Slovinské Monte Carlo i Benátky: nejkrásnější pláže a městečko jsou jen kousek od sebe
Letovisko Portorož, v italštině Portorose (Přístav růží), je známé nejdelšími písečnými plážemi slovinského pobřeží. V létě je tu plno rekreantů a mimo hlavní sezonu vládne klidnější lázeňská atmosféra, která se tu zachovala z dob, kdy se k moři jezdilo především kvůli zdraví. Pro malou přímořskou vesničku se vše změnilo, když zdejší benediktinští mniši v 19. století objevili, že účinky soli a mořského vzduchu jsou blahodárné a léčivé, proto zde svým hostům poskytovali odpočinek v lázních.
Movitá vrstva obyvatel si pak v letovisku, které se dodnes pyšní přízviskem „jadranské Monte Carlo“, stavěla vily nebo jezdila od roku 1910 do Hotelu Palace, který má i dnes díky své poloze v Portoroži výsadní postavení. Je dokonce kulturní památkou a sídlí v něm hotel Kempinski. Nicméně na začátku 20. století výstavba hotelu, navrženého rakouským architektem Johannem Eustacchiem, nastartovala rozvoj Portorože jako moderního dovolenkového centra.
Pobyt v Portoroži byl v té době exkluzivní záležitostí. Mezi návštěvníky patřili příslušníci aristokracie, zámožní průmyslníci, obchodníci a další prominentní osobnosti z Rakousko-Uherska, případně i z jiných částí Evropy. Lázeňské procedury, jako například léčba revmatismu pomocí solných zábalů a koupelí, přilákaly hosty hledající zdravotní péči i zábavu.
V moři se v té době nekoupalo. Plavky tehdy zakrývaly mužům i ženám většinu těla. Vyráběly se z materiálů jako vlna nebo bavlna, které byly těžké, když se namočily, a nebyly příliš vhodné pro aktivní plavání. Muži nosili vlněné plavky, které sahaly po kolena, ale ani pro ně nebylo koupání v Jaderském moři běžnou kratochvílí. A opalování? To nebylo v té době ještě v módě.
Procházkou do městečka Piran
O více než sto let později je všechno jinak. Lidé se sluní na lehátkách i na molech, plavou a popíjejí drinky či kávičky z místních barů. Užívají si zdejší písečné pláže, o kterých se píše, že jsou nejkrásnější ve Slovinsku. Staré časy připomíná kromě elegantního hotelu také kostel svatého Bernardina a obří solné sklady Magazen Grando a Monford, které nyní slouží jako místo pro konání různých akcí a výstav.
Projdou kolem nich ti, kteří se rozhodnou pro procházku po pobřežní promenádě. Za 30 až 40 minut se dá pěšky dostat do Piranu, jemuž se přezdívá slovinské Benátky, a proto se také považuje za nejkrásnější město Slovinska. V úzkých kamenných uličkách a na historických náměstích si člověk může připadat jako v Itálii. Benátčané to tu taky měli svého času pod kontrolou, proto tu dodnes sídlí italská menšina a názvy ulic bývají dvojjazyčné.
Netypické kruhové náměstí
Město má netypicky velké kruhové náměstí, protože na jeho místě byl kdysi přístav pro rybářské lodě, původně slanisko, který vedení města nechalo kvůli nečistotám a zápachu v roce 1894 zasypat. Na kopci stojí kostel sv. Jiří, který je dominantou města. Na jeho věži je otočná socha archanděla Michaela, která ukazuje, jakým směrem fouká vítr. Za dobrého počasí je od kostela možné dohlédnout až do Chorvatska a Itálie.
Piran okouzluje i krásnou promenádou podél celého poloostrova. Lidé na ní posedávají v útulných kavárnách a dokonce se přímo u ní koupou v moři, což není v historických městečkách tohoto typů úplně běžné. Promenáda je vydlážděná, ale lidé se dostanou do vody za kamenným násypem.
Kousek od promenády je také obchod Mersii s řemeslnou zmrzlinou, kterou doporučují místní. Mají nejrůznější příchutě, ale jedna z nich návštěvníky vrací zase zpátky do letoviska - jmenuje se totiž Portorož a chutná po růžích.
