„Albánské Stelvio“. Na téhle silnici se prý setkává nebe se zemí!

„Albánské Stelvio“. Na téhle silnici se prý setkává nebe se zemí! Zdroj: Jolana Sedláčková

Jezero Bâlea...
...a série zatáček na severním svahu pohoří Fagaraš
Transalpina s průsmykem Urdele
Okouzlující ráno v pohoří Parâng jen pár metrů od Transalpiny
Divoké „Prokleté hory“
27
Fotogalerie

Horské silnice: Úchvatné panoramatické výhledy z okénka auta

Hory mě vždycky fascinovaly. Svou nedostupností, drsnou krásou i velkolepým vzhledem. Ideální způsob, jak si je užít, může být výlet po horské panoramatické silnici. Tyto neobyčejné cesty lákají nejen úchvatnými sceneriemi, ale i požitkem ze samotné jízdy.

Klikatící se silnice milují i motorkáři a přitahují také dobrodružné duše motonomádů. Přibývá lidí, které podobně jako mě uchvátil novodobý kočovný způsob života, a také těch, kteří se touží vydat o prázdninách na vysněný a nezapomenutelný roadtrip. Kam se však vypravit za těmi nejhezčími panoramatickými silnicemi? Přináším výběr několika cest, které jsem absolvovala a které vás zaručeně nezklamou.

Transfagarašská silnice / Transfăgărăşan, Rumunsko

Za pomyslnou královnu evropských horských cest by se dala označit rumunská silnice 7C, která spojuje města Sibiň (Sibiu) a Piteşti a na úseku devadesáti kilometrů překonává hřeben Jižních Karpat. Pokud svoji cestu začínáte na severu, čeká vás stoupání okouzlujícími serpentinami, které se klikatí naprosto nevídaným způsobem a zavedou vás až k ledovcovému jezeru Bâlea v nadmořské výšce 2034 metrů. Jezero zasazené mezi zelenými vrcholy pohoří Fagaraš září oslnivou modří a jeho křišťálově čistá voda láká každého k zastavení. Přímo vedle něj vyrostlo nečekaně velké parkoviště a z každé strany silnice stojí také šňůra stánků, kde prodejci nabízejí nejrůznější zboží od ovčích kůží, tradičních pochutin až po drobné suvenýry a občerstvení. Silnice pokračuje do tunelu Bâlea–Capra, který prochází skrz pohoří Fagaraš a je s délkou 887 metrů nejdelším tunelem v Rumunsku. Za tunelem silnice opět klesá a její spodní úsek kopíruje břeh obrovské přehrady Vidraru na řece Argeş. V posledních letech se tato silnice s dokonalými zatáčkami stala velmi populárním výletním cílem. V letních měsících sem míří takřka kolony aut s místními i zahraničními turisty. Možná na tom má podíl i slavný moderátor Jeremy Clarkson, který v britském televizním pořadu Top Gear o této cestě prohlásil, že je to „nejlepší silnice na světě“. My jsme se sem však vypravili ještě z jednoho důvodu. V Rumunsku žije okolo šesti tisíc medvědů hnědých a právě na Transfagarašské silnici se nachází několik míst, kde je možné je spatřit na vlastní oči přímo ve volné přírodě. Medvědi se dají pozorovat z bezpečí auta.

Transalpina, Rumunsko

Kdo podobně jako já touží spíše po méně frekventované cestě a klidnější lokalitě, mohla by se mu líbit druhá rumunská silnice, známá pod jménem Transalpina. Někteří ji dokonce považují za malebnější než slavný Transfăgărăşan. Ani tady ale nečekejte, že budete v hlavní sezoně úplně sami. Jedná se o nejvýše položenou silnici v Rumunsku a i ona křižuje hřeben Jižních Karpat, tentokrát v oblasti pohoří Parâng mezi městy Novaci na jihu a Sebeş na severu. Nejvyššího bodu dosahuje v průsmyku Urdele, položeném v nadmořské výšce 2145 metrů. Transalpina se vine romantickou krajinou Karpat přes travnaté zvlněné kopce se stády ovcí a s výhledy do roklin. Z hlavní silnice se dá snadno odbočit na některou ze šotolinových cest a vzhledem k tomu, že Rumunsko jako jedna z mála zemí EU zůstává stále otevřené a tolerantní ke kempování ve volné přírodě, můžete tady zažít překrásnou noc na hřebeni hor. Namísto medvědů se můžete těšit na setkání s roztomilými oslíky.

Silnice SH20, Albánie

Na severozápadě Albánie v těsné blízkosti hranic s Černou Horou se ladně kroutí silnice SH20. Začíná nedaleko Skadarského jezera v pohraničním městečku Hani i Hotit a směřuje na severovýchod do Albánských Alp, jednoho z nejizolovanějších regionů Albánie, a odtud dál do Černé Hory.
Albánské Alpy jsou nejvyšším pohořím Dinárským hor a jejich místní jméno Prokleté hory symbolizuje divokost, nespoutanost a obtížnou dostupnost. Nedá se tady téměř nic pěstovat, vysoké a strmé vrcholy vystupují z krajiny jako ostrý nůž a vzbuzují respekt. Teprve v roce 2016 byla původně šotolinová cesta kompletně zpevněna a byl zde položen nový asfaltový povrch hladký jako samet, za který by se nemuseli stydět ani silničáři ve Švýcarsku. Mnoho lidí však o její rekonstrukci neví, a tak zde nebývá velký provoz a stala se rájem pro motorkáře a dobrodruhy. Z průsmyku Leqet e Hotit se otevírá pohled na pětici zatáček ve tvaru písmene „U“, které by se s trochou nadsázky daly přirovnat k průsmyku Stelvio v Itálii. Také se říká, že se tady setkává nebe se zemí. Posuďte sami!

Silnice SH21, Albánie

V posledních letech se Albánie čím dál více otevírá světu, vítá turisty a využívá svého potenciálu v oblasti cestovního ruchu. Úspěšně bojuje s pověstí nebezpečné země, kde se praktikuje krevní msta a kde vládnou zločinecké gangy. Snaží se také rozvíjet infrastrukturu. Kromě hotelů, restaurací a obchodů buduje a opravuje silnice. Významnou rekonstrukcí prochází rovněž horská silnice SH21, vedoucí z města Koptik do vesnice Theth, která leží uprostřed Albánských Alp. Lidé se do Thethu přestěhovali údajně před 300–350 lety, aby si uchovali své křesťanské tradice. Z Koptiku až do průsmyku Thore má silnice nový asfaltový povrch. Zbytek cesty však zůstává nezpevněný a pro vozidla bez pohonu všech čtyř kol je sjízdný jen s velkou opatrností. Od listopadu do května bývá silnice uzavřená. I přes probouzející se turistický ruch tak izolovaná vesnice Theth stále budí dojem místa odtrženého od okolního světa a přitahuje jako magnet všechny, kteří touží po dobrodružství, obdivují majestátní krásu hor a čistou přírodu. Návštěvníci ve vozech s náhonem na všechna čtyři kola mohou z Thethu stejně jako my pokračovat ještě dál po velmi špatné cestě, která propojuje vesnice Theth, Nderlysaj a Kir s městem Skadar. Musí se však připravit na velmi náročnou a zdlouhavou jízdu v terénu.

Přes kaňon řeky Pivy do Durmitoru, Černá Hora

Na Balkáně se ještě chvíli zdržíme a vydáme se do Černé Hory, kde se na opravdu malém území nachází obrovské množství výjimečných přírodních památek. Jejich koncentrace je až neskutečná, jednu božskou scenerii vzápětí střídá další, až se tomu nechce věřit. Do Černé Hory doporučuji vstoupit z Bosny a Hercegoviny přes poněkud svérázný hraniční přechod Šćepan Polje. Odtud pokračuje silnice M18 úchvatným kaňonem tyrkysově modré řeky Pivy, prodírá se skrz 56 špatně osvětlených tunelů vytesaných do holé skály a přes působivý most překonává hluboké údolí. Necelých patnáct kilometrů za mohutnou hrází přehrady Mratinje se ze silnice dá odbočit na úzkou asfaltovou cestu P14, která šplhá prudce vzhůru a zavede vás do zcela odlišné krajiny. Ocitnete se na horských loukách v pohoří Durmitor, kde se toulají volně pasoucí koně, krávy, ovce a kozy. Nad travnatými zvlněnými kopci se dramaticky zvedají pozoruhodné vápencové štíty, které se vám svým neopakovatelným vzhledem a výjimečnou pruhovanou strukturou vryjí do paměti. Není divu, že Národní park Durmitor a jeho přilehlé oblasti byly zapsány na Seznam světového přírodního dědictví UNESCO.

Trolí stezka / Trollstigen, Norsko

Trolí stezka je nejslavnější silnicí v Norsku a současně patří i mezi největší norské turistické atrakce. Její význam předpovídal už místní inženýr Nils Hovdenak v roce 1912, když prohlásil, že stezka zahrnuje „to nejlepší, co jejich země může nabídnout“. A já mu musím dát za pravdu. Trolí stezka je součástí 56 kilometrů dlouhého úseku státní silnice č. 63 mezi městy Andalsnes a Sylte a vyniká jedenácti pověstnými zatáčkami se sklonem deset procent. Stoupá od moře údolím Isterdalen, vine se kolem 180 m vysokého vodopádu Stigfossen a vynese vás až do sedla Stigrora, položeného v nadmořské výšce 850 metrů. Jméno dostala podle norských skřítků trollů, což jí propůjčuje mystický charakter a půvab. Jedinečnou krásou vyniká i okolní příroda. Bájnou stezku obklopují vrcholy přesahující výškou 1000 metrů, dramaticky ční nad krajinou a takřka se dotýkají mraků. Každého, kde se sem zatoulá, zanechá v úžasu a nadchne podmanivým kouzlem severu.

Cesta přes průsmyk Abano, Gruzie

Silnice M44, která spojuje dvě historické gruzínské oblasti – Kachetii na jihu s Tušetií na severu –, je přesným opakem všech dokonale hladkých a opečovávaných asfaltek, které překonávají horské hřebeny v Evropě. Tady asfalt není. Chybějí také svodidla a jakékoliv další bezpečnostní prvky. Cestu na mnoha místech lemují pomníčky věnované lidem, kteří při pokusu o překročení průsmyku Abano zahynuli. Některé zdroje dokonce uvádějí, že takto každý rok zemře deset až dvanáct lidí. Silnici se někdy také přezdívá „cesta smrti“. Průsmyk Abano, položený ve výšce 2850 metrů, bývá kvůli sněhu několik měsíců uzavřený. Region Tušetie se svým kulturním centrem, vesnicí Omalo, tak zůstává více než půl roku izolovaný od zbytku Gruzie. Nám se do vesnice Omalo podařilo dostat až na druhý pokus. Poprvé nás zastavil sníh. I přes všechna rizika je cesta sem lákavá. Úzká silnice těsně přimknutá k zeleným svahům Velkého Kavkazu slibuje neopakovatelné zážitky a velkolepou podívanou. Majestátní štíty hor budí svou mohutností respekt a zároveň fascinují nezměrnou krásou. Minimum ostatních turistů zaručuje nevšední setkání s místními a probouzí touhu objevovat nepoznané.

Silnice TF-436, ostrov Tenerife, Španělsko

Kanárský ostrov Tenerife sice politicky patří ještě k Evropě, z hlediska geografického už však náleží k Africe. Díky izolované poloze v Atlantském oceánu vyniká jedinečnou a velmi různorodou faunou i flórou. Celému ostrovu dominuje 3718 metrů vysoká sopka Pico de Teide. Zdejší vegetace se neustále mění v závislosti na nadmořské výšce a na množství srážek, které přinášejí pasátové větry zpravidla ze severovýchodu. Hornatým terénem ostrova se doslova proplétá síť uzoučkých asfaltek, které vás provedou tímto neuvěřitelným světem přírodní rozmanitosti. Nezapomenutelným zážitkem je konkrétně jízda po silničce TF-436, vedoucí do vesnice Masca, kam se ještě před necelými padesáti lety dalo dostat pouze pěšky nebo na oslu. Silnička začíná v městečku Santiago del Teide v nadmořské výšce téměř 1000 metrů, zařezává se do strmého úbočí skalnatého ostrohu a na úseku pouhých pěti kilometrů prudce klesá do úrovně 621 metrů. Patnáct ostrých začátek má místy sklon až 16 procent, což ze silnice TF-436 činí skutečnou řidičskou výzvu.

Silnice R704, Maroko

V Africe ještě zůstaneme. Vypravíme se do kaňonu řeky Dades v pohoří Vysoký Atlas. Před mnoha miliony let bývala tato oblast mořským dnem, pohyb zemské kůry však způsobil, že region vystoupil nad mořskou hladinu. Vody řeky Dades pak do měkkých sedimentárních hornin vyhloubily obrovskou soutěsku. Čarovnému kaňonu tvořenému rudými a narůžovělými skálami se dnes přezdívá „údolí tisíce kaseb“. Tyto starobylé hliněné pevnosti propůjčují krajině kouzlo dávných časů. V širších místech údolí se zelenají palmové oázy, na jihu rostou mandlové háje a pěstují se růže pro výrobu růžové vody. Údolí zpřístupňuje silnice R704, která vede místy dnem soutěsky a jindy šplhá vysoko ve svazích hor. V horkých letních dnech se ve slavném průsmyku nad kaňonem můžete občerstvit šťávou z čerstvě vymačkaných pomerančů nebo v některé z restaurací ochutnat něco ze skvělé marocké kuchyně.

Pamírská horská silnice / Pamir Highway, Tádžikistán a Kyrgyzstán

Pamírská horská silnice je opravdová dobrodružná cesta, skutečná legenda mezi horskými silnicemi. O jejím zdolání lidé sní měsíce a někdy celé roky. Jedná se o jednu z bočních větví slavné Hedvábné stezky. Vede z afghánského Mazáre Šerífu přes Uzbekistán a Tádžikistán do kyrgyzského Oše. Většinou lidé stejně jako my absolvují jen její část mezi městy Oš a Dušanbe, kde silnice protíná Pamír, třetí nejvyšší pohoří světa. I tak jde o 1250 kilometrů dlouhou trasu, jejíž překonání trvá několik dní. Prochází velehorami, nad kterými se klene obrovské temně modré nebe, jaké jsem ještě nikde jinde neviděla. Cesta vás vynese do úctyhodné výšky 4655 metrů nad mořem do krajiny jako z jiné planety. Čeká vás dlouhá jízda plná výmolů, padajícího kamení a dobrodružství. Ocitnete se na místech, kde i přes drsný ráz krajiny vládne lidská laskavost. Pohostinnost místních obyvatel vás přivede k úžasu a vám už se odtud nebude chtít domů.

Grossglocknerská vysokohorská silnice / Großglockner Hochalpenstraße, Rakousko

Za nádhernými horskými sceneriemi není vždy nutné jezdit daleko. Jednu z nejmalebnějších a nejzajímavějších evropských vysokohorských cest nalezneme u našich sousedů v Rakousku. Pro mě má zvláštní význam i proto, že to byla vůbec první horská cesta, kterou jsem absolvovala, a váže se k úplnému počátku mého cestování za hranice. Legendární Grossglocknerská silnice překračuje hlavní alpský hřeben a spojuje dvě rakouské spolkové země: Salcbursko a Korutany. Na 48 kilometrech se klikatí v podobě 26 očíslovaných zatáček a překonává převýšení 1748 metrů. Nese jméno podle Grossglockneru, nejvyšší hory Rakouska. Za průjezd silnice se platí ne zrovna nízké mýtné, ale i tak návštěva stojí za to. Cesta vás zavede do středu překrásného národního parku Vysoké Taury a můžete také odbočit na dvě skvělé vyhlídky. První z nich, Edelweissspitze, se nachází ve výšce 2571 metrů a nabízí působivý výhled do všech čtyř světových stran na 37 alpských vrcholů přesahujících 3000 metrů. Druhá vyhlídka, Franz-Josefs-Höhe, se zase pyšní pohledem na mizející ledovec Pasterze a zasněžený štít Grossglockneru.


Cesty mých snů

Cesta nikdy nekončí, a já se tak těším na další vyhlídková silniční dobrodružství:

  • KARÁKÓRAMSKÁ DÁLNICE (Karakoram Highway) Nejvýše položená mezinárodní silnice se zpevněným povrchem. Země: Pákistán a Čína / pohoří: Karákóram, Hindúkuš, Himálaj a Pamír / nejvyšší bod: Khundžerábský průsmyk – 4693 m n. m.
  • RAKOUSKÁ SILNICE (Austrian Road) Nezpevněná cesta se zrádnými dřevěnými mosty a nebezpečnými brody. Země: Kazachstán / pohoří: Altaj / nejvyšší bod: Burchatský průsmyk – 2137 m n. m.
  • HORSKÁ SILNICE LÉH-MANÁLÍ (Leh–Manali Highway) Vede úchvatnou polopouštní krajinou, kde průměrná nadmořská výška přesahuje 4000 metrů. Země: Indie / pohoří: Himálaj / nejvyšší bod: průsmyk Taglang La – 5328 m n. m.
  • DALTONSKÁ SILNICE (Dalton Highway) Známá také pod názvem „ledová silnice“, proslavil ji seriál Trucky na ledě. Země: USA (Aljaška) / pohoří: Brooks / nejvyšší bod: průsmyk Atigun – 1444 m n. m.
  • SILNICE YUNGAS (Yungas Road) Nebezpečná cesta deštným pralesem spojující Andy s Amazonií. Země: Bolívie / pohoří: Andy / nejvyšší bod: průsmyk La Cumbre – 4650 m n. m.
  • SILNICE PŘES TUNEL KUO-LING (Guoliang Tunnel Road) Cesta vytesaná do úbočí hory s jedním z nejzajímavějších tunelů na světě. Země: Čína / pohoří: Tchaj-chang (Taihang) / nejvyšší bod: asi 1800 m n. m.