Od cesty do Peru mi na hrbu přibylo poměrně dost křížků, ale některá místa mám v živé paměti. Možná ani tolik nepřekvapí, že to jsou především taková, kde jsme tehdy na další turisty v podstatě nenarazili.
Toulání za městem
Arequipa bylo první město, v němž jsme se v Peru poprvé pěkně zhluboka nadechli svěžího vysokohorského vzduchu. Je skutečně půvabné, ať už se sluníte na bělostném náměstí s palmami, nebo si užíváte klid v sytě barevných zákoutích kláštera. Vzpomínám si ale především na tak trochu vynucenou procházku za hranice města, kde jsme bloumali mezi terasovitými políčky, kravami, ovcemi, osly a koni, prohodili jsme pár slov s pastevci, přeskočili mělkou říčku a došli na náměstíčko ve vesnici Paucarpata. Zpátky jsme se svezli místním autobusem za směšných pár drobných. Úplně obyčejný svět...
Koupačka v kaňonu
Kaňon Colca si asi nikdo nenechá ujít, přestože se tělo náležitě ozve, když se cesta k němu vyhoupne na svůj nejvyšší bod zhruba ve 4900 metrech nad mořem. Rozbušilo se mi srdce, roztřáslo tělo, podlomila kolena, plíce lapaly po vzduchu... Spravil to až čaj z lístků koky a večer jsem se tělu odvděčil za to, že mě podrželo, koupelí v termálním koupališti pod širým nebem. Venku bylo něco mezi deseti a patnácti stupni, voda měla osmatřicet a údajně léčivé účinky. Po jednom vykoupání těžko soudit, nicméně hvězdná obloha, měsíc a latinskoamerické rytmy působily blahodárně minimálně na duši...
Nocleh na ostrově
Nemá smysl popírat, že je plavba po jezeře Titicaca se zastávkami na několika ostrovech výsostně turistickou a komerční záležitostí. Když si ovšem odmyslíte taškařice, které musí nebohý návštěvník absolvovat (především na plovoucích ostrovech), získáte zážitky, které si s sebou odvezete rádi. Například když napjatě čekáte, jak si vás na molu ostrova Amantani rozdělí ženy v tradičních oděvech, které jakoby mimochodem kmitají jehlicemi a nepřestávají cosi plést. Nocleh nám poskytli v malinkatém skromném domečku a večeři i snídani v začouzeném baráčku s podlahou z udusané hlíny. Návrat do předminulého století, ale velmi chutný!
Posvátné údolí
Samozřejmě jsem musel vidět na vlastní oči Machu Picchu. Jenomže to mě vlastně nemělo čím překvapit. Snad proto jsem si ještě o něco víc užil další místa v Posvátném údolí, která takové popularity zdaleka nedosáhla. Kruhové terasy Moray, připomínající stopy po návštěvě UFO. Městečko Pisac s živým trhem a nádhernou krajinou s kopci, barevnými políčky a terasami, inckými ruinami, tunely a citadelou. A také Ollantaytambo s úzkými dlážděnými uličkami, malebným náměstím, ženami v krásných krojích se spoustou spínacích špendlíků a impozantní pevností.
Mezi salinami
Ačkoli i Salinas leží v oblasti Posvátného údolí, vyčlenil jsem pro ně samostatnou položku. Byla pro mě totiž zjevením a mimořádnou podívanou i prožitkem. V nádherném údolí mezi zasněženými vrcholy, kterým se plazí tyrkysová řeka Urubamba, se lesknou stovky, snad dokonce tisíce malých solných jezírek. A nejlepší na tom bylo, že jsme se pak mezi nimi mohli volně a o samotě procházet. Společnost nám dělal jen místní dělník, který se při jistě náročné práci nenechal rušit. Boží!
