Velikorecký křížový pochod

Velikorecký křížový pochod Zdroj: Vladimir Pomortzeff

Velikorecký křížový pochod
Velikorecký křížový pochod
Velikorecký křížový pochod
Velikorecký křížový pochod
Velikorecký křížový pochod
12
Fotogalerie

Fotoreportáž Vladimira Pomortzeffa: Každoroční pochod 25 000 věřících za zázračným obrazem

Tradice Velikoreckých křížových pochodů trvá již více než šest století. Během pěti dnů ujdou pravoslavní poutníci kolem 150 kilometrů. Vycházejí z města Kirov (dříve Vjatka), ležícího 900 kilometrů východně od Moskvy, a míří do posvátného místa na břehu řeky Velikaja v Kirovské oblasti, kde byla před šesti sty lety objevena zázračná Velikorecká ikona svatého Mikuláše. Pak se jejich pouť obrátí zpátky do Kirova. V současné době je to nejmasovější a zároveň fyzicky nejnáročnější křížový pochod v Rusku. V roce 2010 se ho zúčastnilo zhruba dvacet až pětadvacet tisíc lidí, dalších pětadvacet tisíc jich přijelo autobusem či autem na slavnostní bohoslužbu na řece Velikaja.

Řád křížového pochodu

Velikorecký křížový pochod podléhá přísným pravidlům. V čele průvodu vždy jde několik seminaristů s korouhví, které následuje pěvecký sbor. Za nimi nesou na ramenou tři muži samotnou Velikoreckou ikonu svatého Mikuláše. Pak kráčejí duchovní v čele s primasem křížového pochodu a nakonec obyčejní poutníci.

Každý den musejí věřící překonat dvacet až pětatřicet kilometrů. Průvod se dává do pohybu ve tři hodiny ráno a pokračuje až do osmé hodiny večer. Křížový pochod se koná bez ohledu na počasí – pod horkým sluncem i za prudkého deště. Celé procesí doprovázejí záchranáři a lékaři, kteří pomáhají poutníkům v případě zdravotních potíží. Každý rok tu zaznamenají vážná onemocnění včetně infarktu, což není překvapivé vzhledem k tomu, že mezi poutníky je mnoho důchodců a zdravotně postižených, kteří se na pochod vydávají s nadějí na uzdravení.

Zázračné zjevení ikony

Podle legendy se Velikorecká ikona svatého Mikuláše zázračným způsobem objevila na břehu řeky Velikaja v roce 1383. Svědkem zázraku byl rolník Semjon Agalakov z nedaleké vesnice Krutica. Jednoho dne šel do lesa sbírat dřevo, když tu si náhle všiml zvláštního, tajuplného světla, které vyzařovalo zpoza stromů na břehu řeky. Když se k němu Agalakov přiblížil, spatřil spoustu zapálených svíček a mezi nimi ikonu svatého Mikuláše. Rolník odnesl ikonu domů, kde se posléze začaly projevovat její zázračné vlastnosti. Lidé, kteří se ikoně přišli poklonit, se například začali uzdravovat. Z vesnice Krutica na břehu řeky Velikaja se tak brzo stalo významné poutní místo. O několik let později místní duchovní rozhodli přenést ikonu svatého Mikuláše do města Vjatka. Současně složili slib vracet se jednou za rok i s ikonou na místo, kde se zázračně objevila. Tak vznikla tradice Velikoreckých křížových pochodů.

Čas na zázrak

Zlom slavné tradice nastal v letech pronásledování církve komunistickým režimem. V roce 1935 byla vyhozena do povětří katedrála ve Vjatce, místo trvalého pobytu Velikorecké ikony. Následně záhadně zmizela samotná zázračná ikona svatého Mikuláše. Zmizela beze stopy, stejně jako se kdysi objevila. Se ztrátou ikony ztratily svůj význam i křížové pochody. Pravoslavní věřící nicméně pokračovali v návštěvách poutního místa na břehu řeky Velikaja až do roku 1959, kdy byl vydán vládní zákaz křížových pochodů a poutnictví. Ale i potom, navzdory zákazu, se našli stateční a odhodlaní lidé, kteří se každoročně snažili absolvovat pouť k místu zjevení ikony.

Okolní lesy byly ovšem pečlivě hlídané policisty, a tak věřící museli dojít k cíli tajnými lesními stezkami a vydávat se za houbaře. Až v roce 1989 byl zákaz křížových pochodů zrušen. Od té doby Velikorecký křížový pochod zažívá znovuzrození. Místo ztraceného originálu ikony ale dnes do posvátného místa na břehu řeky Velikaja putuje její kopie. Pravoslavní věřící jsou ovšem přesvědčeni, že jednoho dne se ztracená Velikorecká ikona svatého Mikuláše vrátí. Jen prý ještě nenastal ten pravý čas na zopakování zázraku.

Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 5/2011.