Medvědí samec v Kainuu

Medvědí samec v Kainuu Zdroj: Jiří Soural

Medvědí centrum v podzimní finské tajze
Pozorovací kryty
V krytech se zůstává přes noc, zařízení je velmi spartánské
Medvědi často slídí kolem vrchovištních jezírek
Sýkorka parukářka, jeden z mnoha zpěvných ptáků finské tajgy
11
Fotogalerie

Finsko: Fotoúlovky z medvědího krytu

Pozorovat a vyfotit medvědy ve volné přírodě bylo už dlouhou dobu mým snem. Jak to ale udělat? Možnosti jsou u nás omezené, a pokud vůbec jsou, mohou být nebezpečné. Medvěd je nevyzpytatelné zvíře a přiblížit se k němu je téměř nemožné nebo vysoce rizikové. Daleký sever mi ale nabídl odpověď…

Ve Finsku, v provincii Kainuu, existují unikátní místa, kde můžete divoké medvědy pozorovat a fotografovat z bezpečí krytů a téměř z bezprostřední blízkosti. A taky možná lišky, vlky, rosomáky a spoustu ptactva. Prostě všechno, co v tamní přírodě žije. Nejjednodušší cesta do medvědího království je letecky přes Helsinky do Oulu, odkud pak pokračujeme ještě multivanem tři hodiny k východní hranici Finska. Jen co opustíme Oulu, pohltí nás barevná směs nekonečných smíšených lesů, které občas protínají plochy křišťálově čistých jezer. Jako v celé Skandinávii i tady, ve Finsku, se jezdí omezenou rychlostí 70–90 km/h. Hlavně kvůli zvířatům. Značky se symbolem losa nás provázejí celou cestu. A abychom uvěřili, že tady nejsou pro legraci, skutečně v jednu chvíli náš řidič prudce brzdí a na silnici před nás vybíhají z lesa dva statní losi. Jsou skoro větší než naše auto.

Medvědí centrum v podzimní finské tajze Medvědí centrum v podzimní finské tajze | Jiří Soural

Už večer za tmy vjíždíme do medvědího centra. Tvoří ho dvě velké dřevěné budovy. V jedné jsme všichni ubytováni, ve druhé je recepce a společná jídelna. Několik kroků od lodge je nádherné jezero se dvěma moly a chatkou. Na jezerní hladině se zrcadlí vycházející slunce a okolní krajina hraje podzimními barvami. V pěší vzdálenosti od lodge je také dřevěná pozorovatelna, kryt a lesní krmítko, na které se sbíhají a slétávají zvířata a ptáci z celého lesa. Je to malá ochutnávka a trénink před tím, než půjdeme do divočiny pozorovat a fotit medvědy.

Den v krytu

Po snídani dostáváme instrukce, jak probíhá běžný den v medvědím centru. Od rána do dvou odpoledne máme svůj individuální program. Můžeme pozorovat zvířata na krmítku, chodit a pohybovat se volně po okolí. Přestože jsme ve volné přírodě s divokými medvědy, neplatí tady pro volný pohyb žádná zásadní omezení. Jen nesmíme přes den chodit do oblasti vřesovišť a jezer s kryty, kde mají medvědi své stezky. Také musíme dávat pozor, abychom se nedostali do hraničního pásma, neboť finsko-ruská hranice je odsud asi pět set metrů vzdušnou čarou. Jednou se nám to téměř podaří, ale závora na cestě a cedule se zákazem vstupu nás okamžitě vracejí zpět na základnu.

Pozorovací kryty Pozorovací kryty | Jiří Soural

Ve dvě po poledni se scházíme v jídelně na vydatnou „obědo-večeři“ před tím, než odejdeme do krytů. Poté dostáváme batůžky s jídlem a pitím, protože v krytech budeme přes noc až do snídaně, a také instrukce, jak se cestou ke krytům a v nich chovat. Cesta ke krytům je asi jeden kilometr dlouhá a vede vřesovišti po dřevěných chodníčcích. Jdeme potichu, dáváme si jen znamení nebo šeptáme. Už teď a tady máme téměř jistotu, že se medvěd objeví. Napadnout by nás neměl, místní medvědi jsou většinou plaší a na přítomnost krytů i lidí trochu zvyklí. Naše očekávání se vzápětí naplňuje, a už když se blížíme k našemu krytu, se u jezera před ním prochází první medvěd. Než stačím sundat foťák, prchá do lesa.

V krytech se zůstává přes noc, zařízení je velmi spartánské V krytech se zůstává přes noc, zařízení je velmi spartánské | Jiří Soural

Zamykáme se do krytu, odteď až do rána ho nesmíme opustit, dokonce i potřebu musíme zvládnout uvnitř. Čurá se do PET láhve a to druhé se nedoporučuje dělat, ale ve stavu nejvyšší nouze se to dá zvládnout do kbelíku s plastovým pytlem. V krytu jsou úzká pozorovací okénka a také rukávy na prostrčení fototechniky. Spíme ve spacáku na úzkých palandách, celé je to minimalisticky zařízené. V tuto roční dobu se také musíme přiobléct, přece jen teploty venku už klesají k nule a my budeme sedět nebo ležet do rána v krytu bez pohybu.

Medvědi a rosomáci na scéně

Úzkým pozorovacím okénkem máme před sebou výhled na malé jezero, obklopené vřesovištěm a za jezerem lemované smíšeným lesem, jemuž vévodí smrky, borovice, duby a břízy. Pestrá směs podzimních barev. Do toho se co chvíli z lesa vynoří medvěd, jednotlivec, někdy i medvědí rodinka. V oblasti jsou totiž i tři medvědice s různě odrostlými mláďaty. Je to nádherná podívaná. Medvědi nám defilují před objektivy, mláďata skotačí v trávě. Myslím, že vnímají, že je pozorujeme, ale neutečou, a tak máme unikátní možnost je pozorovat a fotit na několik málo metrů. Obrázky medvědů posazených v barevné severské přírodě pak vypadají nádherně. Je to dojemné a vzrušující.

Medvědi často slídí kolem vrchovištních jezírek Medvědi často slídí kolem vrchovištních jezírek | Jiří Soural

Nedaleko od našeho krytu je osamělá borovice, u níž se jeden statný samec zvedá na zadní, olizuje kůru a mízu, pózuje a kouká přímo na nás, až se mi to zdá neuvěřitelné, že není cvičený. Po chvíli nás „navštěvuje“ i rosomák, malá severská šelma. Přesto, že se o něm traduje, že je neustále v pohybu a chvíli neposedí, u nás několik minut sedí na nedaleké skále, rozhlíží se, a tím nám umožní si ho patřičně prohlédnout a vyfotografovat. Když usoudí, že už máme dost, tak ještě předvede, jak vyšplhá na nedaleký strom.

Medvědí omladina před námi dováděla v trávě Medvědí omladina před námi dováděla v trávě | Jiří Soural

Počasí nám přeje. Slunce zalévá krajinu zlatavým nízkým večerním světlem. Přírodní představení nekončí, medvědi se stále toulají krajinou a přicházejí k nám. Obrysy jejich těl chytají zlatavé kontury. Večer tady přichází poměrně brzy, kolem půl sedmé se rychle šeří a po sedmé hodině už se krajina ponoří do tmy. Scenerie dostává mystickou atmosféru. Slyšíme medvědy, jejich bručení, kroky v podmáčené trávě. Rozeznáváme jejich siluety v tmavém lese u jezera. Od tlamy se jim line pára. Je to neskutečné. Krásné. Dobrodružné. Vzrušující. Přesto, že sem jako lidé vlastně nepatříme, jsme uprostřed toho všeho. Nádherný okamžik a pocit. Jsem šťastný, že je něco takového možné a že tady můžu být.

Noc v krytu a malebné ráno

Podzimní noc v krytu je nekonečně dlouhá, vždyť o půl osmé je už venku černočerná tma, takže nám nezbývá než odpočívat a spát. Usínání provázejí zvuky lesa, venkovní kroky, skřeky, bručení, funění a podobně. Nebýt v krytu, asi bych se bál. Takhle je to však v pohodě a tvoří to příjemný kolorit našeho pobytu v severské divočině. V krytu je zima, ale únava z přemíry zážitků, vyplaveného adrenalinu a čerstvého vzduchu mě brzy přemáhá a propadám se do hlubokého spánku. Probouzí mě až první ranní světlo pronikající úzkými okénky dovnitř. Vykouknu ven, kde se pomalu rozednívá a po obloze plují tmavě modré ranní mraky se srpkem měsíce. Celá scéna se zrcadlí v jezeře před námi. Neodolám, lezu z vyhřátého spacáku a vyfotím to. Hezké ráno!

V tajze pomalu začíná nový den V tajze pomalu začíná nový den | Jiří Soural

Ještě asi hodinu po rozbřesku pozorujeme krajinu, ale nic, nikde ani stopa. Medvědi už sem ráno zkrátka nechodí. Kolem půl osmé pak vidíme první pozorovatele vracející se z krytu do lodge a je jasné, že pro dnešek je konec, a opouštíme náš kryt také. Na snídani si poté plni dojmů sdílíme své úžasné zážitky a už teď se těšíme na další odpoledne a noci pozorování v krytu. Vystřídáme se na jiných místech, a tak máme možnost pozorovat i jiná zvířata v jiné krajině. Pokud máte rádi pobyt v přírodě, špetku dobrodružství v srdci a divoká zvířata, pak vám mohu takovou výpravu do Finska za medvědy vřele doporučit.


Medvědí oblast

  • Oblast kolem Kainuu je unikátní krásou, malebností přírody a také velkým výskytem medvědů. Žije tu údajně přes třicet jedinců.
  • Medvědí království tvoří několik malých jezer s vřesovišti obklopenými severským smíšeným lesem. Přístupy k jezírkům, kde jsou umístěny maskované kryty, jsou propojeny dřevěnými chodníčky. To celé je vzdálené asi kilometr od hlavní lodge.
  • Výhledy z krytů jsou famózní, člověk má 100% jistotu, že zvířata uvidí, a to poměrně zblízka.

Chcete fotit divoké medvědy?

  • Ve Finsku je medvědích center několik. My byli v oblasti Kainuu u finsko-ruských hranic. Více na www.bearcentre.fi
  • Můžete jet individuálně, po vlastní ose, ale doporučuji jet s malou skupinou, kterou vede profesionální wildlife fotograf. Ten vám předá instrukce, jak se při pozorování v krytu chovat, jak si medvědy nejlépe vyfotit a spoustu dalších užitečných rad. A samozřejmě má ubytování a pronájem krytů nasmlouvané za výhodnější ceny, než jsou běžně dostupné na internetu.
  • Byť se medvědi pohybují velmi blízko, doporučuji vzít si s sebou zrcadlovku nebo bezzrcadlovku a teleobjektiv (alespoň 300mm nebo zoom 200–500mm).
  • Technik focení je několik, obecně lze doporučit fotit na nízké clony, rychlost závěrky 1/500–1/1000 sekundy, aby zvíře na fotce bylo dostatečně ostré a pozadí za ním hezky rozostřené.
  • Nejlepším obdobím je konec září, kdy je ve Finsku barevný podzim a na vřesovištích už nejsou žádní komáři. Na druhou stranu je nutné teplé oblečení, v krytech už je přece jen v tuto dobu zima.

Články z jiných titulů