Malajsie: V monzunové sezoně na ostrov Tioman

Ostrov jsem už párkrát v plné sezoně navštívila a doslova si mě podmanil. Snadno jsem tak podlehla opojné myšlence, že ho budu mít skoro pro sebe a vychutnám si ho právě v době, kdy se mu turisté vyhýbají. Věřila jsem, že odvážným štěstí přeje a mě počasí neuvězní.

Tato milá rodinka neustále projíždí Juaru. V sajdkáře jezdí sem a tam a člověku tak dávají pocit, že jsou buď hrozně zaneprázdnění, anebo se naopak nudí. Na moment bych se chtěla stát také dítětem a nechat se pořádně povozit. | Soňa Reimannová

Tioman leží na jihovýchodním pobřeží Malajsie. K jeho dokonalému poznání je potřeba spousta času a nějaká dobrá duše s džípem a lodí, abyste projeli a viděli všechno. Kvůli obtížné dostupnosti a komplikovanému terénu si Tioman zachovává svérázně přírodní ráz. Nenajdete tu masy turistů, hotelové řetězce ani klasická turistická střediska. Ačkoliv moderní doba sem už trochu prosakuje, zůstává ostrov i tak autentický. Čas od času se objeví zpráva o tom, že někdo zabloudil v džungli nebo se zranil při samostatném putování. Divokost Tiomanu tedy není dobré podcenit a vždy je lepší zajistit si do džungle nebo hůře přístupných míst lokálního průvodce.

Příroda Malajsie: Skutečný ráj pro milovníky divoké džungle i podmořského života

Asie

Máš na to?

Centrem ostrova a skvělým výchozím bodem pro poznávání západního pobřeží je Tekek. Sem, potažmo na nedalekou tzv. ABC pláž, jezdí nejvíce návštěvníků. Ovšem duše celého ostrova se nejvíce odráží na východě v oblasti Juara. Cesta sem chvilku potrvá, ale budete odměněni nefalšovanou exotikou. Denně vás budou obklopovat zvuky džungle překypující zelení a mořského burácení. Milí obyvatelé vaše dojmy osamělého dobrodruha jistě umocní.

Malajci nejsou zrovna nadšenci do sportu. Ale Tioman je jiný. Surfování, hrátky v moři a volejbal jsou tu pravidelné zábavy. U volejbalu navíc často asistuje celá vesnice. Jedná se o společenskou událost. | Soňa Reimannová

Zamilovat si Juaru není proto těžké a její sirény nalákaly do svých sítí mnohé nebohé návštěvníky. Usadil se zde natrvalo například Polák Sebastian. Přijel sem na dovolenou, ze které se už nikdy nevrátil. Nebo Češka Pavlína, která se při první návštěvě zamilovala do místního kluka a dnes tu spolu žijí několik let spokojeným rodinným životem. Tyto příběhy jistě hovoří za své a jako Češka s polskými kořeny jsem je vnímala velice intenzivně. Dokonce jsem pod tíhou těchto zkušeností chvilkově o trvalém pobytu uvažovala také. Dlouhé konverzace se Sebastianem při opojném šumění mořských vln jistě dělaly své.

Dokonalá atmosféra a v ní Suhaimi, můj učitel surfování. Byl trpělivý. Opakovaně mi vysvětloval pravidla úspěšného náskoku na surf a trávil se mnou hodně času ve vodě. Po třech dnech jsme nakonec oba pochopili, že jsem beznadějné dřevo. Já se vrátila k focení romantických scén a Suhaimi se alespoň nevědomky stal mým objektem. | Soňa Reimannová

Byl to ale právě monzun, který mě nakonec přesvědčil, že ještě není čas usazovat se na konci zeměkoule v opuštěné vesnici. Ačkoliv Tioman mimo sezonu dává člověku pocit spojení nejen s přírodou, ale i celým vesmírem, dlouhodobý život zde vyžaduje specifické osobní přesvědčení. Já jsem zjistila, že ho nejspíš nemám. Když ke mně dorazily zprávy o přicházející bouřce, což znamenalo veškeré přerušení lodní dopravy na neurčito, bleskově jsem sbalila kufr, koupila lodní lístek a druhý den jsem z Juary pádila pryč. Můj úprk z monzunové romantiky byl tak rychlý, že jsem se ani nestačila rozloučit se Sebastianem. Ale on mi to jistě nezazlíval. Koneckonců byl to právě on, kdo mě před situací na Juaře varoval. „Rozmysli si to dobře,“ tvrdil mi, když jsme spolu opět seděli v jeho improvizované chýšce u pláže a já hlasitě uvažovala o tom, že ze mě bude další místní robinson. „Může se stát, že na několik dní tu nebude signál, elektřina ani jídlo,“ pragmaticky pronesl a hbitě si zapálil další cigaretu. Z té trosečnické nudy zde začal totiž po vzoru místních vehementně kouřit. 

V monzunu je stravování náročnější. Alternují se tu dvě až tři restaurace s výrazně omezeným menu. Tento chlapík s hamburgerovým stánkem byl moje záchrana při večerních záchvatech hladu. Na zdravou stravu jsem tak na několik dní zcela zapomněla a byla ráda, že se z pobytu nestala i nedobrovolná hubnoucí kúra. | Soňa Reimannová

Z původních tří melancholických týdnů se tak nakonec staly dva a já byla vděčná za moderní meteorologická vybavení. Představa několika dalších extrémně zpomalených dní s mnohými omezeními mě děsila. Došlo mi, že ačkoliv ostrov miluji, nejsou moje city tak silné, abych na něm uvízla na neurčito.