Cyklistické putování po ostrově Skye: Nechte se omámit nádhernými sceneriemi či místní skotskou whisky
Slunce nečekaně pálí, krajina, v dešti nejspíš působící depresivně, má zlatý nádech a člověku ani nevadí nedostatek zeleně. Jen na loukách, kde se pasou ovce, září sytě zelená tráva. Jinak převládají nízké ostré keře, suchý vřes a kamení. Šlapeme po úzké silnici ostošest – rozhodli jsme se zasvětit nová kola cestou na ostrov se slibným názvem Skye.
Ne nadarmo je vyhlídková silnice z Tornapressu do Applecrossu považována za jednu z nejkrásnějších ve Skotsku vůbec. Náhle mě ale polévá horko. Po pravé ruce se zvedá nefalšovaná hradba hor a naše silnička se neomylně vlní směrem do vrchu. Vymyslela jsem si trasu, tak teď to mám. Hurá vzhůru!
Nejsme jediní cyklisté, ostatní si však zjevně vyjeli jen na lehkou odpolední vyjížďku a netíží je našich dvanáct kilo věcí na nosiči. Snažíme se tu sžít se skotským systémem venkovských silniček. Jízdu v „protisměru“ dostáváme pod kůži celkem rychle. Nejde však o jedinou nástrahu. Silnice v divočině nejsou dimenzovány na velký provoz, a vybudovali je proto pouze pro jedno auto. Vyhnout se můžete na speciálně vyhrazených místech.
Jsou vybudována v obou směrech a orientačně vyznačena i v mapě. Pravidlo je jednoduché – kdo je k místu blíž, zastavuje a dává přednost. To platí i pro cyklisty. Cesta neúnavně šplhá do výšky 710 m n. m. na místo zvané Dobytčí průsmyk a my odevzdaně s ní.
Zaschlou sůl z potu na obličeji nevnímám a pomalou jízdu do vrchu kombinuji s „cykloprocházkami“, které postupně převládají. Ještě dvě zatáčky, a už vidíme sedlo. Místo je to opravdu neuvěřitelné. Takhle nějak si představuji Měsíc – nikde nic, jen kamení. Až ty nádherné výhledy nás vracejí zpátky na planetu Zemi. Nezadají si s Alpami a stály za tu dvouhodinovou námahu.
Na severovýchod od nás se v dálce zdvihá „tisícovková“ hradba hor kolem Torridonu, oblíbeného místa pěších přechodů v divočině, my však upínáme zrak dál na západ, na Skye. Dělí nás od něj spousta mořské vody, ale snad se nějaká cesta najde.
Stále na sever
Ještě před pár lety by se cesta na Skye neobešla bez přívozu – „ferry“. Od roku 1995 tu ale stojí nový moderní most, který zmírnil odříznutí zdejších od světa, ale na druhou stranu i zvýšil příliv návštěvníků na ostrov. Cyklisté na rozdíl od aut, náklaďáků a autobusů neplatí.
Kocháme se nádherně modrou barvou Loch Ainort a divokými břehy ostrova Scalpay. Z dálky vidíme rybí farmy – velké nádrže opatřené sítěmi plovoucími jakoby volně po hladině. Zbývá nám posledních ani ne 20 km z dnešní cesty, mám však chvílemi pocit, že to nemůžu ujet. Vítr je tak silný, že mě při jízdě na rovině téměř zastavuje a cítím se unavená. Plnému propuknutí mé skepse brání jen krásné počasí a nádherné výhledy na všechny strany.
„Hlavní město“ ostrova Skye, Portree, nese své jméno od roku 1540, kdy sem zavítal král Jakub V., aby i zde, na dalekých Hebridech, upevnil svou moc proti rebelujícím vůdcům klanů z Vysočiny. Název se odvozuje od gaelského Port-an-Righ neboli Port of the King.
Při příjezdu od jihu máte Portree jako na dlani. Krčí se mezi okolními kopci, na horizontu při dobré viditelnosti zahlédnete i vyhlášenou skálu Old Man of Storr, kvůli které sem jezdí návštěvníci ze všech možných koutů Británie. Podle mého názoru však Skye nabízí mnohem krásnější zákoutí a přírodní útvary.
Nás suchozemce to táhne do místního přístavu, který, ač malý, býval na Skye vyhlášený pro klidné vody ve zdejší zátoce. Dnes už sem dopravní lodě nepřiplouvají. Převládají tu rybáři, ale díky nim můžete zavítat do některé ze zašlých hospod v přístavu a objednat si třeba klasické britské „fish and chips“.
V minulosti tu však bylo rušno: připlouvaly sem lodě z Obanu a z Glasgowa. Už na přelomu století tu rádi odpočívali bohatí průmyslníci se svými rodinami. Cestovní ruch je dodnes pro Portree zdrojem příjmů.
Trotternish
Poloostrov Trotternish je jedním z pomyslných křídel, která se vepsala do starého názvu ostrova Skye. Jen co zanecháme Portree za zády, naše osamělost v krajině se prohloubí. Cesta se vine pouze mírně zvlněnou krajinou, přitom je ale na co se dívat – celé vnitrozemí poloostrova je tvořeno bazaltem, který se v důsledku geologických změn dostal na povrch a jako by pro pobavení návštěvníka vytvořil úžasné skalní scenerie.
Východní pobřeží, k jehož pomyslnému konci pomalu směřujeme, je na pohled krásnější, scenerie jsou dramatičtější a členitější, příroda je divoká.
Skutečnou třešničkou na dortu je v dobrém počasí vodopád Mealt Falls, za kterým se vypíná snad tisíckrát fotografovaná skála Kilt Rock. Jak název napovídá, připomíná typickou pánskou skládanou sukni „kilt“, nedílnou součást skotského kroje. Nocujeme v téměř prázdném kempu u vesničky Staffin.
Oběti krutostí a bezpráví
Kdo prahne po informacích, měl by zavítat do skanzenu v Kilmuiru. Nevelké muzeum pod širým nebem tvořené asi osmi stavbami umožňuje zájemci blíže poznat způsob života zdejších původních drobných zemědělců – nájemců půdy, zvaných „crofters“, seznámit se s netradičním způsobem výroby střechy (za pomoci slámy, rybářských sítí a kamenů) a především připomenout si nechvalně známou historii Skotska: shora nařízený odsun drobných zemědělců, „highland clearances“.
Díky rozvíjející se průmyslové výrobě v 2. pol. 18. stol. stoupal zájem o potraviny. Na své si proto přicházeli velkostatkáři, kteří na rozsáhlých farmách mohli využívat postupnou mechanizaci výroby a lépe reagovat na poptávku. V důsledku toho musely desetitisíce lidí své domovy na Vysočině a západních ostrovech opustit a jejich malá hospodářství byla připojena k velkým farmám. Rodiny často přicházely o veškerý majetek, staly se oběťmi krutostí a bezpráví.
Se sodou, nebo bez?
Palírna ve vesničce Talisker je na krásném místě u malého jezera Harport, které se zařezává do jednoho z tisíce údolů, tzv. glenů. V Talisker se vyrábí jeden ze tří hlavních druhů whisky, tzv. sladová – „malt“ (zde dokonce „single malt“, tedy obzvláště kvalitní), bez jakýchkoli příměsí.
Nejkvalitnější část produkce se dále zpracovává přímo pod zdejší značkou. Zhruba devadesát procent však putuje do vnitrozemí, kde se používá na výrobu cenově dostupnějších (a chuťově i standardnějších) značek, tzv. míchaných – „blended“ whisky. Ječmen pro výrobu se nepěstuje na Skye, protože tu není dostatek orné půdy. Vyrůstá v oblasti Inverness. Co však místní je a dodává zlatavému nápoji netypickou chuť i aroma, je jednak čtrnáct různých pramenů vody s minerály, ale především rašelina. Jak souvisí rašelina s whisky, ptáte se? Když v Talisker suší ječmen pro další použití ve speciálních bubnech, spalují zároveň rašelinu a kouř nechávají vstřebat do budoucího základu místní pálenky.
Vězte tedy, že whisky z palírny Talisker je opravdu jediným druhem tohoto moku vyráběným na ostrově. A whisky Isle of Skye? Ta je z Edinburghu. Tak tedy cheers, připíjím na vaši cestu za mnoha dalšími krásami západního Skotska.
CO VÁS PŘEKVAPÍ?
Ve Velké Británii i v Evropě dobře známý ostrov Skye je největším v sérii ostrovů Vnitřních Hebrid u západního pobřeží Skotska. Jeho šířka nepřesahuje 40 km, na délku měří zhruba 80 km. Jde tedy o relativně kompaktní území pro desetidenní cyklistické putování. Celý ostrov je velmi hornatý. Svou výškou vrcholky sice nepřesahují 1000 m n. m., ale pozor, pamatujte na to, že si každý výškový metr poctivě zasloužíte, protože budete stoupat doslova od hladiny moře. Častým průvodcem vám také bude silný vítr. Jak už je pro většinu cyklistů známým pravidlem, snad nikdy vám nebude foukat do zad. Výprava na Skye proto vyžaduje poctivý trénink. Minimalizujte váhu zavazadel.