Hambach: Hnědouhelný důl Hambach v Severním Porýní-Vestfálsku je s rozlohou 44 kilometrů čtverečních největším povrchovým dolem v Německu. Těžba zde začala v roce 1978 a každý rok se zde přemístí 0,3 krychlového kilometru zeminy, ze které je získáno čtyřicet milionů tun hnědého uhlí. Důl dosahuje hloubky zhruba půl kilometru pod povrchem a 299 metrů pod hladinou moře, což z něj činí nejhlubší proláklinu v Německu. Těžba probíhá na území prastarého Hambašského lesa, ze kterého dnes přetrvává už jen zhruba deset procent z jeho původní rozlohy. Současné plány na vykácení zhruba poloviny tohoto zbytku jsou předmětem častých protestů ochránců přírody. • Zdroj: Profimedia.cz

Bingham Canyon Mine: Měděný důl Bingham Canyon v americkém Utahu je nejhlubším povrchovým dolem světa. Důl se nachází v pohoří Oquirrh v nadmořské výšce zhruba 1450 metrů, asi třicet kilometrů jihozápadně od Salt Lake City. Kaňon osídlili v polovině devatenáctého století mormoni, ale těžba nerostů neměla v církvi podporu, neboť se její představitelé báli, že přivede do Utahu mnoho lidí jiného vyznání. Obavy se potvrdily – když v druhé polovině století těžba přece jen začala, West Mountain Mining District se rychle stal sociálně nejpestřejší společností v celém státě. Od svého založení vyprodukoval Bingham Canyon přes devatenáct milionů tun mědi. V současnosti je důl dvanáct set metrů hluboký a čtyři kilometry dlouhý.

Chuquicamata Mine: Druhý největší povrchový měděný důl najdeme v poušti Atacama v jihoamerickém Chile. Důl Chuquicamata se nachází v nadmořské výšce zhruba tří kilometrů severně od Calamy, centra provincie El Loa a jednoho z nejsušších míst na Zemi. Přípravy na průmyslovou těžbu zde započaly v roce 1882 a první měď se vytěžila v roce 1915. Od té doby důl narostl do dnešních obrovitánských rozměrů – jáma je více než čtyři kilometry dlouhá, tři kilometry široká a kilometr hluboká.

Grasberg Mine: Důl Grasberg v Indonésii je dolem s největšími světovými zásobami zlata. Nachází se v nejvýchodnější z indonéských provincií Papua na ostrově Nová Giunea, nedaleko nejvyšší hory Oceánie Puncak Jaya. Grasberg sestává z několika sektorů, z nichž ten největší, dva kilometry dlouhý a široký povrchový důl produkuje zhruba sedmdesát pět procent celkového výtěžku Grasbergu. Vedle zlata se v Grasbergu těží také stříbro a měď.

Mir Mine: Důl Mir u města Mirny na Sibiři byl ve své době největším diamantovým dolem v Sovětském svazu. Půl kilometru hluboká a jeden a půl kilometrů široká díra přiléhající přímo k samotnému městu je jedním z nejpůsobivějších těžařských obrázků vůbec. Povrchová těžba diamantů započala v roce 1957 a skončila v roce 2001. Práce byly v Miru obnoveny v roce 2009, tentokrát však v hlubinném dole.

Diavik Mine: Vskutku unikátní skupiny dolů najdeme na jezeře Lac de Gras v kanadských Severozápadních teritoriích. Na ostrově uprostřed jezera se přímo u ostrovního pobřeží nacházejí diamantové doly Diavik. Na kimberlitovém poli Lac de Gras se nachází hned několik vulkanických komínů bohatých právě na diamanty. Vrcholem diamantové horečky byly právě doly Diavik. Práce zde započaly v roce 2003, v roce 2012 se pak z důvodu prodloužení životnosti ložiska přesunuly pod povrch ostrova.

Fotogalerie

TOP 10: Největší povrchové doly

Marek Borč

27. listopadu 2021 • 07:20

K těm vizuálně nejvýraznějším zásahům člověka do okolní krajiny bezesporu patří hornická činnost. Zatímco hlubinné doly se jako roztoči zavrtávají do zemské kůry, doly povrchové si neberou servítky a pro své poklady si nekompromisně jdou před zraky všech. Výsledkem jsou tisíce tun přemístěné horniny a zdevastovaná krajina posetá v jistém smyslu impozantními díly lidských rukou. Na ty největší povrchové doly se podíváme v komentované fotogalerii.