Andorra: Hory v maličké evropské zemi okouzlí každého milovníka přírody
Ruku na srdce. Že jste si nebyli jistí, kde vlastně leží Andorra? Nic si z toho nedělejte, někteří lidé o ní ještě ani neslyšeli. Možná proto, že podobně jako například Lichtenštejnsko, Lucembursko nebo San Marino je jednou z neopomíjenějších zemí Evropy. A je tomu velmi ráda.
Permanentka na štěstí
Stejně jako v podhůří Krkonoš každý druhý vytahuje o víkendu lyže nebo kolo, i tady horské prostředí určuje, jak se bude žít. Vysoko nad mořem položená Andorra má velkou část roku ideální sněhové podmínky a už přes padesát let platí za bílý ráj všech zasvěcených lyžařů. Lyžařský trojresort Grandvalira se dnes skládá z neuvěřitelných 217 sjezdovek a více než 120 lanovek. Východ je ve znamení nejtradičnější a nejmasovější lyžovačky, západ nabízí prázdnější Par Arinsal a resort Ordino-Arcalís u severní hranice s Francií platí za freeridovou nirvánu. To vše na jediný skipass.
Trojice ledovcových jezer Tristaina se „Sluneční vyhlídkou“, snadno dostupnou lanovkou z areálu Ordino-Arcalís|
Ovšem nechme zimu stranou. Moje rendez-vous s Andorrou probíhá na konci června, těsně před začátkem letní sezony. Je to ideální doba, kdy si za mimosezonní ceny a bez přítomnosti turistů můžete užít propukávající andorrské léto. Musíte mít ale také trochu štěstí. Ještě před pár týdny ležel v horách sníh a den před příjezdem skončila série bouřkových dnů. Mohlo to tedy dopadnout i hůř. Poslední červnový týden je bohudík slunečný a to znamená, že i v těch nejvyšších polohách je teplo na tričko. Na prořídlých silnicích už vládnou cyklisté a na výchozích výletních bodech začíná být rušno. Všichni berou svoje aktivity docela vážně, na první pohled mají natrénováno. Cyklista bez dresu tu působí jako chyba v matrixu. Spíše tu jezdí celé barevně sladěné minipelotony, neúnavně šplhající serpentýnami do sedel. Občas je předjede skupinka dodávek, z nichž nahoře vyběhne jiný minipeloton a na horských kolech se vrhne terénem do údolí. Hikeři to pozorují, šroubují trekingové hole a následně mizí na lesní cestě s turistickou značkou. Ještěrky na vyhřátých kamenech si spokojeně notují, že život je krásný.
Řídit stát jako horské středisko
S výjimkou několika největších měst si budete v celé zemi připadat jako v horském městečku. Nejen kvůli všudypřítomným horám, ale také díky svědomitě chráněné horské architektuře. Původní andorrské domy „bordy“ s kamennými stěnami a dřevěnými šikmými střechami udávají ráz země dodnes. Některé z nich se dochovaly ještě ze středověku a nová zástavba udržuje styl, ačkoliv jde o několikapatrové domy. Všechny mají šedivé střechy a zdi v přírodních barvách, takže města vypadají čistě, spořádaně a vizuálně zapadají do okolního prostředí. Všude najdete tradiční hospody se skvělým jídlem, hotely, penziony a pochopitelně prodejny sportovních potřeb.
Cesta na jeden z nejvyšších vrcholů Casamanya neohromila, ovšem panoramatický rozhled seshora za náročný výstup stál|
Hlavní silniční tahy kreslí na mapu Andorry jedno velké ypsilon, v jehož středu leží hlavní město a komerční centrum Andorra la Vella. „Duty-free“ status země způsobil, že tu můžete nakoupit levně jako ve stejnojmenných zónách na letištích, a zejména Španělé sem často jezdí pro alkohol, parfumerii, elektroniku nebo sladkosti. Komerční zaměření však hlavnímu městu sebralo veškerou eleganci a atraktivitu, takže kdo se nepřijel levně natláskat čokoládou, městem jen projíždí. Například směrem ke slavnému sedlu de la Casa mezi Andorrou a Francií, kam vede pravá větev zmíněného písmena „Y“. Právě tady v 60. letech vznikla první andorrská sjezdovka, je tu nejvíce lanovek, fantastické hiky mezi horskými jezery, a dokonce jsem tam objevil i malý závodní okruh, v jehož paddocku odpočívali skuteční hrdinové z aut od Pixaru. Opačným směrem z hlavního města dojedete do dalších dvou údolí s klidnějšími lyžařskými středisky, která se v létě mění na centrum horských kol (Pal Arinsal), respektive turistický areál (Arcalís). Všude můžete očekávat široké silnice s kvalitním asfaltem, dobrou infrastrukturu a obecně vysokou úroveň služeb. Byť jako všude mimo hlavní sezonu narazíte i na zavřené restaurace a různá omezení plynoucí z aktuální absence turistů.
Atrakce, které nepřehlédnete
Říká se, že největším architektem je příroda sama. Ovšem i přírodní showroom Andorra nabízí také působivá díla lidské ruky. Vedle domů v tradičním stylu jsou po celé zemi rozesety podobně autentické starobylé kostely. Za některými musíte až do malebných vesniček na úpatí hor, na jiné narazíte hned u hlavní silnice, jako například kostel svatého Jana původně z 11.–12. století. V městečku se zvláštním názvem Meritxell však stojí zcela výjimečná svatyně. Na místě původní kaple, zničené v roce 1972 plameny, postavil španělský architekt Ricardo Bofill moderní baziliku, která vás ohromí masivními románskými oblouky klenoucími se k otevřenému nebi. Působí jako klenba, na kterou někdo zapomněl dát střechu. Jejich bílá barva je inspirovaná sněhem, který v okolí leží velkou část roku, a oblouky díky ní krásně kontrastují s blankytnou oblohou i zelení vysokých stromů v zahradě. Procházet se na nádvoří pod nepravidelně rozmístěnými oblouky a sledovat skrz ně hory v dálce hory je nečekaně působivý zážitek.
Působivý dvůr baziliky v Meritxellu. Představte si ho pod hvězdnou oblohou.|
Bazilika Panny Marie Meritxellské leží kousek od města Canillo a liší se od svého okolí natolik, že jsem ji zaregistroval ihned, když jsem se rozhlížel z nejznámější andorrské vyhlídky Roc del Quer. Ta je kromě úžasného rozhledu na dvě horská údolí zajímavá i sochou zamyšleného muže sedícího na traverze vysunuté z vyhlídkové plošiny zasahující 12 metrů přes hranu skály. Návštěvníci se k ní mohou snadno dostat, ale ocitají se tak vysoko nad údolím, že leckoho chytne závrať. Zvláště když je kousek podlahy průhledný. Vyhlídka je zřejmě dost populární, protože turistické materiály doporučují rezervaci. Těsně před prázdninami jsem tam však potkal jen hrstku lidí. V zimě je závrať zdarma, v létě za pět eur.
O něco méně známá, ale ještě působivější Sluneční vyhlídka leží nad ledovcovými jezery Tristaina. Musíte se za ní vypravit do lyžařského resortu Ordino-Arcalís a buď absolvovat poměrně těžký výstup, nebo naopak velmi snadnou lanovku. Na vrcholu hory Peyregulis zdánlivě visí v prostoru obrovské sluneční hodiny, po jejichž obvodu se můžete procházet a užívat si výhled na jednu stranu do Andorry a na druhou do Francie. Kvůli snadné přístupnosti tu o turisty není nouze, ovšem byla by chyba se jimi nechat odradit.
G-astronomické hodování
Andorra se také může pochlubit excelentními podmínkami pro pozorování noční oblohy. Část La Massana na to má dokonce oficiální certifikát. Každý rok v červenci se tam koná astronomický festival Coma Pedrosa, jehož důležitost pro místní potvrzují i „g-astronomická“ jídla inspirovaná hvězdami či vesmírem, která na menu zařazují majitelé zdejších restaurací. Bohužel, festival letos začínal přesně v den, kdy jsem z Andorry odjížděl, a tak na mě místo dušených perseidů čekala jen cesta zpět velkým vozem.
Horské oblasti jsou doslova posety jezery a jezírky|
Naštěstí hvězdy svítí i mimo festivalový program, takže jsem na nic nečekal a vydal se ještě před odjezdem zkusit štěstí na vyhlídku Roc de la Sabina. Právě ona je jednou ze tří lokalit v La Massaně, vybraných experty jako nejvhodnější místa pro pozorování noční oblohy. A skutečně, když se oči ve tmě rozkoukaly, spatřily na černé obloze nečekaně hluboký vesmír s miliony hvězd. Chyběla už jen Mléčná dráha. Možná byla vidět z turistické chaty u nejvyšší hory Coma Pedrosa, což je druhé doporučené místo, nebo v sedle de la Botella, které k výhledu nabídne i obří šálek čaje. Umělecká konstrukce „Bouře v šálku čaje“ má 13 metrů v průměru a uvnitř kruhového prostoru zobrazuje interakci přírodních sil. Nebýt k nebi vystouplého ouška, řekl bych, že je to taková větší prolézačka pro děti, ale určitě je dobré si k ní autem vyjet. Ať už za hvězdami, nebo pěkným výhledem na kus Pyrenejí.
Jedinečná vysokohorská turistika
Průměrná nadmořská výška Andorry je 1996 metrů, tudíž se připravte, že den nebo dva budete potřebovat na adaptaci. Nemluvě o případných výletech do hor, kde se budete pravidelně pohybovat i o dost výše, tedy pěkných pár set metrů nad vrcholem Sněžky. Navíc s hikery se tu nikdo nemazlí. Horské výlety jsou sice nádherné, ale cesty vedou strmě nahoru, takže málokterý výlet je vhodný pro začátečníky. Mnohahodinové túry s brutálním převýšením jsou na denním pořádku. Přesto je tu na výběr. Sportovci si dají hřebenovku v téměř třech tisících, středně schopní budou nadšení z dobrodružství mezi desítkami ledovcových jezer a procházkáři se vypraví do nádherných rovinatých údolí.
Ohromující vstup do Vall d‘Incles, které doslova překypuje životem|
Možná nejhezčí takové, údolí d’Incles, leží na východě, mezi městy El Tarter a Soldeu. Je snadno dostupné po hlavní silnici a jeho velká část není fyzicky náročná. Proto je i hodně populární a o víkendu se mu raději vyhněte. Ovšem ve všední dny vám nabídne nepopsatelnou kombinaci až rajského prostředí, poklidné atmosféry a pestré biodiverzity. Ano, i takové slovo vás při pohledu na pestrobarevné květiny, poletující motýly a zurčící potůčky, stékající z různých směrů téměř až k nohám, napadne. Tolik vitality jsem viděl snad jen v Gruzii nebo na Réunionu. A Andořané si panenskost svého prostředí cení. V létě příjezdovou cestu uzavřou a na výchozí místo výletů musíte buď jít pěšky, nebo se svézt elektrickým vláčkem. Pouhá čtyři eura za jízdu tam i zpět dokazují, že nejde o byznys, ale právě o ochranu přírody. Hlavní hike vás poté vede podél horské bystřiny, kolem vodopádů, přes rozkošné můstky až k horskému jezeru a turistické chatě Juclar. Finální odměna však čeká až na ty, kteří pokračují ještě dál, až k neprostupné skalní stěně, pod kterou se uprostřed nekonečného všehomíru rozkládá poslední jezero. Španělsky psaná cedule říká, že zde můžete chytat ryby, ale nesmíte je zabít.
Vall d’Incles však není jediné místo v Andoře, které si nesmíte nechat ujít. Jen o něco méně fantastickým zážitkem bylo jezerní putování od lyžařského střediska Grau Roig. Hike pojmenovaný Estanys de le Fonts vás provede kolem více než deseti horských jezer pod vrcholem Pessons (2864 m) a vedle skvělých vyhlídek vám nabídne až téměř kanadskou přírodu. Dalším pěkným výletem byl i kratší hike do Francie k jezeru Estany Blau. Pokud budete chtít panoramatické výhledy na celé horské pásmo, dejte si nejvyšší horu Andorry Coma Pedrosa (2942 m) nebo vrch Casamanya, které už si kvůli nadmořské výšce řeknou o větší sportovní výkon. Nezapomeňte na tmavé brýle, ať nemáte oči jako andorrský králík.
Aby nebylo rozkošnosti ve Vall d‘Incles málo, zčista jasna dorazíte ke starobylému mostku|
Zregenerovat po náročných túrách můžete například v oblasti Escaldes-Engordany, kde se nacházejí jedny z největších evropských termálních lázní, Caldea. Byly otevřeny v roce 1994 a poznáte je podle futuristické prosklené střechy, která ukrývá rozlehlý komplex s nabídkou převyšující obvyklá lázeňská menu. Ozdravný přínos Caldey stojí na horkých pramenech vyvěrajících ze země do velkého bazénu, ovšem turistickou přitažlivost získávají lázně až s různými vodopády, vířivkami, tematickými saunami, chillout zónou s výhledem na hory či prosklenou lagunou nad řekou Valira s vodou o teplotě 33 stupňů. Zní to lákavě už v létě, natož v zimě, kde všude kolem leží sníh. Lahůdkou jsou i delikátní koupele s plovoucími grapefruity a dalším ovocem. Caldea nedávno oznámila další velké investice a dere se na přední pozici jihoevropského lázeňství. Pro Andorru, kterou z 80 procent živí turismus, to znamená další potenciál růstu.
Velká výška, malé daně
Ještě před 15 lety byla Andorra daňovým rájem, kde bylo snadné odložit bůhvíjak nabyté peníze. Dnes už je situace jiná, ale země stále přitahuje ty, kteří hledí na korunu. Důvodem jsou velmi nízké daně a přijatelné náklady na život. DPH se platí pouze 4,5 procenta a daň z příjmu je desetiprocentní.
Městečko Pal s tradiční andorrskou architekturou|
Mnoha podnikatelům se proto vyplatí mít zahraniční byznys nahlášený právě v Andoře. Stěhují se sem i sportovci, kteří se nechtějí mačkat v předraženém Monaku, a k tomu je lákají kvalitní možnosti tréninku ve vysoké nadmořské výšce. To platí například u celé řady hvězd MotoGP.
Kudy za dobrými vyhlídkami
Hlavním důvodem, proč se do Andorry nederou turisté z celého světa, je absence velkého mezinárodního letiště. Ta nejbližší leží v Barceloně a v Toulouse, přičemž cesta z obou zabere přes dvě a půl hodiny jízdy. Španělská varianta je prý snazší kvůli kvalitnějším silnicím. Máte na výběr dokonce několik dálnic (včetně neplacené) a přímo z letiště jezdí do Andorry autobusy. Není divu, že drtivá většina turistů v zemi mluví španělsky. Mimochodem, Andorra je jedinou zemí na světě, kde je úředním jazykem katalánština. Domluvíte se však i anglicky a na severu také francouzsky.
U Modrého jezera budete pravděpodobně sami, takže do něj můžete skočit i na Adama|
Početná skupina cizinců, kteří tam dlouhodobě žijí, činí Andorru kosmopolitnější, než jsou její obě sousední země. Když jsem si s nimi povídal na internetovém fóru, velmi si vážili toho, co jim země nabízí. Zároveň se však obávali, že zlaté časy by mohly s případným vstupem do EU skončit. Jestli se tomu tak stane, nebo ne, ukáže až čas. Geografickou polohu bez možnosti někam umístit velké letiště a skutečnost, že evropští turisté to budou mít vždy blíže do Alp než sem, ale jen tak něco nezmění. A tak má Andorra docela dobré vyhlídky na to, aby i nadále zůstala horským rájem pro zasvěcené.
Dobré vědět
- V Andoře se platí eury a ceny se pohybují na úrovni Španělska či Itálie. Zatímco za jídlo utratíte o dost více než v Česku, jiné služby vás překvapí příznivou cenou.
- 95 % parkovacího místa v zemi je placených. Tarify jsou sice nízké, neplatí se přes poledne ani v noci, ale neustálé starosti se správným parkováním a placením jsou otravné.
- Roaming v Andoře funguje jinak než v EU. Zatímco O2 si nechá za telefonní služby zde extra zaplatit, T-Mobile poplatky zrušil a voláte jako v EU.
- Na semaforech často jen blikají žlutá světla, která můžete projet. Kromě nich je často vedle světel další tabule se smajlíkem. Když jedete moc rychle, zamračí se a je schopen rozsvítit červenou, která vás zastaví.
- Gastronomie nese silné vlivy španělské a francouzské kuchyně. Frčí tu studená polévka gazpacho, výborné steaky, divoká rýže s hlemýždi i vegetariánské lilky či artyčoky. Barvy Andorry hájí zdejší typické klobásy. Obvykle se jí v několika chodech, přičemž levné denní menu stojí do 20 eur.