Kuba

Kuba Zdroj: Roman Nemec

Abrolhos (Brazílie)
Amazonie (Brazílie)
Omán
Torres del Paine (Chile)
4
Fotogalerie

Fotograf a cestovatel Roman Nemec: Moje pětka nej zážitků

Necestuju pro unikátní snímky, razítko v pase či vlaječku na mapě světa. Chci poznávat rozmanitou přírodu, národy a kultury, jež mě vždy něčím obohatí. Velké cestování je výsadou jen posledních generací a je to velký dar, kterého bychom si měli vážit.

1. Kuba – Konec světa v ráji

Na sklonku roku 2012 jsem se vydal vstříc „mayskému konci světa“ na Kubu. Jestli přijde, říkal jsem si, přivítám ho s lahví rumu na bílé pláži. Díky španělštině jsem se poměrně rychle aklimatizoval a přijal kubánskou kulturu za svoji. Spontaneita a srdečnost domácích mě přímo okouzlily a čím dál od Havany jsem se dostal, tým víc jsem se cítil vítán. Večery plné zábavy a pouliční salsy, krásy karibské přírody a tyrkysové moře s bílými plážemi se mi dostaly hluboko pod kůži a dodnes vzpomínám na pláže města Baracoa, které změnily mou životní cestu. Velké dobrodružství lze nalézt i na místech, kde to nejméně očekáváte.

2. Abrolhos (Brazílie) – Vstříc plejtvákům

Mou snad největší vášní je plavba na plachetnici. Když moře zavolá, prostě neodolám. V roli kapitána jsem během několikatýdenní plavby jižním Atlantikem u brazilského pobřeží navštívil souostroví Abrolhos, ideální místo pro potápění a šnorchlování. Bohatý podmořský život přitahuje plejtváky obrovské, kteří sem každoročně doplují z Antarktidy, aby vrhli mláďata. Pozorovat tyto mírumilovné savce o délce až 16 metrů, jak se vymrští z vody a za velkého šplouchnutí se noří do azurového moře, nebo potápět se v jejich blízkosti je nezapomenutelné.

3. Amazonie (Brazílie) – Dobrodružství na Černé řece

Amazonie je fantastické, biologicky nejrozmanitější místo na Zemi. Navštívil jsem ji už třikrát a stále se tam rád vracím, protože tamní příroda a domorodí obyvatelé si získali mé srdce. Moje dobrodružství začalo na břehu mohutné Černé řeky (Rio Negro), která od nepaměti formuje nesčetné ostrůvky národního parku Anavilhanas. Na palubě velké dřevěné lodi jsme se pět dní plavili proti proudu řeky plné života. Na mnoha zastávkách jsme pozorovali delfínovce amazonského, chytali piraně nebo hledali za úplné tmy kajmany. Nejpůsobivější ale byly procházky v deštném lese ve společnosti domorodého průvodce. Každý, kdo byl v Amazonii, vám řekne, že nic se nevyrovná zvukům džungle v noci, kdy vládne jen a jen příroda.

4. Omán – Srdečná pohostinnost

Z arabských zemí mě nejvíc okouzlil Omán. Bohatý, bezpečný a sympatický. S přítelkyní jsme si půjčili auto a vyjeli. Pouštní vyprahlá krajina je poseta hlubokými wádí se zelení a potůčky. Návštěva trhů je úžasný zážitek: vůně, barvy, šperky, sladké datle... Na ulici nás často zastavili místní s dotazem, jestli nepotřebujeme pomoc, nebo nás pozvali na šálek čaje. Po túře na terasách Velkého kaňonu v masivu Džabal aš-Šám a následně na jeho dně v zeleném Wádí Ghul jsme hledali místo pro stan. Najednou se objevil místní a pozval nás do svého domu, kde jsme s jeho rodinou večeřeli a povídali si dlouho do noci. Právě taková srdečná setkání s domácími patří mezi moje nejcennější zážitky z cest.

5. Torres del Paine (Chile) – Ve stínu kondořích křídel

Chilský národní park Torres del Paine určitě patří k nejkrásnějším přírodním divům světa. Ledovcová jezera, modře zářící ledovce, zubaté kolmé věže a známý trek „W“... Za neutuchajícího patagonského větru jsme stoupali k výhledu na tři ikonické granitové věže. Na celou túru jsme měli pět dní, takže jsme příliš nespěchali a pozvolna se kochali nádhernými panoramaty. Na jedné z morén jsme si uvařili čaj maté a znenadání se k nám na pár metrů přiblížil majestátní kondor. Kroužil kolem nás v takové blízkosti, že jsme slyšeli svištění větru v jeho mohutných křídlech. Jeden z důvodů, proč rád cestuji sám či ve dvojici, jsou právě takové momenty, které bych jinak sotva zažil.

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: