Turistická výzva: vydejte se na 120 kilometrů dlouhou Brdskou hřebenovku
Po dlouhá desetiletí se sem nikdo nepodíval. Až na vojáky, kteří prostor z velké části využívali k vojenským cvičením. Dnes už ale Brdy představují jeden z nejrozsáhlejších přírodních komplexů v Česku, kam směřují milovníci přírody, historie i pěší turistiky. A tento výjimečný kout můžete poznat i zcela unikátním způsobem – třeba tak, že se vydáte na 120 kilometrů dlouhou Brdskou hřebenovku.
Trasa vede od Jíloviště u Prahy až do Spáleného Poříčí a nudit se na ní rozhodně nebudete. Nabízí totiž to nejzajímavější z celých Brd.
Turisté mohou navštívit nejen historická místa, jako je poutní areál Skalka, rozhledna Studený vrch, zřícenina hradu Valdek či pozůstatky kláštera Teslíny, ale i přírodní skvosty Padrťské rybníky, Smaragdové jezírko nebo vyhlídky s výhledy na celé Brdy.
A na své si přijdou i milovníci vojenské historie – na trase totiž narazíte i na dopadové plochy, bunkry a bývalá vojenská letiště.
„Brdská hřebenovka není jen zdolávání kilometrů – je to cesta krajinou, která si zachovala svou divokost a ticho, ideální pro ty, kdo hledají únik od civilizace,“ říká Luboš Kožíšek z organizace Brdy a Podbrdsko.
Přespání pouze bez stanu
Trasu s turistickými značkami si můžete projít najednou nebo ji rozdělit do několika etap. Jen nezapomeňte, že Brdy jsou chráněnou oblastí, v níž platí přísná pravidla pro bivakování. V oblasti se nenacházejí žádné útulny ani jiná nouzová nocoviště, přesto tu můžete přespat – ovšem pouze pod širákem bez stanu a rozdělávání ohně.
Brdy leží v jihozápadní části Středočeského kraje. Už za první republiky se uvažovalo o tom, že v oblasti vznikne národní park, nakonec ale dostali přednost vojáci, kteří až do roku 2015 využívali prostor pro cvičení. Území tím pádem nebylo nikdy zastavěno a paradoxně se tak přímo u uprostřed Čech uchovala divoká příroda, která dnes nabízí návštěvníkům ticho a samotu.
Najdete tu deset vrcholů vyšších než osm set metrů. V oblasti proto panuje chladnější podhorské až horské klima, které může být ideálním útočištěm v letním parnu. Nejchladněji ovšem nebývá na vrcholcích kopců, ale na jejich severních zalesněných úbočích, ve vlhkých údolích nebo v okolí studených potoků.
