Jednou z tras, kterou lze zvolit, když se rozhodnete změnit zaběhnutý kolorit běžných cest po Egyptě, může být cesta do oáz v Západní poušti (aş-Şahra‘ alGarbiya). Mnoho lidí mnohdy ani netuší, že v Egyptě vůbec nějaké oázy jsou. Pět šest z nich lze bez problémů navštívit v klidu a bez většího spěchu za čtrnáct dnů.
Síwa (Siwa)
Z města Marsá Matrú (Marsa Matru) na pobřeží Středozemního moře jedeme do první egyptské oázy za doprovodu arabského popu. Hodiny jízdy krajinou plochou tak, že se ani nedivím lidem, kteří dříve věřili v placatou zeměkouli. Nikde žádný pahorek, nikde žádná byť sebemenší vyvýšenina. Všechno ale jednou končí, a tak i zde se začínají pozvolna objevovat v krajině skalní útvary. Zprvu malé, poté poměrně mohutné a vysoké kopce naznačují změnu. Tou změnou je oáza Síwa, obehnaná pohořím.
Ubytovali jsme se v příjemném Yousef hotelu v centru. Přímo zde je možné si vypůjčit kola za deset liber na den. Půjčoven kol je ve městě více, takže si stačí jen vybrat.
Vyjíždíme tedy na nedaleký kopec vedle pevnosti Šálí (Shali). Je z něj pěkný výhled na okolí a my si připadáme jako v pohádce. Stojíme uprostřed zelené oázy, nad hlavami čisté modré nebe a ovívá nás teplý vzduch. Z jižní strany obepíná oázu písečné moře s nekonečnými dunami. Na západní straně je vidět blankytně modré jezero Síwa (Siwa), dlouhé několik kilometrů.
Při bližším zkoumání jsme našli v oáze další zajímavosti. Nedaleko kopce Aghurmi (Agurmi) s Chrámem věštby leží rozvaliny chrámu Umm Ubayda – jedná se bohužel jen o pár kamenů a jednu malou zeď. Nedaleko od centra města se nachází Džabal al-Mautá, Hora mrtvých. Je to kopec děravý doslova jako ementál. Po celém obvodu má totiž vydlabáno množství hrobek.
Můžete se i vykoupat v některém z pramenů. Tyto poměrně zvláštní „bazénky“ se vyskytují porůznu v oáze. Jsou to kruhové, několik metrů široké kamenné zídky, do kterých odspodu proudí voda.
Největší zajímavost Síwy stojí v samotném centru města: pevnost Šálí. Dnešní obvodové zdi, propadlé stropy a tajuplné uličky dýchají starobylou atmosférou. Stav, do kterého se pevnost dostala, zapříčinil silný déšť v roce 1926. Poté většina obyvatel své domovy opustila. Nyní je ale několik budov opravených a obývaných.
Bahríja (al-Bahiya)
Sestává z několika vesnic a jejím největším městem je Bawiti (alBawiti). Je vzdálená přibližně tři sta kilometrů od Káhiry a cesta do ní trvá kolem pěti hodin. Okolí centra Bawiti nabízí muzeum, kde jsou vystaveny zlaté mumie nalezené v oáze v roce 1996. Je zde také několik pramenů včetně horkého sirného pramene. V okolí města je Alexandrův chrám, jediné místo v Egyptě, kde je k vidění kartuš Alexandra Velikého.
Bahríja je pro mnoho lidí především bránou do Černé pouště a o kus dál ležící Bílé pouště.
Faráfra (Qasr al-Farafira)
Velice malá oáza s hustě zarostlou palmovou zahradou. V zahradě samotné je veliké množství zavlažovacích kanálů tažených po povrchu země, které rozvádějí vodu po okolí. Voda samotná je poměrně horká a při její trase se z ní až kouří. Při naší návštěvě byla zalévána natolik intenzivně, že téměř všude stála voda a tvořily se tůně.
Dachla (ad-Dahila)
Je jedna z největších oáz, celkově měřící na délku kolem třiceti kilometrů. Největším městem oázy je Mút (Muţ). Zde v Dachle a pak v oáze Charga je nejvíce moderních betonových budov ze všech oáz.
V centru je rozpadající se staré město. Na západní straně města je možné vystoupit na kopec, na kterém leží hřbitov. V zemi jsou zde otevřené kulaté hroby z nepálených cihel, ve kterých jsou, kromě odpadků, i lidské ostatky.
Centrum dalšího města oázy, alQaşr, je postaveno z nepálených cihel. Poklidná nálada zde dýchá doslova z každé uličky a během naší návštěvy byla umocněna v podstatě prázdným městem. Jen paní sušící prádlo a zlehka prchající před naší přítomností, sympatický pán vedoucí kolo v úzké uličce a skupina kluků, kteří se nás na kopci nad městem ptali, jestli nemáme cigarety, byli našimi společníky ve městě.
Pravděpodobně nejlepší výhled na město je z minaretu Nasr al-Din na okraji města u hlavní cesty. Stačí požádat hlídače, dát mu pár liber a podívat se z ptačí perspektivy.
Al-Qaşr podle mě osobně představuje ideální a snadno dostupné místo, které splní představu o městečku v poušti i přesto, že kalendář ukazuje rok 2008. Nyní zde vládnou nejen památky, ale především atmosféra. Hra světel a stínů a celkový starobylý vzhled města s úzkými uličkami nejsou narušeny moderními vymoženostmi.
Charga (al-Hariga)
Veliká oáza, kde si nejste jistí, jestli jste ve městě někde u Nilu, nebo v oáze uvnitř pouště. Mohutné ulice jako ve většině moderních velkoměst v centru a veliké budovy zde bohužel netvoří zvlášť zajímavou podívanou. Dokonce ve městě jezdí taxi, které v ostatních místech v poušti chybí. Poměrně zajímavá podívaná je na rodiny s dětmi, kde jezdí všichni najednou na jedné motorce. Člověk by nikdy nevěřil, kolik lidí se najednou vejde na jedinou motorku.
Na sever od města je několik zajímavých míst. První z nich, chrám v Hibis zasvěcený bohu Amonovi, leží po levé straně nedaleko silnice. Podél obvodu je obehnaný hustou zahradou z palem. Cestu k chrámu lemuje několik malých sfing podél cesty a pár mohutných brán. Na všem, včetně chrámu samého, si notně pochutnal zub času. Přesto je možné občas zahlédnout například stále zachované barvy na hieroglyfech.
Kilometr dále po cestě je na malém kopci zbytek chrámu an-Nadura. Jde jen o několik zapomenutých zdí na okraji pouště, ale je zde výtečný výhled na okolní krajinu a je to hezké místo. Příjemná je také cesta k chrámu přes malý kousek pouště. Šlape se po zvláštní černé skále ukryté pod navátým pískem, která díky erozi a kamenným štěpkům při pohybu jakoby kovově zvoní.
O další kilometr dál, kousek za chrámem v Hibis, je velké množství hrobů vytesaných ve skále. Podobně jako v oáze Dachla i zde je možné najít lidské ostatky povalující se v navátém písku.
Opět zhruba jeden kilometr je to daleko k nekropoli al-Bagawat. Desítky starých koptských hrobek z nepálených cihel na mírném svahu jsou vidět už zdaleka. Veliké množství maleb a štuků uvnitř hrobek je bohužel poničeno a do mnoha z nich kvůli děravým střechám zatéká. Většina hrobek má kruhový tvar a kopulovitou střechu. Jiné hrobky mají obdélníkový půdorys s průčelím zdobeným sloupy. Umístění nekropole na okraji pouště jí zajišťuje pravidelný přísun navátého písku a u okrajů hrobek se tak tvoří naváté písečné peřiny.
RADY NA CESTU
Vhodná doba k návštěvě oáz
Teploty jsou v poušti v létě jen pro skalní příznivce tepla (nad 40 °C), a proto je vhodnější jet v zimě, kdy je kolem 20 °C přes den. V noci ale může přituhnout i silně pod 10 °C.
Bezpečnostní situace v oázách
Nikdy jsme se nesetkali ze strany vojáků ani policistů s problémy. Nikde jsme nebyli omezováni v pohybu. Ani takové věci, jako spaní v opuštěném hotelu v centru oázy Bahríja, vystoupení z autobusu mimo běžné zastávky v Bílé poušti a průzkum na vlastní pěst s následným stopem vojenské hlídky a jízdou do oázy Faráfra nebyly problém. Vždy je dobré se ptát, používat zdravý rozum a nepodceňovat situaci.
Jídlo, pití a ceny dopravy a ubytování
Najdete tu obyčejné obchůdky ve středu města, hospůdky, kde jedí místní obyvatelé a nakonec o trochu dražší restaurace, kam chodí většinou turisté. Salát, kuře, rýže, arabské placky, polévka, limonáda, to vše 20–40 EGP pro dva. Cena klesá, pokud si nebudete přát maso. Vlak z Káhiry do Alexandrie 20–30 EGP, autobus 20–30 EGP, taxi 5–10 EGP v rámci (centra) města, tramvaje 0,50 EGP. 1 EGP (egyptská libra) = 3 Kč. Ubytování v levných hotelech je od 20 EGP do 50 EGP za dvoulůžkový pokoj se společnou sprchou na chodbě za noc.
