro vyložení černého zboží.
Na stezkách jsou proto strategicky umístěné vyhlídky, ze kterých měli četníci perfektní výhled na veškeré zálivy a pláže. Po ústupu kontrabandu stezky osiřely a život jim vdechly až nedávné investice do turistického ruchu. Díky nadšení Katalánců pro pěší turistiku tak vznikla unikátní síť tratí v délce téměř 600 kilometrů, která lemuje celé pobřeží Katalánska.
Výlet po camí de ronda můžete naplánovat prakticky z kteréhokoli místa na pobřeží. Některé stezky mají jenom pár kilometrů, po jiných můžete jít v kuse klidně týden. Pokud vás putování po pobřežních cestách unaví, vždycky se můžete zastavit v nějakém malebném městečku po cestě. Je jich tu požehnaně. Ideální místo pro zakončení dne je malebná Tossa de Mar s bílými domky a nejzachovalejší středověkou tvrzí na celém katalánském pobřeží. Na vyhlídce vně hradu si můžete dát skleničku typického šumivého vína cava a pak už jen klidně sledovat soumrak nad rozeklaným pobřežím Costa Brava.
CO SI DÁTDOBRÉHO?
- Bikini: Možná vás zmate, když na vás z jídelního lístku vykoukne slovo bikini. Nejde o žádný příplatek za zvláštní služby obsluhy. Bikini je obyčejný zapečený sendvič z toastového chleba, šunky a sýra.
- Coca: Když si objednáte cocu, nečekejte talíř posypaný bílým práškem. Coca je nejtypičtější katalánské pečivo připomínající křupavějšípizzu.
- Crema Catalana: Krémový vanilkovýdezert s decentně připálenou cukrovoukrustou se velmi podobá francouzskému crème brûlée. Je to perfektní sladká tečka za každou večeří.
- Paella: Asi nejznámější rýžovápochoutka z celého Španělska se připravuje se zeleninou a masem nebo s plodymoře. V horkém létě ji určitě oceníte.
- Mel i Mató: Lehký chlazenýsýr mató s medem a ořechy je další typický katalánský dezert, který se skvěle hodí pro horké letní dny.
- Caracoles:Šneci neboli caracoles jsou další místní specialitou. Můžete si vybrat mezi klasickými nebo mořskými šneky. Pokrm se servíruje nejčastěji s krémovou česnekovouomáčkou.
Katalánsko
Katalánci jsou v podstatě národ bez státu. Na území o rozloze menší, než je polovina České republiky, žije přes 7,5 milionu obyvatel. Dvě třetiny žijí v metropolitní oblasti Barcelony. Zde se mluví převážně španělsky, zatímco mimo metropoli dominuje katalánština. Oba jsou oficiálními jazyky autonomního společentví.
Katalánsko má celkem 4 provincie: Barcelona, Girona, Lleida a Tarragona. Díky silné přístavní ekonomice, průmyslu a zemědělství je nejbohatším regionem Španělska. Je také číslo jedna v cestovním ruchu země. Fakt, že velká část výdělku plyne do madridské pokladny, je další důvod, proč téměřpolovinaKataláncůpožadujeodloučení od Španělska a zbytek by si přál alespoň větší autonomii. Ekonomická krize poslední dekády touhu po samostatnosti bohatého regionu posílila.
Katalánská vlajka má čtyřičervenépruhy na žlutémpozadí. Ovšem známější je její neoficiální verze s bílouhvězdou v modrémtrojúhelníku zvaná estelada, která symbolizuje touhu po osamostatnění regionu. Inspirovala se vlajkami Kuby a Portorika – bývalých španělských kolonií.
Mých 5 nej míst na katalánském pobřeží
Tossa de Mar
Městečku se právem přezdívá „perla pobřeží“. Nad malebným zálivem se tyčí středověká tvrz, nejstarší zachovalá stavba v katalánském středomoří. Bílé křivolaké uličky zaručují nespočet romantických zákoutí a pláž se zlatavým pískem zve k procházce nebo lenošení. Vstup do moře je pozvolný, takže se zde můžete pohodlně vykoupat.
Calella de Palafrugell
Hledáte kouzelné zákoutí bez přeplněných hotelů? Tady jste správně! Calella de Palafrugell si zachovala ráz tradiční rybářské vesničky a je tak rozhodně top místem celé riviéry Costa Bravo. Bíle omítnuté jednopatrové domky stojí přímo na pláži, jen několik metrů od klidné hladiny moře. V okolí najdete také spoustu zálivů a maličkých pláží ideálních pro potápění a šnorchlování. Dostanete se k nim po vyznačených stezkách „camí de ronda“.
Delta řeky Ebro
Nejdůležitější řeka Španělska, Ebro, se právě v Katalánsku vlévá do Středozemního moře. Její delta vytvořila síť mokřadů, ve kterých hnízdí desítky druhů ptáků včetně plameňáků. Delta je lemovaná vyhlášenými divokými plážemi Fangar a Riumar, kam se sjíždí milovníci kitesurfingu. Přirozená síť vodních kanálů navíc vyhovuje pěstování rýže. Silnice mezi nekonečnými rýžovými poli jsou ideální pro cykloturistiku. Nezapomeňte si tu dát tradiční paellu nebo úhoře uloveného přímo v rýžovištích.
Sitges
Pláže, historické stavby, krásná promenáda, oblíbené místo pro nakupování módy i umění a k tomu všemu také ráj gayů a lesbiček. To všechno je Sitges. Tohle město s osobitým stylem si rozhodně nenechte ujít. Jeho pláž Sant Sebastià je navíc jednou z nejvyhlášenějších městských pláží v Katalánsku. Do Sitges se dostanete pohodlně vlakem nebo lodí přímo z Barcelony. Cesta trvá necelou hodinku.
Cadaqués
Salvador Dalí o městečku Cadaqués mluvil jako o „nejhezčím na světě“. Domky kopírují členité pobřeží zálivu a mezi bílou omítkou září modře natřené dveře a okenice. Jednoduše středomořská idyla. Nad městem se rozkládá zelená přírodní rezervace s nespočtem stezek vhodných pro lehký trekking podél pobřeží, například k majáku Cap de Creus.
