Samothráki: Řecký ostrov bez masové turistiky, na kterém se můžete dostat do naprosté pohody
Ostrovy mají zvláštní kouzlo a nejkrásnější jsou ty, kterým člověk nevzal jejich divokost. Na Samothráki se můžete nechat ukolébat tou nejpřirozenější formou prostého bytí a každý tu může být tak trochu Robinson.
Podnět k první návštěvě Samothráki nám před několika lety seslala jistá bohyně v pařížském Louvru. Její jméno zní Níké Samothrácká a je bohyní vítězství. Mramorová socha z kamene pocházejícího z lomů na ostrově Páros, vytvořená ve druhém století před Kristem, je výjimečné dílo, které profesor dějin umění Horst Waldemar Janson označil za „nejdokonalejší mistrovské dílo helénského sochařství“.
Dvouapůlmetrová skulptura je oslavou dobového vítězství: pravděpodobně dominance Ródu v námořních bitvách anebo triumfu makedonských králů nad Ptolemaiovci. Níké Samothráckou znovu objevili před půldruhým stoletím právě na ostrově Samothráki. Je podmanivým svědkem historie, který v člověku probudí chuť přenést se do doby jejího vzniku nebo ho rovnou přiláká na kouzelné místo jejího znovuzrození: do severovýchodního kouta Egejského moře.
Žádné davy
Samothráki s necelými třemi tisícovkami stálých obyvatel patří do skupiny severoegejských ostrovů. S rozlohou 178 kilometrů čtverečních zaujímá mezi všemi řeckými ostrovy 22. místo. Pokud máte divokou a nepoškozenou přírodu radši než pohodlné turistické komplexy, Samothráki vás okouzlí od první minuty.
S větrem ve vlasech na úzkém mysu Akrotíri, který je nejzápadnějším bodem ostrova, je vzduch ještě hebčí a sladší. Přitom se nacházíme jenom pár desítek minut pěšky z Kamariótissy, hlavního přístavu a nejrušnějšího městečka na Samothráki. Tušíme, že dál to bude už jenom lepší...
Nejvyšší v Thrákii
Z etymologického hlediska je Samothráki složeninou fénického slova sama (vysoký) a názvu oblasti – Thrákie, proto se překládá jako Vysoká Thrákie. Ostrovu dominuje horský masiv Sáos s nejvyšším vrcholem Fengári v nadmořské výšce 1611 metrů. I pojmenování štítu má svůj význam a určitou mystiku: Feggári v překladu z řečtiny znamená Měsíc.
Pokud se na poměrně namáhavou túru na vrchol vydáte během letních měsíců, nebude od věci absolvovat aspoň část výšlapu právě v měsíčním svitu, ať už brzy ráno, nebo pozdě večer. Je v podstatě jedno, zda se na vrchol vypravíte z vesničky Thérma na severním pobřeží, nebo z předměstí opevněného městečka Chóra, silným slunečním paprskům je v obou případech vystavená značná část trasy. Jak tomu ale u hor bývá, odměna je dokonalá. Pohled z ptačí perspektivy a umocněná samota. V případě Fengári možná i cosi víc: jedna z legend praví, že právě na tomto vrcholu kdysi seděl Poseidón, aby z něj pozoroval trojskou válku.
Ostrov koz
Kráčíme po pobřeží a do duše se vkrádá podmanivá pustota. Společnost nám dělají rackové, a především všudypřítomné kozy. „Samothráki je ostrov koz! To jste nevěděli?“ diví se s úsměvem na tváři prodavačka pečiva v přístavu Kamariótissa. Chléb z její pekárny společně s olivovým olejem jsou pro vyhládlé poutníky dokonalou kombinací. Pochutnáváme si na ní se stejnou slastí jako všudypřítomné mečící krásky, které ostrované chovají kvůli mléku a masu. Kozí a kůzlečí maso na mnoho způsobů je místní specialitou a jídla z nich dovedli kuchaři ze Samothráki k dokonalosti. Přesvědčili jsme se o tom například v malé taverně Karydies na severovýchodě ostrova.
Gastronomie a živobytí jsou jednou stránkou mince, vliv na okolí druhou. Na rohaté obyvatelky Samothráki pohlížejí už i někteří místní kriticky. Poněvadž se pasou na takřka každičkém dostupném místě a žerou převážně mladé rostliny, které jim nejvíce chutnají, ohrožují generační obnovu stromů. Najít kompromisní řešení by bylo záhodno především v oblastech, kde spolu sousedí chráněná území s těmi, která se využívají hospodářsky. Vždyť většina ostrova je chráněným územím evropského významu zahrnutým do programu Natura 2000.
Skály, vody a život
Z pohledu geologa převládají na Samothráki žula, ofiolity a břidlice. Zajímavá je i jeho klimatická diverzita: zatímco jih a západ ostrova jsou převážně suché, za hřebenem pohoří Sáos se nachází docela jiný svět – strmé severní a severozápadní svahy, sytě zelené a bohaté na vodu. Zdobí je lesy plné krátkých vodních toků s křišťálově čistou vodou. Skalní prahy překonávají ve formě vodopádů a vytvářejí malebné rokliny a krásná sladkovodní jezírka označovaná místním výrazem váthra. Nejkrásnější z nich najdeme v údolí říček Tsivdogiani nad vesničkou Thérma nebo východněji na toku řeky Foniás. Přes den si váthry užívají návštěvníci, ale po setmění se promění na zcela tichá, idylická místa. Když nám nad hlavami šumí listy platanů a v jezírkách nám společnost dělají skokani, zamilujeme si další část místní přírody.
Rovněž husté původní lesy, které na Samothráki rostou, jsou v rámci Řecka vzácné a ojedinělé. Najdeme v nich mohutné staré duby, platany i olše, které jsou na Egejských ostrovech jinak vzácné. Samothráki je jedním z mála řeckých ostrovů, kde roste i tis obecný. V hájích nad Thérmou i na jiných místech pestrého vnitrozemí lze spatřit i mohutné jedlé kaštany. Překvapení zažíváme i po setmění s čelovkou na hlavě: na jižních svazích Sáu se v jejím světle až na desítky metrů odrážejí oči lovících pavouků. Trpělivě vyčkávají na svoji kořist a nepohnou se, ani když se k nim přiblížíme na pár desítek centimetrů.
Kouzlo horských řek
Řekám ostrova kraluje už zmíněný tok Foniás s vodopády Foniás, Geránia a Kleidósi. Nejvzdálenější z nich, Kleidósi, je s výškou 36 metrů zároveň nejvyšším ve vnitrozemské části ostrova. Za dokonalým zážitkem z vody ale někdy není potřeba vypravit se až tak daleko. Balzámem je už koupání v jezírku pod nejníže položeným vodopádem Foniás. A pocit, kdy si s vámi jeho proud pohrává a na vlasy dopadá vodní tříšť, si nejlépe vychutnáte nazí. Koneckonců nudismus je na mnoha místech ostrova běžně tolerovanou normou, což je jinde v Řecku nezvyklé.
Pláže z jiného světa
Výjimkou jsou jen větší a navštěvovanější pláže, například Lakóma na jihu ostrova, lemovaná rybími restauracemi, a známá Páchia Ámmos, kterou najdete na konci silnice vedoucí kolem jižního pobřeží Samothráki. Tam od vás budou určitě vyžadovat „plavkový dress code“.
Uvolněnější a divočejší jsou pláže Kípos na východním konci ostrova či romantická a divoká pláž Vátos, ležící v ústí stejnojmenné řeky do moře. Na tu se dá dostat z pláže Páchia Ámmos pouze loďkou anebo krkolomnou cestičkou vedoucí nad strmými útesy. Obě ze zmíněných pláží jsou dost jedinečné. Zbarvením, odlehlostí i čistotou vody. Pokud si tu zaplavete ve večerním světle nebo brzy ráno, jako byste si užívali moře z jiné planety.
Kolmé skály tvoří celé jihovýchodní pobřeží ostrova, čímž znemožňují výstavbu silnice vedoucí kolem něj. Právě v této části pobřeží najdeme jednu z vyhledávaných scenérií ostrova: více než sto metrů vysoký vodopád Kremastos, jehož vody padají přímo do mořských vln. Přiblížit se k němu dá pouze horolezeckou technikou nebo z paluby lodě.
Kaplička nad skalami
Místy pro tichou meditaci či modlitbu jsou zdejší sakrální stavby. Neuchvátí velikostí ani stářím, ale něčím hlubším: jednoduchou dokonalostí a jedinečnou atmosférou. Hned několik malých kapliček je zasvěceno starokřesťanskému mučedníkovi, svatému Jiřímu Drakobijci, v řečtině nazývanému Ágios Geórgios.
Nejpůsobivější kaplička ostrova je však zasvěcena Panně Marii z Útesu, jak by se dal přeložit název Panagía Krimniótissa. Krímnos totiž v řečtině označuje strmý sráz a místo, kde je malý chrám s bílou fasádou vybudován, najdeme na takřka kolmém skalním bradle nedaleko pláže Páchia Ámmos. Odměnou za cestu vzhůru, přibližně do třisetmetrové nadmořské výšky, bude pro každého poutníka nádherný výhled, skvělá energie a ticho k rozjímání.
A jak je to s ikonou Panny Marie – Krimniótissy? Místní o ní vyprávějí několik legend, podle kterých ji našel buď rybář na nedaleké pláži, nebo námořník, jehož loď zázračně zachránila před ztroskotáním v bouři. Podle legend se mělo jednat o ikonu, kterou kdosi položil na mořskou hladinu, aby ji uchránil před ikonoborci byzantské ikonoklastické epochy. Když ji ostrované znovu objevili, vzdali jí úctu a zapálili kolem ní svíčky. Z jeskyňky či chrámku dole u moře ale opakovaně zmizela a vždy se objevila na vrcholu útesu. Obyvatelé Samothráki nakonec pochopili přání Panny Marie z ikony a postavili jí kapličku na místě, kam se pokaždé vracela. Panagía Krimniótissas je dnes cílem mnoha poutníků a místem vyslyšených modliteb, o čemž svědčí i zápisy v pamětní knize kapličky a drobné dárky rozvěšené v jejím interiéru.
I náboženskou historii lze na Samothráki vysledovat až do předkřesťanského období. Nejvýznamnější památkou ostrova z této éry je starověký chrámový komplex Ieró ton Megalón Theón – Svatyně velkých bohů, kterou najdete na severním pobřeží u osady Paleópoli.
Pro nás i pro ostatní
Jestliže vás přemůže únava a zatoužíte po trošku hédonistickém zážitku, ani v takovém případě nepřijdete na Samothráki zkrátka. Vysoko v opevněném městečku Chóra Samothrákis si můžete posedět na zahrádce nebo střešní terase některé z taveren a kochat se západem slunce za tónů řecké hudby s dobrotou dle vlastní chutě. Co třeba s gyrosem a sklenicí piva? To může být i lokálního původu – místní pale ale Foniás je oblíbeným produktem lokálního minipivovaru. Jak už to v Řecku chodí, po několika návštěvách městečka se začnete navzájem zdravit s usměvavými žoviálními dámami a staroušky posedávajícími v tavernách.
Za nejkrásnější na tomhle malém kousku pevniny v koutu Egejského moře považuji prolínání lidského světa s přírodou, v níž dominuje voda ve všech svých nejúžasnějších podobách. Někde mezi tím se vine duše a magie stromů, starých mystických obyvatel ostrova Samothráki. Ostrova, který je rájem, kde se můžete dostat do naprosté pohody, dospět k souznění mysli a těla. Místem, které toho na první pohled mnoho nenabízí, ale přitom mu nic nechybí. Jen se těžko opouští. Jediným odlehčením nostalgie, která se v takovou chvíli dostaví, je skutečnost, že to na něj není příliš daleko.
Dobré vědět
- Na ostrově Samothráki není letiště, jediným způsobem dopravy je trajekt z města Alexandroúpoli na severovýchodním okraji řecké pevniny. Přesnější informace se obvykle dozvíte až v přístavu před vyplutím lodě, protože systém fungování dopravy je tu poměrně chaotický. Do roku 2018 provozovala lodní spoje výhradně společnost Saos Ferries, která ale během léta 2019 postupně přerušila veškerý provoz a vystřídalo ji několik dočasných dopravců s loděmi Anax a Andros Jet. Po uzavření tendru na nového dopravce by sezonu 2020 měla zajistit společnost Zante Ferries. Na jejím webu se toho ale zatím moc nedozvíte. Předpokládaný jízdní řád najdete na stránce insamothraki.com.
- Plavba trvá přibližně dvě hodiny jedním směrem. Ceny za jednosměrnou jízdenku se v posledních letech pohybovaly v přepočtu kolem 550 Kč za osobu a 1600 za vozidlo do 4,25 m délky (větší auta platí asi o dvacet procent více). Přepravit lze i motocykly a kola. Při cestě vlastním autem se v sezoně může stát, že se bez předchozí rezervace ocitnete na čekací listině a na palubu se dostanete až při volné kapacitě (což se obvykle podaří). Možnost telefonické nebo e-mailové rezervace na přesný termín se momentálně nedá ověřit.
- Vnitrostátní letiště Alexandroúpoli (IATA kód: AXL, ICAO kód: LGAL) obsluhují linky z Athén (Aegean, Olympic a Sky Express) a ze Sitie na Krétě (Sky Express). Letiště je od přístavu vzdálené asi sedm kilometrů. Z Česka a ze Slovenska vede nejvýhodnější cesta autem do Alexandroúpoli přes Budapešť, Bělehrad, Niš, Sofii a Kardžali. Je rozumné rozdělit ji na několik dní a hraniční přechody přejíždět spíš večer.
- Doprava na samotném ostrově se omezuje na několik autobusových linek, soukromá nebo pronajatá vozidla, kola nebo autostop. Vedle standardního ubytování a placených kempů je dost rozšířené a tolerované i stanování v přírodě, především v údolích řek na severu ostrova. Restaurace a obchody najdete pouze ve větších městečkách, pitnou vodu i v několika vydatných pramenech.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: