Turisté, kteří přijíždějí do Řecka trajektem z Itálie do přístavu Patras na poloostrově Peloponés a pokračují po souši do Athén, nemohou minout významné technické dílo: Korintský průplav.
Byl prokopán až v roce 1893 přes Korintskou šíji, oddělující poloostrov Peloponés od ostatní pevniny, aby spojil Krétské a Jónské moře a zkrátil tak cestu lodím, kterou musely vykonávat obeplouváním poloostrova Peloponés.
Průplav je dlouhý 6343 m, široký 21 m a hluboký 8 m s vysokými kolmými skalními stěnami. V dobách, kdy Korint byl na vrcholu slávy a patřil mezi největší města antického Řecka, ovládal pevností Akrokorintem tuto strategickou šíji s přístavy po obou jeho stranách. Mezi nimi přepravoval lodě po souši po zbudované zvláštní vlečné dráze s kamennými kolejemi pro kola podvozků, na nichž soumaři přetahovali lodě s nákladem z Krétského do Jónského moře. V 5. století př. n. l. obchodní rivalita Korintu a Athén vedla k peloponéské válce. Za helénismu byl Korint nejbohatším městem v Řecku. V roce 146 př. n. l. byl zničen Římany a v roce 44 př. n. l. obnoven Caesarem.
O prokopání Korintské šíje se neúspěšně pokusil již v roce 67 n. l. císař Nero. Vykopal prvních 700 metrů, avšak rok po zahájení prací zemřel.
