„Já se snažím žít jako Ježíš,“ říká nám dlouhovlasý vousatý muž v bílé říze sedící venku u zdi baziliky Svatého hrobu. Tady je zkrátka místo, kde lidé přemítají jaksi mimoděk a samozřejmě. Kde se otázky rodí v hlavě samy. Nás napadla prostá: Co asi Syn boží ve skutečnosti jedl?
Byla „svatá strava“ zároveň také zdravá? Podle zkoumání Bible i dalších pramenů měl Ježíš v oblibě tmavé pečivo, zeleninu, ovoce, ořechy a olivový olej – prostě esenci zdravého jídelníčku včetně obsahu vlákniny, která čistí střeva jako kominická štětka komín. Maso prý jedl jen občas, o to častěji si však dal rybu. Aby ne, většinu svých zázraků prý vykonal u břehů Galilejského jezera, kde údajně také nakrmil pět tisíc rybářů pěti chleby a dvěma rybičkami. Možná se s ním pak rybáři, ze kterých učinil své učedníky, na oplátku rozdělili o úlovek.
Konzervace vínem
Ježíš prý proměnil vodu ve víno – ve skutečnosti to však lidé tenkrát dělali spíše naopak. Měnili víno ve vodu nebo přesněji ho vodou ředili. Starověká obdoba střiku patrně nebyla moc lahodná, tehdy však měla jednu velkou výhodu. Ve světě bez ledniček a klimatizací se voda rychle kazila a alkohol působil jako užitečný, i když trochu omamný konzervační prostředek.
Kazit dnešní izraelské víno vodou je však vyložený hřích. Většinou je ovocně chutné, silné – a poměrně drahé, jak se ostatně můžete přesvědčit sami přímo na tržišti.
Hody u Šalomouna
Ne všude se však v dávných dobách stolovalo tak vzorně jako u Ježíše. Třeba na dvoře krále Šalomouna se na talíři denně ocitlo deset telat, dvacet krav, sto ovcí, pořádné hejno drůbeže, čtyři tuny mouky a hromada zeleniny. Za polehčující okolnost lze považovat skutečnost, že ta hostina nasytila odhadem na patnáct set lidí. Kdyby se o tom dozvěděli Izraelité při své cestě přes poušť, asi by se nestačili divit. Tehdy si totiž museli vystačit s „božskou manou“. Co to však bylo?
Ve Starém zákoně se píše: „A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní.“ Možná se v tom líčení skrývá velká část pravdy. Na pouštích v severní Africe i přilehlé části Asie skutečně roste zvláštní lišejník misnička jedlá, který rychle vstřebává vláhu a bobtná, takže se může zdát, že se objevil „zničehonic“.
Kdy naposledy?
Při poslední večeři prý Kristus pojedl chléb a popil víno. Poukázal tím na své tělo a krev, jež měl obětovat pro blaho lidstva. Kdy tak učinil? Obvykle se uvádí velikonoční Zelený čtvrtek. Profesor cambridgeské univerzity Colin Humphreys však při zkoumání biblických údajů došel k jinému výsledku.
Podle něj byl zkrátka Kristův „diář“ ke konci života moc nabitý. Prý by nemohl stihnout ve čtvrtek večeři a v pátek zatčení, soud i ukřižování. Za vším tedy stojí kalendář, nebo spíše dva. Matouš, Marek a Lukáš při psaní evangelií počítali dny podle starého kalendáře, zatímco Jan podle oficiálního židovského. Z toho podle Humphreyse vyplývá, že Kristus naposledy povečeřel už ve středu. Což by odpovídalo i tradičnímu menu židovských svátků Pesach, které měl Ježíš na stole a které se podává právě ve středu. Sjednocení kalendářů by podle profesora také mohlo určit pevné datum Velikonoc na první dubnovou neděli, nikoli tedy na „neděli po prvním jarním úplňku“, jež může přijít kdykoli mezi koncem března a koncem dubna.
Pouliční strava
- Každý, kdo miluje rušnou atmosféru trhů, by rozhodně neměl vynechat ten největší jeruzalémský jménem Mahane Yehuda, severozápadně od starého města mezi ulicemi Agripas St. a Yafo St. blízko jediné místní tramvajové linky (stanice Mahane Yehuda).
- Tržiště zabírá dvě hlavní ulice (Eitz HaChaim a Mahane Yehuda) a několik bočních uliček pojmenovaných podle zemědělských plodin – třeba HaSheked (Mandlová ulice), HaAfarsek (Broskvová ulice) či HaShazif (Švestková ulice).
- Celkem je tu v kryté i otevřené části více než 250 stánků a obchůdků se zeleninou, kořením, pečivem, masem a občerstvením, ale i malé restaurace či butiky.
- Určitě ochutnejte pita chléb, který vám upečou přímo před očima a naplní podle přání, nebo „me´orav Yerushalmi“, tedy pokud vám nevadí kuřecí srdíčka, slezina a játra, vše smíchané s jehněčím a kořením. Místní specialita!
- Každý týden tržištěm projde na 200 000 lidí. Asi i proto si ho teroristé už dvakrát (v letech 1997 a 2002) vybrali za cíl sebevražedných bombových útoků. Celkem při nich zahynulo 23 lidí a dalších 282 bylo zraněno.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
