Zalitý sluncem, zahalený do lehkého závoje mlh nebo skrytý pod příkrov mraků, zvlněný pás sopečných kuželů a kup vyvřelin má zvláštní půvab. Díky lehčímu terénu ho můžete objevovat celoročně, třeba i s miminkem v nosítku. Každý ze zdejších vrcholů je něčím specifický.
České středohoří není jen větry ošlehaná hora Milešovka, která vyčnívá se svými 837 m n. m. majestátně nad ostatní kopce. Vrcholů, co se mohou pochlubit výškou nad 600 m n. m., se na rozloze 1266 km2 nachází celkem 45. Za nejkrásnějšími výhledy ale nemusíte šplhat nijak vysoko. Fascinující podívanou do krajiny nabízejí i mnohem menší vršky. Častokrát vás dokáže okouzlit pouhý výhled od silnice. Terén je většinou nenáročný a dobře značený.
Domov hlaváčků
Nepříliš vysoký Tobiášův vrch u obce Kozly snadno minete bez povšimnutí. Ač dosahuje nadmořské výšky 354 m, okolní krajinu převyšuje pouze o 20 až 30 m. Z malebného vrcholku, který zdobí jediný strom, se nabízí úžasný kruhový výhled na přilehlé, výrazně vyšší kopce. Za hezkého počasí můžete spatřit Číčov, Vraník, Ostrý, Chrámecký a Skršínský vrch, masiv Krušných hor, Milou, Oblík, Srdov, Brník a Dlouhou horu.
Kopeček příjemně překvapí zejména na počátku jara, kdy jsou jeho stráně posety výrazně žlutými květy hlaváčku jarního. Ve stejné době tu bývají k vidění i oba druhy konikleců a další chráněné rostliny.
Skalní útvary a koniklece
Panoramatický výhled do zvlněné podhorské krajiny, tajuplné skalní útvary vysoké až 10 metrů a kriticky ohrožené rostliny. To vše nabízí protáhlý, úzký a nahoře poměrně plochý čedičový hřeben Holý vrch u Hlinné. Jde o krajní část většího skalního celku, jehož nejvyšším bodem je Lysá hora (574 m n. m.).
Na části severního svahu se nacházejí neobvyklé, kolmo vztyčené skalní útvary. Některé připomínají hradby s cimbuřím, jiné zase menhiry. Západní část vrchu je zakončena skalní stěnou z čedičových hranolů.
Na tomto vršku je velmi příjemná členitost. Soukromí zde najdete snadno, i když se zde sejde více lidí. Na jaře tu hojně roste kriticky ohrožený koniklec otevřený, silně ohrožený koniklec luční a jejich kříženec koniklec Hackelův. Jde o jedno z mála míst ve středohoří, kde se všechny tři druhy vyskytují společně.
Výhledový trojboj
Šibeník (344 m), Malý vrch (375 m) a Křížové vršky (386 m) z dálky vypadají jako oblé bochánky ležící v řadě za sebou. Jde o kuželovité holé kopečky s drobnými skalkami a mrazovými srázy ze sloupovitě odlučného čediče. Mezi Malým vrchem, jehož úpatí porůstá starý ovocný sad, a Šibeníkem je ještě jeden malý kopeček, jenž na mapě nemá jméno. Vrcholky kopců jsou holé a nabízejí krásný panoramatický výhled do krajiny. Obzvláště působivý výhled si užijete při západu slunce z Křížových vršků. V pozadí se rýsují Brník, Srdov, Raná a Oblík. Velmi hezky je vidět i Milá, kolem níž se vznášejí oblaky páry z přilehlých elektráren.
Pokud vám výhled nestačil, můžete zdolat i vedlejší Mlýnský vrch (336 m). Výstup není nijak náročný a z vrcholu se nabízí velmi zajímavý pohled na Křížové vršky i kopce v okolí.
Husitský hrádek
Zdánlivě nenápadný Blešenský vrch, který se tyčí přímo nad vsí Blešno ve výšce 520 m n. m., skrývá nejedno překvapení. Na jeho svazích se nacházejí rozsáhlá suťová pole, prakticky celý vrchol kopce je porostlý listnatým lesem, který na jaře krásně kvete. Za husitských válek zde stával malý hrádek. Ačkoli se jméno stavitele ani hradu nedochovalo, pozůstatky historické stavby zde najdete dodnes. V západní části vrcholu jsou patrné terénní pozůstatky hradního příkopu a stopy ve skále po půlkruhovém objektu a cisterně. Z vrcholu, na němž je lavička, je velmi hezký výhled jižním a západním směrem. Kochat se můžete pohledem na Oblík, Srdov, Ranou, Křížový vrch, Milou, Srbsko, Baba a nedaleký Kuzov.
Pokud se budete zpátky vracet směrem k Dřemčicím, zastavte se na vyhlídce, kde stávala stará kaple. Je odsud úžasný výhled do krajiny. Za průzkum stojí také blízké staré sady a louky v okolí.
Dubovým lesem
Další kráskou centrální části Českého středohoří je Solanská hora, ze které jsou nádherné výhledy na kopce v západní části. Horu tvoří tři vrcholy, západní, Solanská hora (637 m n. m.), střední Dlouhý vrch a východní Třtín. Z dálky to vypadá, jako by většinu podlouhlého kopce, který leží asi kilometr jihovýchodně od Skalice, porůstala hustá směs smrků a dubů. Místy se ale zachovala drobná bezlesá území s teplomilnou květenou a chundelatými kavyly.
Jedno z nich se nachází i na vrcholu, takže je odsud opravdu hezký výhled. Ačkoli se v průvodcích dočtete, že na vrchol nevede stezka, nahoru se dostanete velmi snadno po poměrně široké neznačené stezce lemované skoro pohádkovým dubovým lesem a mechem porostlými kameny.
Strmá Trojhora
Ze tří čedičových kopců, obklopujících třebušínskou kotlinu, je Trojhora se svými 451 m n. m. nejnižší. Díky špičatému štítu vyčnívajícímu nad koruny stromů je ale již z dálky nápadná a láká k prozkoumání. Značená stezka vede lesem i kolem několika otevřených suťových polí. Stoupání je zpočátku mírné, v poslední fázi lezete po strmých, holých skalách. Vrchol tvoří dvě rozeklané skály, spojené úzkým hřebínkem. Ačkoli tudy vede turistická značka, přechod je dost rizikový.
Výhled z vrcholku je poměrně široký. Jižně spatříte Polabí a Říp, jihozápadně Liščín a Myštický vrch, západně Dlouhý vrch, na sever Pannu a Kalich, severovýchodně Soudný kámen, Sedlo, Litýš, Mlýnský vrch a Buková hora.
Po severní straně obtáčí úpatí kopce meandrující Trojhorský potok, jehož břehy jsou v předjaří obsypány bledulí jarní.
Noc na vrcholu
Ačkoli Lipská hora (689 m n. m.) patří k nejhezčím vrcholkům Českého středohoří, na zástupy turistů zde nenarazíte. Cesta vzhůru nepatří právě k těm nejsnazším. Pěšina míří vzhůru mlázím a pokračuje mezi nízkými zkroucenými kmeny stromů. Výstup je relativně krátký a strmý. Komplikuje ho především drobná suť s menšími kameny. Výhled z vrcholu za ten výšlap rozhodně stojí. Když se nahoře rozestoupí les, vpravo vykouknou šedé skály a pod nimi obrovský jižní sráz s úchvatným výhledem. Pokud v této části fouká, lze se přesunout na skalní plošiny vpravo. Zpravidla zde není tak větrno a skály bývají příjemně vyhřáté od slunce. Ti, kteří se odváží, zde mohou i přenocovat.
Mimochodem, jižní sráz pokrytý stepní vegetací je chráněný jako přírodní rezervace. Roste tu tařice skalní, hvozdík sivý, česnek chlumní, medovník velkokvětý, vemeník dvoulistý a vzácně i medvědice lékařská. Právě po ní se kopci občas přezdívá Medvědice.
Kouřící kopec, kamennáslunce a ledové jámy
Na pozoruhodná místa je České středohoří poměrně bohaté. Na Plešivci jsou ledové jámy, v nichž se jeskynní led udrží i v letních měsících. Naopak vnitřek Borečského vrchu je protkán sítí puklin, jež v létě slouží jako tepelný akumulátor. V zimě, když venku mrzne, kopec kouří a hřeje. Loupežnická jeskyně u Velkého Března je největší pseudokrasovou jeskyní v Česku. U Hnojnic můžete obdivovat unikátní kamenná slunce, v širším okolí Třebívlic je možné najít český granát, ojediněle zde narazíte i na diamanty. Jihozápad Českého středohoří patří k nejteplejším a nejsušším oblastem České republiky. Velkým lákadlem středohoří je také flóra, která na jaře doslova vybuchne barvami. Roste zde řada kriticky ohrožených rostlin.
Sopkyv Čechách
České středohoří je největším projevem sopečné činnosti v Česku. Pod povrchem se zde hromadilo magma a tvořily se tzv. lakolity, podpovrchové balvany ze ztuhlého magmatu. V mladších třetihorách se začaly vyzdvihovat z pískovcového podloží sopečné kužely. Vodní toky postupně obnažily ztuhlé magma pod povrchem a vyhloubily údolí. Patří k nim i známá Porta Bohemica, již vymodelovala řeka Labe.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii:
