Občas tiskem probleskne zpráva, že někde vznikl jakýsi soukromý stát. Kdosi se z nejrůznějších důvodů rozhodl mít své území, jemuž bude „vládnout“. Jaké má šance a co ho k tomu vede?
Ať už jde o ambiciózní společenskou utopii, žert v partě kamarádů, nebo zločinecké spiknutí, když se k němu připojí další lidé, vznikají tzv. mikronárody. Takováto společenství lidí prohlašují, že jsou nezávislým suverénním státem. Jejich nárok ale není uznáván mezinárodním společenstvím. Fakticky neuplatňují státní moc, a nemohou být tedy považovány za státy v pravém slova smyslu. Mívají však vlastní ústavu, státní symboly, vlastní měnu či poštovní známky.
Postupem času se občané těchto uskupení mohou stát skutečným mikroetnikem s vlastní historií, jazykem, náboženstvím i tradicemi. Nejpočetnější známý mikronárod tvoří Ladoniané v jižním Švédsku se zhruba 2500 příslušníky. Jejich jazyky jsou fiktivní, neboť většinou vznikly uměle, ale pokud jsou užívány, stávají se přirozenými – např. talossština, kterou se hovoří v michiganském soukromém království Talossa.
Nepleťte si mikronárody s mikrostáty! Pokud má suverénní stát miniaturní rozlohu či velmi malý počet obyvatel (většinou obojí), pak je zván mikrostátem nebo též ministátem. Klasickým příkladem je nejmenší stát světa Vatikán.
V 19. století byli předchůdci soukromých států vyhlašováni často feudály, kteří se odmítli podřídit státní moci ve své vlasti. V řídce zalidněných oblastech nedotčených západní civilizací vznikly například državy amerického dobrodruha W. Walkera Republika Dolní Kalifornie (1853) a Nikaragua (1855) nebo Království Araukánie a Patagonie v jižním Chile (1860). Tyto pokusy byly zpravidla potlačeny. V první polovině 20. stol. se objevují jen výstřelky podivínů (např. Království Lundy na ostrůvku u západního pobřeží Anglie).
Šedesátá léta s rozvojem kontrakultury a vytvářením samostatných komun hippies přinesla vlnu privátních státečků zakládaných i na umělých plošinách v mezinárodních vodách. Často sloužily k vysílání pirátských rozhlasových stanic, jako Nová Atlantida (1964) na bambusovém voru při pobřeží Jamajky, severomořský Sealand (1967) či Růžový ostrov (1968) u italského Rimini. Další rozmach nastal v 90. letech s nástupem individualistického způsobu života, poklesem autority centrálních vlád a zhroucením sovětského bloku. Navíc se objevil internet, usnadňující prezentaci jednotlivých mikronárodů a jejich vzájemnou komunikaci. V současnosti existuje mikronárodů několik stovek.
Na západním pobřeží Austrálie vyhlásil v roce 1970 místní farmář samostatné Knížectví Huttovy řeky, protože se nedohodl se státem na výkupu obilí. V roce 2020 se z důvodu finančních potíží „podřídil“ Austrálii. Conch Republic (Lasturová republika) byla založena roku 1982 na protest proti silničním kontrolám na silnici spojující ostrovy Florida Keys s Floridou. Nyní je žertovnou turistickou atrakcí. Roku 1999 byla rovněž na území USA vyhlášena Republika Molosia jako parodie na diktátorské „banánové republiky“. Pořádala i olympijské hry mikronárodů.
Roku 1971 se v opuštěných kasárnách na předměstí Kodaně usídlila anarchistická komunita, čímž vzniklo Svobodné město Christiania. Má vlastní liberální pravidla zakazující však držení tvrdých drog. V roce 1972 se pokusil americký milionář spolu s litevským politickým aktivistou založit Republiku Minerva, jakýsi utopistický stát bez daní a sociálního systému. Na stejnojmenné útesy v Tichém oceánu nechali navézt písek, ale uměle vytvořený ostrov záhy zabrala Tonga. Krátké trvání měla Republika Svobodný Wendland, založená roku 1980 ekologickými aktivisty jako nesouhlas se stavbou úložiště radioaktivního odpadu u německé vesnice Gorleben.
Vesnice Seborga na ligurském pobřeží Itálie byla ve středověku samostatným feudálním knížectvím. V roce 1963 vznikla iniciativa, která neuznává její zahrnutí do Itálie. O dva roky později nezávislost potvrdilo obecní referendum. Seborga byla údajně uznána vládou Burkina Fasa v roce 1998. Projekt A. Bakova Ruské impérium, jehož cílem je obnovení vlády dynastie Romanovců, započal roku 2011. Ruský milionář se snaží najít území pro svůj stát jak v samotném Rusku, tak i třeba na útesu Suvorov v pacifických Cookových ostrovech.
Po ostrovech Tichého oceánu rovněž migruje Melchizedekovo panství, které vzniklo v roce 1990 za účelem krytí bankovních spekulací a zneužívání diplomatické imunity. Jeho vlastníci podplatili několik chudých afrických států, aby je uznaly za subjekty mezinárodního práva.
Také v České republice můžeme najít soukromé státy, recesistické útvary sloužící především jako turistická lákadla. Patří mezi ně Svobodná spolková republika Kraví hora, která zahrnuje sklepní kolonii v blízkosti Bořetic na Břeclavsku, Valašské království, proslavené díky prvnímu králi Polívkovi a Markrabství lašské, vedené sexuologem Uzlem.
Čech Vít Jedlička vyhlásil v dubnu 2015 Svobodnou republiku Liberland s cílem vytvořit společnost poctivých lidí neomezovaných předpisy státu. Využil sporné území o rozloze 7 km2 mezi Chorvatskem a Srbskem vytvořené meandry Dunaje. I čtenáři našeho časopisu se mohou stát liberlandskými občany, když si občanství odpracují nebo zaplatí 10 000 dolarů.
