Věhlasné památky legendární Hedvábné stezky v Uzbekistánu mě lákaly dlouho. Ale v létě, kdy navštěvuji vysoké hory v okolních „-stánech“, zde panují nepříjemná vedra. V roce 2019 Uzbekistán zrušil vízovou byrokratickou zátěž a země láká v současnosti stále více návštěvníků. Vtom mě to napadlo: Nechci se na památkách péct ve vlastní šťávě v parném létě, vyrazíme proto v zimě!
Taškent
Po chladném ranním přivítání v hlavním městě Taškentu, když procházíme zdejší rozsáhlá tržiště, nás vítá slunečný prosincový den. Nová, digitální doba zahání nenasytné taxikáře postupně do záhuby, po téměř třímilionovém Taškentu se totiž bezproblémově přesouváme s pomocí aplikace Yandex (místní obdoba Uberu). Pohodlné cestování vlakem přidává Uzbekistánu postsovětský svéráz, pokud tedy zrovna nejedeme moderním rychlovlakem Afrosiyob, který můžeme uzbeckým drahám jen s otevřenými ústy závidět. Oprášíme něco málo z tolik stále potřebné ruštiny a vyrážíme po stopách významných center, kudy proudily dávné karavany.
Mrazivé ráno a pochutiny v podobě vařených jehněčích hlav | Pavel Svoboda
Chiva
Z ranního mrazivého oparu se vynořuje kulisa starověkého pouštního města Chiva. Vnitřní opevněné město Ičan Kala procouráme do poslední úzké uličky, doslova křížem krážem. Hliněný pohádkový „skanzen“ plný mešit, medres (islámské náboženské školy), opevnění z hradeb a muzeí máme často jen sami pro sebe. Ikonou tohoto do nedávna pozapomenutého historického města je nádherný nedokončený minaret Kalta Minor, který je vyzdoben orientální mozaikou v tyrkysových odstínech. V ubytování je krásně vytopeno a pod skvělým jídlem se až stoly prohýbají. Uzbecké jídlo je celkově chutné a po letech cest po Střední Asii přicházíme konečně na chuť i plovu, tradiční národní chloubě v podobě dušené směsi z rýže s hovězím masem, mrkví a dalšími ingrediencemi. Konvičky s černým nebo zeleným čajem nesmějí chybět u žádného chodu.
Hlavní třída v okolí nedostavěného minaretu Kalta Minor | Pavel Svoboda
Buchara
V Buchaře nás na Štědrý den zapráší písečná bouře z okolních pouští, kdy přes temná mračna prachu není vidět přes ulici. Jakmile se ale divoké větry uklidní, užíváme si pozorování místního života v kulisách historického centra. Pánové projíždějí nabalení do kabátů a čepic na kolech, děti pobíhají před mešitami v rámci tělocviku a orientální bazary cvrkotají nakupujícími před oslavami příchodu nového roku. Dominantu města tvoří 46 metrů vysoký minaret Kalján, ze kterého byli dle legend svrháváni odsouzenci na smrt.
Hlavní historické náměstí se 46 metrů vysokým minaretem Kalján | Pavel Svoboda
Samarkand
Ve vyhlášeném Samarkandu je o poznání tepleji, rozdíly v teplotách jsou zde během zimních dnů opravdu značné. Sníh tu bývá možná méně často než v Praze a bohužel na něj štěstí nemáme. Třetí největší město země je ale až zbytečně rozlehlé a k zajímavým atrakcím je potřeba přejíždět, s nostalgií vzpomínáme na kompaktní Chivu, kterou jsme prochodili pouze pěšky. Hlavní atrakci celého Uzbekistánu představuje proslulé samarkandské náměstí Registán se třemi velkolepými medresami, na kterých se k večeru spouští světelné a divoce barevné představení.
Probouzející se náměstí Registán | Pavel Svoboda
