Před více než sedmdesáti lety zažilo Portoriko bílé Vánoce. Na ostrově, kde si vzhledem k příznivému podnebí můžete celoročně vychutnávat léto, se místní oddávali koulovačce v šortkách. Ledové království vyrostlo v Karibiku na pár minut díky legendární starostce hlavního města, která přesvědčila aerolinky, aby dopravily na horkou portorickou půdu sníh.
Událost vyvolala obrovský humbuk po celé ostrovní metropoli San Juan, kde se zimní radovánky odehrávaly. Téměř všichni jeho obyvatelé zažili poprvé nepříjemný chlad v celém těle, když stavěli sněhuláky holýma rukama. Na začátku 50. let totiž nedosahovali Portoričané takové životní úrovně, aby mohli odcestovat někam na sever a užívat si křupající bílé pokrývky pod nohama. Zároveň podnebí, které panuje tady, na obratníku Raka, veškeré chumelenice a mrazy naprosto vylučuje. S touhou, aby si místní děti užily na chviličku zasněžené tropy, pustila se sanjuanská starostka Felisa Rincón de Gautier do nebývalé akce.
Za vším hledej ženu
Nikdo neřekne ženě, která stála v čele hlavního města třiadvacet let, jinak než Doña Fela. Během funkčního období původem podnikatelky v modiství vzrostla populace San Juanu ze 180 000 na 600 000 obyvatel. Zaměřila se na sociální otázky a chudobu, pracovala tvrdě, aby se zavděčila voličům. Politická kampaň pro ni začínala den po volbách a nikdy neskončila. Mandát pravidelně obhajovala od roku 1946, kdy se stala první ženou v čele hlavního města v rámci celé Ameriky.
Zimní radovánky se uskutečnily na Portoriku celkem třikrát. Poprvé v březnu roku 1952, pak dva následující roky v předvečer Tří králů. Někteří viděli za činem starostky hezký skutek plynoucí z její osobnosti, druzí politický akt. V daném roce si totiž Portoričané odhlasovali v referendu novou ústavu, která změnila jejich postavení ke Spojeným státům svobodnějším směrem.
Nepřiletěl mrak, nýbrž letadlo
Byla to totiž americká letecká společnost Eastern Airlines, která vyslala své stroje do Karibiku s exotickým nákladem. Výkonný ředitel společnosti se chtěl Doñe Fele odvděčit za přednášku na jejich konferenci. Byl odrazen od toho, odměnit ji květinou nebo drahými hodinkami, něco takového by nepřijala. On však na dárku trval, byl ochotný vyslyšet její přání.
A tak se zrodil nápad dopřát malým Portoričanům trochu mrazivého potěšení. Sníh přiletěl z Vermontu. Putoval umístěný ve spodní části letadel ve speciálních kanoích, kde se běžně přepravovala zavazadla. Na malém letišti v San Juanu byl naložen do chladicích vozů a dovezen do parku, kde se shromáždila veřejnost. Ve kbelících ho pak posílali do davu. Tisíce lidí si chtěly na pár sekund podržet pověstné synonymum pro zimu v jiných částech světa. Nadšení panovalo obrovské, ač ve třiceti stupních se sníh okamžitě měnil ve vodu.
Tato malá historie se zapsala do kolektivní paměti malého ostrova. Pro celou jednu generaci dětí se jednalo o pohádkovou událost, která lety dozrála v legendu s protagonistkou Doñou Felou. Země sužující se léta v podřadném postavení dokázala něco obdivuhodného, frajerského. Už tenkrát se potvrdila známá slova současné hudební megastar Bada Bunnyho: Puerto Rico está bien cabrón. Naše kultura je úžasná, ale taky za nic nestojí.
