Saúdská Arábie: Za sběrači růží do pohoří Asír

Podél západního pobřeží Arabského poloostrova se táhne v délce skoro 500 kilometrů pohoří Asír, které u jemenských hranic přechází ještě v další horské systémy. V nadmořské výšce přesahující 2000 metrů zde i v létě panují snesitelné teploty, rozumějte maximálně lehce nad 30 °C, což ve srovnání se žhavou pobřežní pouští zvanou Tiháma a horkým vnitrozemím představuje „osvěžující klima“. O hradbu hor se totiž zarážejí mraky přicházející z Rudého moře. Celkem pravidelně, vždy odpoledne, zahalují hřebeny a často z nich prší, zejména v létě.

Jízda mlhou po hřebenové silnici je v Saúdské Arábii vždy nevšední zážitek. Západní svahy a vrcholové partie pohoří Asír se zelenají křovinatou vegetací a řídkými cypřišovými lesy. Ze stromů visí lišejníky provazovky, kvete zde řada bylin a u známých vyhlídek se potloukají tlupy paviánů. Díky vlhkému mírnému klimatu se v pohoří Asír daří i zemědělství. Farmáři obdělávají terasovitá pole, kde pěstují citrusy, meruňky, fíky, vinnou révu a pestrou škálu zeleniny či květin. V níže položených údolích na západních svazích se vytváří téměř tropické klima vhodné pro pěstování manga, papájí či banánů. Naopak východní svahy, spadající do rozsáhlé náhorní plošiny ve vnitrozemí Arabského poloostrova, zůstávají suché.

Město růží

Přijíždíme do velkého města Táif, které je branou do pozoruhodného světa růžových farem. Protože leží v nadmořské výšce přes 1700 metrů, představuje pro Saúdy synonymum pro příjemné podnebí. Před zavedením klimatizací se právě sem v letních měsících tradičně přesouvala královská rodina do svého letního paláce, aby unikla spalujícím vedrům panujícím v Rijádu. Dnes je Táif oblíbeným výletním místem pro obyvatele Mekky, ležící přímo pod horami, a vzdálenější třímilionové Džiddy na pobřeží Rudého moře. Rádi jsme se sem jezdili ochladit i my o víkendech během horkých měsíců.

Každý žok růžových květů, které farmáři přivážejí do destilerie, je poctivě zvážen a zaevidován k výplatě | Zdroj: Lukáš Synek

V Táifu se každoročně konají vyhlášené koňské a velbloudí dostihy a také známý Festival růží. Festival se organizuje v proměnlivém termínu určeném podle předpokládaného vrcholu sklizně růží. Běží po několik večerů v parku s umělým trávníkem na okraji města a je vítanou společenskou událostí. Návštěvníci mohou obdivovat mozaiku vytvořenou z růžových květů, ale přicházejí především popít arabskou kávu a ochutnat místní dobroty. Atmosféra je každopádně řádně prosycena omamnou vůní růží.

Mezi starými kamennými vesnicemi

Míříme výše do hor za Táifem k oblíbenému výletnímu středisku al-Šafa, jehož okolí je proslulé pěstováním růží. Zatím však nevidíme ani poupátko. Zelinář prodávající na křižovatce ze svého pickupu šťavnaté svazky pórku a mrkve se pobaveně směje mému dotazu, kde jsou ty růže. „Tady ne. Musíte dál do bočních údolí!“ Přesně takhle jsme v počátcích našeho působení v Saúdské Arábii museli všechno objevovat. Království bylo tehdy pro cestovatele nedostupné, neexistoval žádný podrobný knižní průvodce, mnoho neprozradil ani Google, zajímavá místa nebyla zanesena v mapách a jejich souřadnice znala jen hrstka nepříliš sdílných offrouďáků z řad expatů. Dnes však mám díky tomu Saúdskou Arábii prozkoumanou křížem krážem.

Z trubky na konci chladiče vykapává do demižonů růžová voda s růžovým olejem. Vrstva oleje plovoucí na vodní hladině je pak z demižonu opatrně odsáta. | Zdroj: Lukáš Synek

Přehoupneme se přes malé sedýlko a světe, div se! V úrodné kotlině před námi se rozevírá zeleno-růžová mozaika terasovitých políček. Růže! Mezi nimi se rozkládají moderní vesničky, nad nimi trčí skupiny opuštěných kamenných domů a na skalách se tyčí někdejší strážní věže. Místní obyvatelé po staletí stavěli své vesnice na vršcích. Kamenné domy byly masivní a semknuté k sobě, čímž se každá taková vesnice stávala pevností chránící své obyvatele před nájezdy nepřátelských kmenů. S nástupem modernizace v 60. letech lidé kamenné domy opouštěli a budovali si nové, krabicovité z betonu níže podél nově vznikajících silnic. Dnes zůstávají kamenné vesnice ukázkou zanikající asírské architektury. Vláda rekonstruovala monumentální vesnice Dhee Ain a Rijal Almaa jako skanzeny, někteří osvícení majitelé opravili domy svých předků, ale zbylé stovky horských vesnic se jen zvolna rozpadají.

Saúdská Arábie: Road trip pouštním královstvím

Asie

Královna květin z Blízkého východu

Podobně jako opevněné vesnice i pěstování růží má zde dlouhou tradici sahající stovky let do minulosti. Zastavujeme u jednoho z růžových polí. Keře jsou v odpoledním slunci v plném květu. Je začátek dubna, sklizeň růžových květů bude vrcholit.

„Táifská růže“ je odrůdou růže damašské (Rosa damascena), kterou vyšlechtili již starověcí zahradníci v Persii či Malé Asii křížením tří až čtyř přírodních druhů. Všechny odrůdy růže damašské se vyznačují intenzivní vůní a vysokým obsahem silic neboli esenciálních olejů. A právě kvůli nim zde arabští farmáři celé plantáže růží pěstují. Tato přírodní směs těkavých látek nachází uplatnění při výrobě kosmetiky, přípravě luxusních parfémů i ve farmacii díky svým uklidňujícím a protizánětlivým účinkům. Pro zajímavost: v nedaleké Mekce, nejposvátnějším místě islámu, se růžový olej přidává do speciální tekutiny pro čištění interiéru posvátné Ka’by. S nadsázkou můžeme říci, že růžový olej představuje druhou nejvýznamnější vývozní tekutinu Saúdské Arábie – hned po ropě. Mimochodem v Arábii se neříká „tekuté zlato“ ropě, nýbrž růžovému oleji.

Růžové květy se nacpou do kotle, zalijí vodou a zahříváním plynovými hořáky se spustí destilace | Zdroj: Lukáš Synek

Ze stínu cypřiše se zvedá postarší Bangladéšan a pobaveně pozoruje, jak se radujeme a fotíme mezi řadami růží. Jako již mnohokrát během našich průzkumných výletů po Saúdské Arábii si připadáme jako výsadek z Marsu. Nesměle přichází k nám: „Pick some flowers, sir. No prrroblem.“ Podává mi utržený růžový květ a naznačuje, abych ho zasunul své manželce za ucho. Sám by se vztáhnout ruku k cizí ženě neodvážil. Ptám se na možnost návštěvy nějaké destilerie na růžový olej. Ukazuje dál do údolí: „Today already closed, sir. Try tomorrow morrrning.“

Jak se získává růžový olej

Jedna z několika destilerií se nachází překvapivě i přímo v centru Táifu. Musíme si ale přivstat, neboť farmáři sbírají květy brzy ráno a neprodleně je svážejí ke zpracování. Tento časný sběr je zásadní – během horkého dne by se totiž mnoho cenného oleje vypařilo. Sklízejí se mladé květy jeden či dva dny po otevření. 

I s našimi malými kluky nesměle nahlížíme do dvora destilerie, kam chlapi kvapně nosí ze svých pickupů žoky narvané růžovými květy. „Salám alejkum, ja hala!“ vítá nás arabsky Ahmed, elegantní šéf destilerie oblečený v tradičním čistě bílém thoubu. Pochází z bohatší saúdské rodiny s dlouhou zemědělskou tradicí, která tuto destilerii provozuje už od roku 1913. Následují obligátní zdvořilostní fráze a otázky, odkud jsme my a kde pracujeme. Expati ze Západu zastávají v bohatých arabských zemích ty nejkvalifikovanější profese. Arabové si vzdělání velmi váží, proto nám vždy projevují úctu (snad krom arogantních úředníků). A pokud bych zmínil titul doktor… před tím vytahují obočí a padají do kolen.

Horské středisko al-Šafa je pro Saúdy oblíbeným výletním místem, kam se v létě jezdí ochladit. Déšť je zde běžný, proto se v oblasti daří i zemědělství. | Zdroj: Lukáš Synek

„Tady každému farmáři sklizeň vážíme a zapisujeme. Na konci týdne je vyplácíme, letos osm riálů za kilo,“ říká Ahmed ve vstupu do manufaktury. Starší dobrosrdečně vyhlížející Saúd sedící obřadně za masivní váhou mi beze slov podává růžový květ – snad abych si k němu přivoněl, nebo spíš jej předal manželce. Hezké gesto. Pokračujeme do hlavní haly manufaktury. „Tady probíhá parní destilace,“ ukazuje Ahmed na zapuštěné kotle, kam hbití pracovníci ládují růžové květy, zalívají je pramenitou vodou a nasazují půlkulové hlavy chladičů. Pod kotli zapalují plynové hořáky. Vodní pára narušuje rostlinné buňky a strhává s sebou těkavé látky. V chladiči nad kotlem pak vše kondenzuje zpět do kapalného skupenství. Tímto jednoduchým, avšak efektivním způsobem se růžový olej oddělí od zbylého rostlinného materiálu. „Podívejte se z druhé strany,“ usmívá se Ahmed. Za stěnou z tenké trubky vedoucí z chladiče vykapává tekutina do demižonu. A na sloupci vody v něm se díky nižší hustotě zlehka pohupuje vrstvička růžového oleje.

Jakožto rostlinný biolog vyzvídám technické detaily. „Na litr oleje potřebujeme necelé čtyři tuny čerstvých květů – tedy asi 15 000 květů. Dokážete si to představit?“ ohromuje nás Ahmed. Jedna tola čistého oleje se prodává za zhruba 130 riálů (pozn. 11,7 ml; 800 Kč). Své využití nachází samozřejmě i růžová voda, které se vyprodukuje nesrovnatelné větší množství. V Arábii se používá v potravinářství jako výrazné ochucovadlo, v kosmetice jako přírodní produkt na čištění pleti, při masážích, aromaterapii nebo v domácnostech jako osvěžovač vzduchu. Vůně růží a kadidla je na Blízkém východě všudypřítomná.

Písečné srdcovky Jolany Sedláčkové

Osobnosti

Usměvaví Šrílančané

Pracovníci v destilerii pocházejí ze Šrí Lanky. Pracují zde jen během sezony sklizně růží, poté je agentura převelí na jiné činnosti. Chlapi jsou přívětiví, usměvaví a práce jim jde od ruky. Že jim tam naši kluci běhají pod nohama a mezi vozíky? Šrílančané se tím baví.

Letité cypřiše ošlehané větrem tvoří dominanty pohoří Asír. Místy tvoří sice velmi řídký, ale řekněme unikátní „les“. | Zdroj: Lukáš Synek

Zatímco majitelé veškerého byznysu v Saúdské Arábii jsou ze zákona Saúdové, na běžné práce si najímají zaměstnance převážně z jižní Asie – od Pákistánu po Filipíny. S každou národností je více či méně spojeno nějaké odvětví: Súdánci chovají dobytek, Pákistánci taxikaří nebo pracují na stavbách, Indové v obchodech, Bangladéšané v zemědělství, Filipínci v domácnostech, ve zdravotnictví či školství. Vedoucí pozice někdy zastávají samotní saúdští majitelé nebo také najatí manažeři z ciziny (často Indové nebo Egypťané).

Mzdy běžných pracovníků nejsou závratné, ale přesto výrazně převyšují výdělky v jejich domovských zemích. Většinu vydělaných peněz posílají svým rodinám domů, kde z nich žije často celá široká rodina. Z rozhovorů s gastarbeitry v Saúdské Arábii jsem nabyl dojmu, že většina majitelů s nimi jedná férově a nabízí jim dobré podmínky s rozumnou sociální podporou, včetně zdravotního pojištění a ubytování. Vážné excesy a zneužívání pracovníků jsou zřídkavé.

Prach a růže

Usedáme v příjemném bočním salonku s výhledem do haly, se zarámovanými portréty zakladatelů a lahvičkami růžové vody a oleje k prodeji. Ahmed kyne na dva Šrílančany a mě s úsměvem upozorňuje: „Připrav si foťák!“ Co se bude dít? Chlapi přinášejí koš růžových lístků, a než se nadějeme, zasypávají jimi mou manželku a děti. Prší růže!

Řada druhů ovoce se pěstuje přímo v pohoří Asír, jiné plody se dovážejí z Jemenu nebo východní Afriky. V popředí krabičky růžových květů. | Zdroj: Lukáš Synek

Ani po deseti letech občasných návštěv zdejších destilerií se nic moc nezměnilo. Přibyly snad jen ploché televize s informacemi a už se počítá s návštěvami řady turistů. Pěstování růží v Saúdské Arábii každopádně představuje jedinečnou kombinací tradice, přírodních podmínek a pečlivé ruční práce. Není divu, že růžový olej z táifských růží patří mezi nejvyhledávanější vonné esence na světě. Když člověk po návštěvě destilerie opět stojí mezi růžovými keři a nasává jejich omamnou vůni, teprve si uvědomí, že tyto růže nejsou jen symbolem krásy, ale i součástí složitého sociálního a hospodářského světa, který se nejen v Saúdské Arábii kolem nich točí. Když jsem přijal nabídku práce v této zvláštní zemi, vůbec jsem netušil, že budu svědkem sklizně růžových květů vysoko v horách. Zelené pohoří Asír zdobené na jaře křehkými květy růží opravdu ostře kontrastuje se suchým vádí a písečnou pouští. A právě taková je Saúdská Arábie – plná nečekaných pokladů.

Kde cizinci jsou hosté

• Běžný člověk si Saúdskou Arábii spojí s rozlehlými písečnými pouštěmi a konzervativním způsobem života. Ani jedno tvrzení není zcela pravdivé, protože království skrývá mnoho tváří a v posledních deseti letech, po nástupu krále Salmána na trůn (2015), se překotně proměňuje.
• Věděli jste, že se tam nacházejí horské mlžné lesy, sezonní vodopády, fascinující pravěké petroglyfy či staré hliněné mrakodrapy, že tam již padla většina restrikcí pro ženy (mohou řídit auta, rozvádět se, vést vlastní podnikání, nemusí se zahalovat), že posedíte v kavárně západního stylu a všude budete vítáni jako hosté?
• Obraz Saúdské Arábie je u nás velmi zkreslený, poněvadž média se soustředí především na negativní zprávy. Osobně si velmi cením, že jsem tuto fázi přerodu mohl od počátku bezprostředně sledovat díky skoro čtyřem rokům práce na univerzitě v Saúdské Arábii a řadě pozdějších výprav do království po vzniku turistických víz (2019).