Tak znělo krédo českého cestovatele a spisovatele Miroslava Zikmunda, který zemřel jen dva měsíce před oslavou 103. narozenin. O 19 let bez 77 dní přežil svého přítele a spolucestovatele Jiřího Hanzelku. Dvojici spojilo 111 tisíc najetých kilometrů, na nichž strávili celkem devět let. Navštívili 82 zemí (k nimž Zikmund přidal dalších 40) a proslavili Československo.
V letech 1947–1950 podnikli H+Z cestu do Afriky a Jižní Ameriky osobním vozem Tatra 87. Z výpravy bylo rozhlasem odvysíláno 702 reportáží. Na souvislém magnetofonovém pásu by měly délku 230 kilometrů. Na druhou cestu po Asii se vypravili v letech 1959–1964 ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805. Pobývali v Africe, když zanikal koloniální systém. Setkali se s prezidenty i lovci lebek. Seznámili se s Gagarinem i Hillarym.
Celkový náklad jejich knih přesahuje 6,5 milionu výtisků. Sedm titulů by nemělo chybět v knihovničce každého milovníka cestování: Afrika snů a skutečnosti (1952), Tam za řekou je Argentina (1956), Přes Kordillery (1957), Za lovci lebek (1958), Tisíc a dvě noci (1967), Světadíl pod Himálajem (1969), Cejlon – ráj bez andělů (1991). Objemné čtivé svazky jsou doplněné množstvím černobílých fotografií a plné faktografie.
Sepsali stovky reportáží pro časopisy, natočili čtyři celovečerní a 147 dokumentárních filmů. Počet jejich přednášek, besed, rozhlasových a televizních vystoupení i tiskových konferencí přesáhl tisícovku. V době největší slávy na jejich přednášku přišlo neuvěřitelných 11 000 lidí.
„Není důležitý počet zemí. Podstatné je, co z toho přivezete a uplatníte. Tedy jak to předáte jiným.“ MZ
Zikmundova rodina má dlouhověkost v genech. Tatínek se dožil ve fyzické i duševní pohodě 91 let a maminka téměř 85 roků. Že se dožije více než 80 let, Mirkovi kdysi předpověděli i hvězdopravec na Cejlonu a šaman na Sibiři. A jaký byl jeho recept? Především radil nebýt nikdy psychicky líný. Už od dětství se věnoval jazykům. Učil se němčinu, angličtinu, francouzštinu a latinu, na vysoké škole si přibral ruštinu a studoval také klasickou arabštinu a syrský dialekt. Poté si ještě zapsal italštinu či španělštinu a následovala nizozemština. Pro cestovatele perfektní vybavení.
Od malička byl velmi systematický. Denně psal do deníku, co zažil, kde byl, jména spolužáků. Na cestě pak přesvědčil Hanzelku, jak moc je důležité dělat si poznámky hned a pravidelně. Reportáže totiž nepsali každý den, a kdyby neměli k dispozici alespoň heslovité záznamy, nepamatovali by si místa, jména, události, názvy ani časy. Jejich svědectví o tehdejším světě by bylo poloviční. Obrovské množství korespondence, podkladů pro knihy, zvukové nahrávky z rozhlasu a k tomu přes 100 000 negativů a 150 filmů, které jen z první cesty dosáhly délky 11 kilometrů.
„Zvláštní zpráva č. 4“ z druhé cesty podávala nelichotivý obrázek o sovětské společnosti. Vyvolala značnou nelibost komunistů. Po okupaci v roce 1968, kterou oba odsoudili, dostali zákaz cestovat, publikovat i veřejně vystupovat. StB Zikmunda označila jako „nebezpečnou osobu nejvyšší třídy nebezpečnosti“. Proto se 20 let věnoval hledání rodinných kořenů a složité evidenci rozsáhlého archivu. Ten dnes funguje jako doklad světa, který na mnoha místech dávno neexistuje. Je ale také ukázkou přesné, pravidelné, systematické a detailní práce, která je z dnešního pohledu až neuvěřitelná.
„Mozkové závity se musí prohánět, aby nezrezivěly. Kdo přestane číst a zajímat se o svět, je na poloviční cestě k vytracení ze života.“ MZ
Extrémy první cesty
- Nejvyšší bod dosažený tatrou: 4860 m n. m. (Ticlio, Peru)
- Největší celkově docílená výška: 5895 m n. m. (Kilimandžáro, Tanzanie)
- Naproti tomu se dostali nejhlouběji 2600 m pod zem ve zlatonosném dole Crown Mine v jihoafrickém Johannesburgu (což vzhledem k nadmořské výšce odpovídá hloubce 800 m pod mořskou hladinou).
- Nejsevernější bod: 55°22 s. š. (u ostrova Bornholm v Baltském moři)
- Nejjižnější bod: 35°05‘ j. š. (La Plata, Argentina)
- Nejzápadnější bod: 100°10‘ z. d. (Acapulco, Mexiko)
- Nejvýchodnější bod: 45°50‘ v. d. (Bulo Burti, Somálsko)
