Baskicko se mu stalo domovem díky přítelkyni a už sedmým rokem zde tráví svůj čas. Jak vidí Zdeněk Rod život ve specifickém autonomním společenství Španělska?
Co pro vás Baskicko znamená a jak dlouho v zemi žijete?
Kaixo (baskicky ahoj)! O Baskicku jsem původně nic moc nevěděl, přece jen je pro Středoevropana trochu z ruky. O baskičtině jsem uvažoval jako o jednom z mnoha španělských dialektů a celkově měl velmi zkreslenou představu o celém regionu. To se před sedmi lety rázem změnilo, zejména když jsem ve městě vídával nápis „Zde nejste ve Španělsku, nýbrž v Baskicku“. Oba s partnerkou máme relativně flexibilní zaměstnání, a tak můžeme volně „pendlovat“ mezi Českem a Baskickem.
Čím se tam zabýváte dneska?
Pokud trávím čas zrovna v Baskicku, zpravidla píši nějaký odborný článek související s mou prací na KAP ZČU. Řada cizinců, zpravidla ze západní Evropy, pracuje na technických a dobře placených pozicích. V rámci Španělska se totiž Baskicko řadí na seznam nejbohatších španělských regionů s nízkou nezaměstnaností. Za baskickým ekonomickým rozvojem stojí primárně strojírenství. Naopak přistěhovalci z třetích zemí pracují zpravidla v pohostinství. Cizinci to zde ale nemají vždy jednoduché a ne vždy si vystačí se znalostí španělštiny. V celé řadě firem se totiž vedle znalosti španělštiny vyžaduje i znalost baskičtiny, což je takový jazyk sui generis. V první řadě se neřadí do žádné jazykové rodiny a doposud se vedou spekulace o tom, odkud pochází. Jedna teorie praví, že se jedná o jeden z prvních jazyků na Pyrenejském ostrově. Druzí tvrdí, že baskičtina má své kořeny na vzdáleném Kavkaze. Pokud ale neovládáte baskičtinu, Baskové nemají problém s vámi mluvit španělsky (respektive kastilsky), což nebývá pravidlem v jiných španělských regionech, např. v Katalánsku.
Jak se liší mentalita místních od té naší?
V některých ohledech se místní mentalita podobá té tuzemské. Baskové bývají zpočátku trochu odtažitější. Například lidé na jihu Španělska jsou extrémně povídaví a hned se s vámi dají do řeči. Baskové jsou specifičtější. Jak sami říkají: „Jsme noblesní lidé.“ Pokud ale Basky poznáte, hned zjistíte, jak srdeční doopravdy jsou. Ne nadarmo se říká: „Našli jste-li baskického kamaráda, našli jste kamaráda na celý život.“ Pokud se s Basky pokusíte alespoň v základu pohovořit baskicky, hned si je získáte. Baskové jsou také v rámci Španělska velmi hrdým národem. Jsou pyšní na svou svébytnou identitu a kulturu, kterou se jim podařilo během Frankova diktátorského režimu uchovat. Tyto aspekty, související s národní hrdostí, občas v Česku postrádám. Baskové jsou také obecně velmi pozitivní a na svět nahlížejí z té lepší perspektivy, což pravděpodobně souvisí i s lepšími klimatickými podmínkami. Baskicko totiž nesužuje šest měsíců „temna“ (období od podzimu do jara), jako je tomu u nás v Česku.
Čím se liší životní styl místních od našeho?
Baskové jsou v mnoha ohledech podobní Čechům. Ostatně Baskicko je také takovým Hobitínem plným zelených kopečků, dobrého jídla a pití. Ale teď již vážně. Baskové jsou výrazně aktivnější než Češi. Každý tu rozvíjí nějaký sport nebo pravidelně chodí do hor. Populární je například tzv. pelota, což je baskický druh tenisové hry. Pro Basky je ovšem velice důležité trávit čas se svou rodinou a přáteli, baskická společnost není tak individualistická jako ta česká. Rodiny jsou zpravidla velké, během roku se pravidelně potkávají, tráví spolu vánoční svátky. Typické české Vánoce, kdy maminka smaží kapra a tatínek s dětmi kouká na televizi, tu nezažijete. Vždy se jedná o velkou rodinnou sešlost. Vedle rodiny sehrávají velkou roli přátelé, s nimiž jste vyrostli. Tato skupinka přátel se označuje jako cuadrilla. Jsou to zpravidla početné skupiny přátel, kteří spolu udržují vztahy po celý život, pravidelně se potkávají a pomáhají si. S pojmem cuadrilla se mimochodem můžete setkat jen v Baskicku. Tato forma přátelských vazeb se ve Španělsku neobjevuje, a je tak považována za součást baskické identity. Baskové také nežijí v takovém spěchu a chtějí si život užívat. A konečně, součástí baskického života je důraz na kvalitní a rozmanité jídlo. Zdejší kuchyně se řadí mezi ty nejlepší na světě. Baskicko v současnosti hostí téměř 40 michelinských restaurací, což je na počet obyvatelstva (dva miliony lidí) úctyhodný výkon.
Co vás nejvíc překvapilo, ať už příjemně, nebo nepříjemně?
Nejvíce mě překvapilo, jak jednoduché je „zapadnout“ do místní společnosti. Dále mě překvapily silné vazby v rodině a mezi přáteli, které se v Česku jen tak nevidí. Také mě překvapila baskická jména. Některá, jako např. Mikel (španělsky Miguel), jsou převzata ze španělštiny. Jiná jsou ale místní a jsou velmi specifická. S jmény jako Ainara, Gorka či Egoitz se jinde běžně nesetkáte.
Naopak mám stále trochu smíšené pocity z nevyřešené minulosti spojené s činností teroristické organizace ETA (Euskadi Ta Askatasuna, česky: Baskicko a jeho svoboda). ETA již celou řadu let neexistuje (konec aktivit v roce 2011) a má na svědomí stovky životů. Odkaz ETA napříč společností s sebou ale ne vždy nese negativní konotace. V tradičních baskických hospodách se mimo jiné můžete setkat s fotografiemi odsouzených příslušníků ETA (což je oficiálně zakázané) jako připomenutí jejich oběti v boji za svobodné Baskicko. Pro někoho jsou totiž hrdinové, nikoli teroristé. Na druhé straně je zde řada rodin, které si s sebou nesou doživotní trauma v důsledku ztráty svého člena, který byl násilně zavražděn. Někteří mladí lidé mají také o činnosti ETA zkreslené představy a zcela opomíjejí teroristický charakter celé organizace. Klíčové je ale zmínit, že dosažení nezávislosti Baskicka již není společenským tématem, s výjimkou radikálních skupin. Téma nezávislosti momentálně naopak silně hýbe katalánskou politikou.
Je něco, s čím jste se tam dodnes nesmířil?
S tím, že nejsem schopen prolomit ledy krkolomného baskického jazyka, kterému se baskicky říká „Euskara“.
Chybí vám z domoviny něco?
Jelikož nejsem úplně vyznavač tradiční české hospody, naší kuchyně a šunkového salámu, moc věcí mi zde nechybí. A pokud si chce zrovna člověk zalyžovat, za dvě hodiny je autem v Pyrenejích. Spousta věcí mi naopak chybí v Česku, jako například možnost nadýchat se čerstvého vzduchu na pobřeží či možnost koupit kvalitní potraviny. Možná jedna věc mě ale přece jen napadne. Nesetkáte se zde s tradičním českým ironickým humorem.
Co naopak vnímáte jako lepší u nás?
V Česku vnímám jako lepší kulturu pečení a zdobení různých cukrovinek. S něčím podobným, jako je tradiční české cukroví, se zde nesetkáte. Pro Basky je taktéž nepochopitelné, že pečení cukroví znamená několikatýdenní proces přípravy. Vždy, když cukroví na Vánoce přivezu, baskická rodina ho během chvíle spořádá. A co se týče piva, těžko říct, neboť místní pivo se výrazně podobá českým dvanácti- či třináctistupňovým ležákům.
Vědí místní o Česku? Jak reagují na váš původ?
Lidí si okamžitě vybaví Prahu. V případě Česka už ale tápou. Starší generace stále žije v duchu existence Československa.
Jaké jsou cestovatelské zvyklosti místních? Ať už do zahraničí, nebo v rámci vlastní země?
Nenajdete zde nějaký jasný cestovatelský trend. Část lidí cestuje po Baskicku nebo jiných španělských regionech. Druhá část lidí cestuje za hranicemi Španělska. Porovnám-li to ale se současnou českou mládeží, tak mladí Baskové mnohem více cestují do zahraničí. Přece jen v baskické DNA proudí geny baskického slavného mořeplavce 16. století Andrése de Urdaneta.
Jakých pět míst byste ukázal svému nejlepšímu kamarádovi z Česka, který v Baskicku ještě nebyl?
Začal bych pobřežním městem Donostia (španělsky San Sebastián), kde stojí za to zažít tzv. pintxo-pote, během něhož s objednáním nápoje obdržíte zdarma menší pintxo (baskická obdoba českého chlebíčku). Dále bych ukázal ikonický neobydlený skalnatý ostrůvek Gaztelugatxe. Za zmínku stojí i pláž Zumaia, kde lze spatřit nejdelší soustavu souvislých skalních vrstev na světě. Dále je nutné navštívit baskické vnitrozemí. Zejména půvabný je kraj Goierri, v němž se nachází ikonická hora Txindoki. A nakonec by to byl jeden z tradičních sklípků (sagardotegi; španělsky sidrería), v němž se nenalévá víno, ale točí cider.
Vaše nejoblíbenější místo nebo zážitek?
Mým nejoblíbenějším zážitkem je právě návštěva sagardotegi. Tato událost je spojená s pitím místního cideru, který se točí z velké vzdálenosti, aby si zachoval svou pramenitou strukturu. Vedle cideru se také konzumuje ovčí sýr, omeleta z tresky a hovězí steaky. Pokud si chtějí lidé připít, vysloví tradiční slovo txotx (česká verze na zdraví) spojené s pitím cideru.
A vaše oblíbené místní jídlo?
Jednoznačně steak z hovězího hřbetu, tedy baskicky txuleta.
Kterých pět výrazů byste použil pro popis Baskicka a jeho obyvatel?
Txotx, pintxo-pote, hory, rodina, cuadrilla.
