Jezero Rica v krajině lesů a hor

Jezero Rica v krajině lesů a hor Zdroj: Jolana Sedláčková

Vodopád Dívčí slzy je oblíbenou zastávkou i pro turisty z Ruska
Opuštěné budovy nahlodává zub času a prorůstá jimi zelená džungle
Dřevěný most přes řeku Bzipi
Cesta národním parkem k jezeru Rica
Modré jezero
7 Fotogalerie

Pohádkové jezero Rica aneb Výprava za modrou perlou Abcházie

Jolana Sedláčková

Mnoho států tento region neuznává za samostatný, přístup do něj není snadný, ale nádherná příroda je tu nedotčená a turistů pomálu. Třeba na severu najdete v lesích pohádkové jezero Rica, o němž se vyprávějí legendy a které obdivoval i Josif Stalin.

Abcházie je problematický region na Kavkaze, jehož samostatnost uznaly jen Rusko, Nikaragua, Venezuela, Nauru, Sýrie a pár dalších států s obdobně sporným postavením (například Podněstří, Náhorní Karabach). Vzhledem ke svému komplikovanému statusu stojí zatím Abcházie trochu stranou zájmu západních turistů. O to krásnější a divočejší bývá pak putování zdejší jedinečnou a nedotčenou přírodou. My jsme se vypravili na sever do hor, kde uprostřed hlubokých lesů leží pohádkové jezero Rica, o jehož původu se vyprávějí legendy a jehož nezměrné krásy si všiml i Josif Stalin, který si nechal na jeho břehu postavit letní sídlo (tzv. daču), kam jezdil odpočívat s rodinou.

Lesk a bída „sovětské Riviéry“

Není divu, že se Rusové Abcházie po rozpadu Sovětského svazu nikdy nechtěli vzdát. Abchazské pobřeží má, podobně jako to krymské, nezaměnitelné kouzlo. Černé moře tady je mnohem krásnější než třeba v Bulharsku a v Turecku. Vyniká křišťálově čistou vodou, tyrkysovou barvou a dlouhými plážemi s barevnými oblázky. Ve městě Gagra rostou podél silnice palmy a další okrasné stromy. Parky překypují svěží zelení, všude hraje hudba, město doslova pulzuje životem, voní létem a grilovanými dobrotami. Má nepopsatelnou atmosféru, jakýsi punc jedinečnosti, jejž dokreslují honosné vilky z dob socialismu.

Tyto staré budovy se mnohdy rozpadají a pomalu ztrácejí v zeleni, která je postupně pohlcuje a vytváří dokonalý soulad mezi přírodou a dílem člověka. V zimě tu ale naopak panuje ticho, pusto a prázdno. Opuštěné domy znovu připomínají časy krvavé občanské války a jako otazník ve vzduchu visí nejistá budoucnost země.

V zemi medvědů

Tím největším pokladem celé Abcházie je však beze sporu její panensky krásná příroda. Bývá opěvována pro svoji pověstnou divokost. Jistý podíl na tom má právě i občanská válka, jež vedla k vysídlení mnoha oblastí, které zůstaly zcela opuštěné. Taková místa pomalu zarůstala lesem. I tady úžasná bujná zeleň pronikla přímo mezi rozpadající se stěny zchátralých domů a zahalila vše do zeleného hávu. Svou roli sehrál i mech, který na mnoha místech obaluje nejen stromy, ale třeba i stará schodiště domů, a dává tak vzniknout fantastickým zákoutím. Tato nespoutaná krajina se stala útočištěm pro divoká zvířata, především pro medvědy, jimž se v liduprázdných lesích a opuštěných zahradách báječně daří.

Vodopád Dívčí slzy

Míříme k jezeru Rica. Cesta sem začíná na břehu Černého moře poblíž města Picunda a už ona samotná předznamenává něco výjimečného. Nejprve prochází krásným kaňonem řeky Bzipi. Zastavujeme tady u jedné kouzelné skalky ověšené stovkami barevných stužek. Přímo nad skalkou vyvěrá krasový pramen křišťálově čisté vody, stékající dolů v podobě desítek drobných potůčků jako vodní závoj. Vodopád se táhne přímo podél silnice na délce několika metrů a nese podle staré romantické legendy jméno Dívčí slzy. Lidé sem neustále přivazují další a další barevné stužky nejčastěji s přáním velké a silné lásky.

Přes tyrkysovou řeku Bzipi vedou také dva obzvláště krásné visuté dřevěné mosty. Každý z nich je malebný svým vlastním způsobem. Jeden zdobí navázané barevné stuhy podobně jako vodopád Dívčí slzy. Druhý zase tvoří mohutné cypřišové desky.

Modrý zázrak

Asi 25 kilometrů před jezerem Rica leží ještě jedno malé jezero s prostým názvem Modré. V podstatě se jedná o hlubokou krasovou studnu s výjimečně krásně zbarvenou vodou. Kromě mnoha bájí o vzniku pramene se také traduje, že Modré jezero nemá žádné dno. Ještě o něco krásnější legenda vypráví o dně tvořeném z lazuritu, který propůjčuje jezeru onu jedinečnou barvu, jež září pronikavou modří za každého počasí a za každého ročního období. Ani v zimě totiž jezero nezamrzá, a každý poutník se tak může potěšit jeho krásou naprosto kdykoliv.

V srdci národního parku

V národním parku vybírá u vstupní brány poplatek drobný abchazský vojáček. Cena za osobu činí 350 rublů, vojáček nám ale v samé radosti, že konečně může v parku přivítat i jiné turisty než ty z Ruska, účtuje každému dětský lístek po 100 rublech. Cesta se klikatí stále vzhůru úchvatným kaňonem řeky Jupšary, jehož skalní stěny dosahují výšek okolo 400 metrů. Obklopují nás háje se staletými zimostrázy porostlými břečťanem a mechem. Rostou tu i obrovské jedle Nordmannovy, které tady dorůstají až do výšky neuvěřitelných 70 metrů. Prostor před námi se najednou otevírá a právě tady, v samotném srdci národního parku, leží perla celé Abcházie, jezero Rica.

Jedinečná zelená krajina okolo jezera Rica

Toto pohádkové jezero je mezi turisty známé jako ten největší div abchazské přírody a jako ideální místo k odpočinku. Navštěvují ho stovky turistů, což dokazují i četné restaurace a betonová vyhlídková plošina z dob socialismu postavená přímo na břehu jezera.

My ale s naším autem kličkujeme dál podél břehu až do míst, kde do jezera přitéká řeka Lašipse. Tady objevujeme místo jako stvořené pro nás. Kempujeme přímo na břehu jezera a užíváme si nebeského klidu a samoty uprostřed přírody. V noci se obloha nad námi zasype neuvěřitelným množstvím hvězd, jež díky izolaci místa a absenci světelného smogu září úplně neskutečně.


Dobrévědět

  • Na území Abcházie nemůže Velvyslanectví ČR v Gruzii poskytnout občanům ČR efektivní pomoc.
  • Poměrně snadno lze Abcházii navštívit z Ruska přes přechod Psou. Gruzie ale vstup z Ruska vnímá jako narušení svého hraničního režimu (hrozí až trest odnětí svobody). Při další návštěvě Gruzie se nesmějí gruzínské úřady o předchozí cestě do Abcházie dozvědět. Nyní ale ruské ani abchazské úřady na hranicích nedávají razítka, jen chtějí, aby návštěvník Abcházie měl ruské vízum na dva a více vstupů.
  • Druhou možností je vstup do Abcházie přímo z Gruzie. Je nutno mít povolení pro vjezd od Ministerstva zahraničních věcí Abcházie, kde je v žádosti jako místo vstupu hraniční přechod Ingur. V případě této varianty návštěvy Abcházie doporučuji vrátit se odtud zpět do Gruzie. Cesta dál do Ruska je v zásadě možná, ale v pase bude chybět gruzínské výstupní razítko a celníci budou postrádat i záznam v počítačích, což může znemožnit budoucí cestu do Gruzie.
  • My jsme žádost o vstup podali elektronicky na webovkách Ministerstva zahraničních věcí Abcházie. Po příjezdu do země jsme museli navštívit ministerstvo v Suchumi, kde nám dali vízum. Na 10 dní stojí 700 RUB (asi 240 Kč).

Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: