Často se přiřazují k Jeseníkům, Rychlebské hory jsou ale samostatné hrdé pohoří na česko-polské hranici, které prozatím uniká pozornosti výletníků. Překvapí vás neporušenou divokou přírodou s údolími, vodopády, rozlehlými loukami a táhlými hřebeny se smrkovými lesy.
Do Rychleb nás poprvé přivedla zvědavost, jestli jsou tyhle hory ve stínu slavnějších Jeseníků opravdu tak turisticky opomenuté a opuštěné, jak se o nich tvrdí. Pohoří v Javornickém výběžku, obklopeném Polskem, získalo nálepku místa na konci světa, což může mnohé odradit. Na nás to naopak působilo jako lákadlo. Chodit celý den po horách s krásnými vyhlídkami do krajiny, aniž byste potkali hordy turistů, to zní přece jako sen. A Rychlebské hory nás nezklamaly.
Zatímco sousední Jeseníky se musejí vypořádat s masivním náporem lyžařů, cyklistů a výletníků, zájem hrstky turistů o Rychlebské hory se soustřeďuje především na hřebenovku na česko-polské hranici. Přitom z hřebene vede do údolí mnoho dalších hřebínků, stezek a cest, které mnohdy skrývají něco mnohem krásnějšího než hlavní trasa.
Vzácné louky a Stříbrný potok
Přiznáme upřímně, že Jeseníky ani další převážně smrkové oblasti nepatří k našim oblíbeným a vyhledávaným cílům. Ale Rychlebské hory, byť také smrkové, jsme si oblíbily. Kromě lesů tu totiž najdete rozlehlé louky s neuvěřitelnou pestrostí lučních rostlin a hmyzu, které už jsou dnes v Česku vzácností. Jsou tu zatopené lomy, které odkazují na těžařskou činnost oblasti. Je tu mnoho studánek a pramenů, ze kterých si můžete po trase nabrat lahodnou a čistou vodu. A občas tu natrefíte také na lesní bar i s milými majiteli, kteří se skvěle starají o to, aby se tu poutníkům líbilo.
Mnoho divoce tekoucích říček, potoků a pramínků si v Rychlebech razí cestu údolími a soutěskami a hloubí krásné přírodní útvary. Stříbrný potok nedaleko Nýznerova uhání mezi skalami a vytváří tu soustavu kaskád s výškou 14 metrů. Vířivý proud ve skalách dohladka vymílá jámy, mísy a hrnce různých tvarů a rozměrů takzvanou evorzí. K hlavnímu, Nýznerovskému vodopádu lze po schodech sestoupat až k tůni, do které Stříbrný potok s burácením padá a dál teče do města Žulová, kde se stéká s Vidnávkou, nejdelším tokem Rychlebských hor.
Nedaleko Žulové, u silnice ve směru na Javorník, vás překvapí oblý Lánský vrch, který vypadá jako z pohádky o obrech. Na vrcholu kopce je stůl se dvěma židlemi v nadměrné velikosti, které lákají k posezení. Hlavním lákadlem Lánského vrchu je nicméně téměř dokonalý kruhový výhled na kopce Žulovské pahorkatiny a hřeben Rychlebských hor, který se táhne po obzoru. Přímo pod vámi jsou pak krásné rozlehlé pastviny s kravami. My jsme tu zažily okouzlující východ slunce.
Další krásné místo, kde prožít svítání, jsou Čertovy kazatelny. Velké rulové balvany tu tvoří vyhlídkovou plošinu do hluboce zaříznutého Račího údolí, které se táhne v délce sedmi kilometrů. Z tohoto místa je nádherný pohled na vzácný les, který svou pestrostí nemá v regionu obdoby. Nejkrásnější tu bývá podzim, když se stěny údolí s listnatými stromy zbarví do odstínů žluté, červené a oranžové a z Račího potoka stoupá mlha.
V Račím údolí se zastavte na kávu a zákusek v Tančírně. Krásná stavba v secesním stylu ze dřeva a kamene tu stojí už více než století a v dobách největší slávy patřila k vyhlášeným výletním cílům obyvatel Javorníku i širokého okolí. Před druhou světovou válkou tu o sobotách pořádali zábavy a o nedělích čaje s hudbou. Místní chloubou byl přes dvacet metrů dlouhý lokál a taneční sál ze dřeva a skla s barevnými vitrážemi. Přilehlá dřevěná veranda měla barevně lakované obložení a trámky s plastickými ornamenty.
Po druhé světové válce ale budova začala chátrat a střídala majitele, kteří byli k jejímu osudu lhostejní. To dovedlo Tančírnu do zdevastovaného stavu. Naštěstí se obci Bernartice podařilo po peripetiích dostat ji do vlastnictví a začít pracovat na rekonstrukci. Obnovená Tančírna byla nově otevřena v létě 2015 a dnes opět láká turisty v podobném stylu jako před stoletím.
Po hřebenovce na Borůvkovou horu
Zelená turistická trasa vás od Tančírny dovede až na státní hranici. Blízko hraničního přechodu Travná/Lutynia minete odstavné parkoviště a napojíte se na polskou zeleno u turistickou trasu. Vede krásnou klidnou krajinou s rozlehlými loukami a pastvinami a kouzelnými výhledy.
Dál cesta pomalu stoupá lesem, aby se u Ostrého vrchu propojila s trasou modře značené hřebenovky kopírující státní hranici, která vás dovede až k rozhledně na Borůvkové hoře. Dřevěná válcová stavba tu stojí od roku 2006 a navazuje na tradici rozhleden, které se tu s přestávkami střídaly už od 19. století. Vystoupejte 155 schodů do výšky 24 metrů a nabídne se vám výhled na Otmuchovské a Nyské jezero v Polsku, Králický Sněžník, Šerák, Praděd i Smrk na české straně. A pokud je opravdu dobrá viditelnost, ukáže se v dáli i Sněžka.
Borůvková hora hrála významnou roli v historii Československa. Právě tady se událo 15. srpna 1987 tajné setkání československých a polských disidentů, aby se vzájemně podpořili v boji za svobodu a demokracii ve východní Evropě. Schůzka v zapadlých a zapomenutých Rychlebských horách navázala na srazy v Krkonoších na konci sedmdesátých let, které ale museli disidenti na dlouhých devět let přerušit kvůli brutálnímu nátlaku Státní bezpečnosti.
Československo-polská hranice byla vhodným místem pro setkávání kvůli nemožnosti překročit hranice. Žádná rozhledna v té době na Borůvkové hoře nebyla, pouze hraniční patníky. Jejich čísla posloužila k tajnému šifrování míst, kde si disidenti pravidelně vyměňovali batohy se samizdaty.
Borůvková není pouze líbivým názvem hory, ale odkazuje na to, že v Rychlebských horách můžete najít doslova záplavy lahodných a velkých borůvek, kterými se lze na cestách občerstvit. Rozlehlé borůvkové porosty pokrývají zem například v okolí hraničníku Smrk, který je křižovatkou turistických tras na hranici s Polskem. Kromě borůvek tu díky kyselé rašelinné půdě rostou i vzácnější brusinky.
Po žluté turistické trase lemující hranici vystoupáte lesem na vrchol Karkulka a dále po skalách a kamenech dobrodružným výstupem na Kovadlinu. Na vrchu Břidličný odbočte z trasy do lesa. Po 300 metrech se les rozestoupí a odhalí skalnatou vyhlídku. Pohodlně se usaďte a pozorujte ničím nenarušené panoráma zalesněných kopečků Dračí vrch, Skoroš, Ostrý a Chlum až k údolí Stříbrného potoka. Toto místo jsme si tak oblíbily, že jsme se rozhodly tu přenocovat.
Živá voda
Na Rychlebských horách oceňujeme množství studánek. Rozhodně můžeme doporučit například vydatný a lahodný pramen Pod Stráží. Od něj vás červená turistická trasa dovede kolem Borůvkového vrchu lesem na Hraničky – jedno z nejkrásnějších a nejsmutnějších míst v Rychlebech. Dnes tu najdete rozlehlé svažité louky s desítkami druhů motýlů a volajícími chřástaly polními a křepelkami. A také jednu samotu, která připomíná osud krásné horské osady.
Na místech dnešní pláně stála vesnice se třemi desítkami domů, hostincem a školou. Před stoletím tu žily dvě stovky německy mluvících obyvatel. Po druhé světové válce byly všechny rodiny vyhnány. Osada chátrala, domy byly rabovány a na přelomu padesátých a šedesátých let byla cíleně zdemolovaná. Kostel byl vyhozen do povětří, z osady zůstalo pouze jedno stavení. Dnes Hraničky během prázdnin ožívají díky skautům a dalším nadšencům na skautském tábořišti.
Pokud se budete chtít v Rychlebských horách vykoupat, jste na správném místě. Především u města Žulová najdete velké množství zatopených lomů, které lákají k procházkám i osvěžení. Historie místních lomů sahá až do 19. století, kdy tu vznikly první manufaktury na těžbu a zpracování kamene. Rozmachu pomohlo i to, že se postavila železnice, po které se vytěžený kámen mohl rychle vyvézt do celého světa. I díky tomu existovaly v oblasti desítky činných lomů. Dnes už je jich o poznání méně, ale ty nefunkční a zatopené rozhodně patří k místům, která doporučujeme navštívit. Například lom Rampa v Černé Vodě. Z klidné a čisté vody vystupují vysoké čistě seříznuté skály, které vytvářejí krásné místo k odpočinku a relaxaci.
Rychlebské hory si mohou svou jedinečnost, nedotknutelnost a krásu udržovat pouze díky absenci masivního cestovního ruchu. Ať jim to ještě dlouho vydrží.
