Majestátní pagody při východu slunce připomínají bohatou minulost Mrauk-u

Majestátní pagody při východu slunce připomínají bohatou minulost Mrauk-u Zdroj: Tomáš Kubeš

Od moře je přístup do Mrauk-u pouze po vodě
Lodě pravidelně vyjíždějí za obchodem
Každá rodina si přeje, aby se alespoň jedno dítě stalo mnichem
Ranní mlha a kouř z ohnišť vytváří mystickou atmosféru
Do každého chrámu se musí naboso
21 Fotogalerie

Myanma: Jak najít místa, která vás v této destinaci překvapí

Tomáš Kubeš

Návštěva Myanmy dříve představovala pro cestovatele tvrdý oříšek kvůli izolovanosti země. Před několika lety se vysněný cíl otevřel a každý chtěl plnými doušky poznat tradiční Asii. Dnes je země kvůli nedávnému vojenskému převratu opět ukrytá pod pokličkou, ale kdo ji trochu nadzvedne, zažije to, co nikde jinde není.

Bengálský záliv a zároveň mohutná řeka Kaladan, která se větví jako chobotnice do různých přítoků a ramen, to bylo vždy strategické místo. Dnes tu objevíte město Sittwe, které ještě nedávno neslo historický název Akyab. Současné hlavní město státu Rakhin nebo také Arakanského státu je stejně důležité jako v minulosti. Když se tu vylodili Britové, započala válka o nadvládu nad Barmou. O něco dříve tudy barmský král Bodawpaya vpadl do království Mrauk-U a vypukla bitva na řece i na souši, kdy kdysi mocná říše podlehla a splynula s Barmou. I dnes je to strategické místo díky blízkosti hranice Bangladéše. Odtud už po několik generací přicházejí muslimští obyvatelé Rohingové, kteří tu žijí v nepředstavitelných podmínkách utečeneckých táborů a mají mnohá omezení, včetně samotného pohybu. Když opustili přelidněný Bangladéš, chtěli najít lepší život. Přicházejí mnozí další a převážně buddhistická země se brání přílivu muslimských příchozích, a proto tu doutná konflikt, který nemá v současnosti řešení.

Nástrahy Sittwe

Hýčkaní turisté se s tímto problémem moc nesetkají, protože je jen několik míst, kde mohou cestovat. Do Sittwe se dá vstoupit jedině letecky, i když pravidla se mění každý den a třeba to bude opět možné i po zemi. Už z nebe si každý uvědomí, jak rozsáhlá oblast se táhne od pobřeží do vnitrozemí – tady leží nejvíce utajená místa Myanmy. Kdo by čekal velkolepou metropoli státu, bude zklamán. Více než čtvrtmilionové město je sice díky rybářským flotilám a nákladním lodím rušným místem, ale samotné sídlo tvoří jen několik pagod a betonových bloků, okolo kterých se krčí malé domky z plechu. Kdysi výstavní budovy zničila druhá světová válka a jedinou vzpomínkou na slávu jsou velké hodiny, které postavili Nizozemci. Srdcem města vždy bývá tržnice a je tomu tak i zde. Vůní vás přiláká rybí trh, tady se nemusíte bát, že úlovky nebudou čerstvé. Ale největším bonusem jsou především usměvaví obyvatelé, kteří jsou nadšeni z každého turisty. Milovníci přístavů si také přijdou na své, nekonečné množství různých plavidel kotvících na nábřeží je skvělou pastvou pro oči: obyčejné dřevěné čluny, rákosové vory, dřevěné plachetnice i velké lodě plné kontejnerů. Jediným zklamáním je množství plastů ve vodě a neuvěřitelný nepořádek končící obvykle na mořském dně. Stejné je to i v hotelu, kde pokoj spíše připomíná celu. Ten nejlepší, s výhledem, pro mě skýtal i mimořádný zážitek. Stěny i strop zakryla vlající plíseň, která v noci odpadávala do postele. Zvolil jsem jediné možné řešení, odsun postele a postavení stanu uprostřed ubikace.

Plavidlem do jiného světa

Před pradávným parníkem se tlačí dav dychtivých cestujících obtížených různými vaky, koši plnými zboží, i lednička se mezi lidmi mihla. Každodenní odjezd ze Sittwe je příležitostí si dovézt výrobky, které jsou v odlehlých koutech země vzácností. Mlha okolo řeky by se dala krájet, ale to nikomu nevadí. Jakmile parník zatroubí, naskakují ještě poslední opozdilci a už se loď sune po špinavé řece. Nejdříve plujeme po velikánské řece Kaladan a naše plavidlo doprovází hejna křičících racků, kteří vědí, že pro zachování karmy je budou lidé krmit, aby odčinili vše špatné, co v poslední době provedli. Jakmile parník zavítá do spleti přítoků, které se jako chapadla rozpínají všude okolo, už mizí poslední známky blahobytu. Beton se změnil na bambus a dřevo, pod stromy se krčí malé domky, kde pobíhají polonahé děti. Auta vystřídali vodní buvoli a velké lodě malé veslice, bambusové čluny nebo o něco větší džunky s plachtou. Je to parádní pastva pro oči, vidět obyčejný život bez elektřiny uprostřed vodního bludiště. Místa, kde plasty jsou vzácností a člověk ještě žije ve spojení s přírodou. Pro cizince vysněná romantika, pro místní každodenní dřina v boji o přežití.

Slavná minulost

„Mrauk-U musíš vidět, je to malý Pagan, zapomenutá perla,“ říkají všichni, kdo poznali tyto polozapomenuté kouty země. Pagan (též Bagan) je známý nekonečným pásem tisíců chrámů a pagod tyčících se k nebi. Mrauk-U (vyslovuje se Mjaú) má ještě lepší polohu mezi pahorky: špičky chrámů se objevují mezi stromy a při ranních mlhách má místo magickou atmosféru. Kdo poznal Myanmu, neunikl milionům Buddhů různých velikostí, kteří blikají, svítí, lesknou se zlatem nebo jen v řadách přivádějí poutníky ke svatyním. Uniknout neuvěřitelnému množství těchto soch se nedá ani zde, ale navíc tu panuje atmosféra poklidné periferie. Většina monumentálních staveb je z kamene a hrdě oznamuje svoji minulost hlavního města království Mrauk-U. Říše existovala od roku 1429 do pádu a zabrání Barmánci v roce 1785. Překvapivě království obchodovalo nejen s Indií, ale také s Portugalci i s Nizozemskou východoindickou společností. A ti srovnávali tehdejší město s Londýnem nebo Amsterdamem.

Čas k meditaci

Velké chrámy jsou místem, kde si každý najde čas poznat i sám sebe. Chodby chrámu Shite-thaung připomínají bludiště, kde se každý může zatoulat ve spleti chodeb a modliteben. A když spatříte mnicha, který osvícen záblesky svíčky medituje tiše na podlaze, zachytíte tu správnou atmosféru. Ale ani tady, v prastarých chrámech, se nevyhnuli modernizaci. Komu se podaří najít srdce svatostánku, objeví ohromného blikajícího Buddhu. Ať žijí řetězy z LED diod. Naopak chrám Koe-thaung uchvátí svou velikostí. Kolem stavby se procházejí krávy, okolo běží normální život vesničanů a jedinou známkou přítomnosti poutníků je několik stánků s horkou polévkou a nápoji. Je až neuvěřitelné, kolik památek je vtěsnáno na tak malou rozlohu. Tady moc turistů nepotkáte, podle statistik se tu mihne okolo 4000 cizinců za rok.

Zakázaný Čjinský stát

Není mnoho lidí, kteří by někdy slyšeli o státě Čjin, anglicky Chin. A o hlavním městě Haka vědí jen opravdoví znalci. Hornatý Čjinský stát na severu země u hranice s Bangladéšem a Indií je tak odlehlý a na okraji zájmu, že patří stále k nejchudším oblastem Myanmy. Vláda se snažila místní národy povznést a zavést buddhismus, ale to se nepodařilo, a tak tu přežívají stále kultury malých národů, jako jsou Zomi, Asho, Kuki, Lo a mnohé další. Jazykových skupin je tu více než padesát. Vlastně název samotného Čjinského státu znamená pro Barmánce zjednodušení: označují tak všechny horské národy žijící na tomto území.

Tady, v horách, stále vládnou nadpřirozené síly, duchové a prastaré kulty. Zajímavostí je také, že tyto národy původně přišly z oblasti Tibetu, ale nově přijatá většinová víra je křesťanství. Pro turisty je tato oblast nedostižnou metou, díky blízkosti hranice a také nestabilitě státu je pohyb cizincům zakázán. Výjimkou je několik organizovaných výprav místních cestovních kanceláří, které umějí vyřídit vstupní formality, a to pouze do dvou měst a blízkého okolí. Obejít se to dá jedinou alternativou, a to výletem s průvodcem s licencí po řece Lemro z Mrauk-U do pohraničních oblastí mezi státem Čjin a Rakhin, kde žijí také tyto národy.

Lodní výlet

Řeka Lemro mě překvapila svou nečekanou velikostí. Jen dál proti proudu už nejezdí velké lodě, ale pouze jednoduché motorové lodě se stříškami. Tady místní obyvatelé stavějí lodě díky dostupnosti dřeva. Městečka tvoří dřevěné boudy a rákosové přístřešky. Najít něco k jídlu není problém, skvělá rybí polévka mohinga posílí každého a pálivá chilli paprička pročistí střeva. Na první pohled obyvatelé vypadají jinak než Barmánci a také je zde slyšet celá řada jazyků a nářečí. Po nákupu potravin náš průvodce a kapitán nastartoval motor a vyplul vstříc zážitkům. Čím více jsme byli na severu, tím řídlo osídlení, domky u řeky byly stále menší a ruch kolem řeky připomínal jen polehávající dobytek. Tady se už nespěchá a život plyne jako před staletími.

Pavoučí ženy

Pravým cílem putování nebylo jen obdivování ospalého kraje, ale především návštěva pavoučích žen. Jakmile spatříte první ženu, která má kompletně potetovaný obličej, možná ji budete litovat. Bolestivý zákrok se praktikoval u dívek už někdy před patnáctým rokem. Krása čjinských žen bývala pověstná. Barmští králové unášeli dívky z vesnic, a tak místní muže nenapadlo nic lepšího než jim zajistit nezvyklou ochranu – tetování. Tím se staly ženy pro únosce bezcenné, protože jejich přirozená krása byla potlačena. Tento zvyk ale posléze ženy naopak proslavil a pavoučí tetování z nich udělalo žádaný artikl výjimečnosti a neobvyklé krásy.

Tetování se provádí inkoustem, který se získává z listů stromů, s výtažkem z buvolích ledvin. Samotný rituál musel být neuvěřitelně bolestivý, mnohé ženy mi říkaly, že dívky bylo nutné držet nebo přivázat. Po výkonu na několik dnů otekl celý obličej, nebylo možné otevřít oči ani ústa. Tetování mělo i jiný praktický význam: manžel si nechal takto označit svoji ženu a podle vytetovaných symbolů bylo možné poznat, odkud přesně žena pochází. Taková poznávací značka proti případnému únosu. Někde je to jen několik teček nebo čar na obličeji, jinde náročné obrazce a symboly. V dnešní době se už tato tradice nepraktikuje a jde ji spatřit jen na nejstarších ženách ve vesnicích. Nejdříve rituál zakázala britská koloniální správa a v dnešní době je tomu stejně i u současné vlády.

Živý skanzen

Přestože tuto oblast navštěvují turisté, bylo překvapivé, jak autentická byla každá vesnice. Když naše loď zakotvila, nahrnuly se k nám děti a doprovázely nás k domu první stařenky. Ta žila v bambusovém domku na kůlech. Když jsem ji spatřil, nemohl jsem uvěřit, jak tetování připomínající pavučinu na vrásčité tváři může být zajímavým symbolem krásy. Náš průvodce začal překládat o osudu ženy, pro kterou byl pavoučí motiv osudem. Dnes si v pokročilém věku užívala zájem a dokázala pózovat jako nejlepší modelka. V každé vesnici, kterou jsem navštívil, bylo takových pavoučích žen jen několik. V několika vesnicích nebyl ani náznak turismu, jen v té první vísce už majitelky tetování měly připravený stánek s místními výrobky a ručně tkanými látkami. Využily šance, jak si v tomto velice chudém kraji přivydělat.

Živé konzervy

A nemáte hlad? Máme docela dost čerstvého masa, láká mě jeden z vesničanů uprostřed ospalé vesničky. Čekal bych cokoliv, přece jen ve vesnicích pobíhají nejčastěji slepice, kozy a malá prasátka. A když po chvíli přinesl chomáč chlupů v náručí, byl to nečekaný objev. Pán přinesl krásné štěně, které zručně prohmatal, jestli má maso u žeber, a hned mu chtěl zakroutit krkem. Jako opařený jsem nebyl schopen slova: co u nás je považováno za domácího mazlíčka a součást rodiny, to tady jedí. Zeptal jsem se, jak to tu je se psí populací, a byl jsem překvapen, když mi muž řekl, že letos je dobrá úroda. Až přijde období dešťů a psi povyrostou, bude to vítaná pochoutka. Vždy si nechávají jen několik psů na chov a ti dostanou jména. Když se totiž dá zvířeti jméno, tak už je součástí rodiny a není jednoduché ho sníst.


Dobré vědět

  • Ve velkých městech je mnoho bankomatů, jinde potřebujete hotovost v amerických dolarech.
  • V dolarech se platí letenky, jízdenky na vlak a služby ve státních hotelech a cestovních kancelářích nebo vstupy do památek. Pokud si můžete vybrat, vyplatí se používat místní měnu (kyaty). Dolary musí být ty z poslední verze z roku 2012, nepomačkané a bez jakéhokoliv natržení. Vyšší bankovka znamená také lepší kurz.
  • Místních 1000 kyatů se v přepočtu rovná asi 12 Kč.
  • Ceny jsou příznivé a dobrý oběd se už pořídí za 2000 až 8000 kyatů. Nejlevněji se jí na ulici, v klimatizované restauraci si připlatíte.
  • Ubytovat se můžete v průměru za 10–20 USD.
  • Doprava v zemi funguje dobře, z Rangúnu do Mandalaje už vede dálnice. Cestování vlakem je dobrodružné, od dob britských kolonizátorů se toho příliš nezměnilo a stav kolejí tomu odpovídá. Tady se naučíte respektu a trpělivosti. Odměnou bude setkání s usměvavými obyvateli.

Země změn

  • V roce 1989 byla země přejmenována z Barmy na Myanmenský svaz, česky také zkráceně Myanma. Hlavní město Rangún dostalo také nový název Yankoun, anglicky Yangoon. A aby toho nebylo málo, pětimilionová metropole ztratila status hlavního města.
  • Barmští generálové si postavili nové hlavní město na odlehlejším místě zvané Neipyijto, anglicky Naypyidaw, oficiálně psáno Nay Pyi Taw. Toto město vzniklo na zelené louce a důvod byl možná i pragmatický: únik z přeplněného Rangúnu. Ale i ve zbytku země došlo k přejmenování dalších měst, proto máme nyní Sittwe, ale v minulosti ho všichni znali jako Akyab. A například na jihu země leží Dawei, historicky známé jako Tawoy.
  • V zemi nežijí jen Barmánci, ale také celá řada dalších národností. Nejznámější jsou Šanové ze separatistického Šanského státu nebo také Karenové a Monové. Celkem se Myanma dělí na sedm států, a navíc sedm oblastí. Samotných Barmánců je zhruba 60 % populace.

V zajetí pandemie

  • Navštívit Myanmu je aktuálně možné, jen je vyžadováno úplné očkování proti covidu-19, ke kterému je po příletu také navíc povinný antigenní test.
  • Pro neočkované je povinný PCR test provedený maximálně 48 hodin před vstupem do země a po příletu také antigenní test. Každý turista musí mít zakoupené zdravotní pojištění proti covidu-19 pořízené u Myanma Insurance, které je povinné a jediné platné.
  • Na místě platí povinné nošení roušek v dopravě.
  • Povinný PCR test při vnitrozemských letech byl nyní zrušen, jen stále platí zákaz nočního vycházení, který je obvykle od půlnoci do rána, v některých oblastech je mnohem delší.
  • Je nutné se před cestou informovat o platných pravidlech.

Plánujte flexibilně

  • Myanma už vydává turistická víza on-line na 28 dní pobytu, stojí 50 USD.
  • Turisté mohou přiletět jedině na letiště v Rangúnu.
  • V zemi jsou od posledního vojenského převratu některé oblasti uzavřeny a je dobré se vyhýbat demonstracím a uzavřeným oblastem, kde platí stanné právo. Mnohé ambasády, včetně ČR, nedoporučují vstup do země kvůli neklidné situaci. Je dobré zjistit, které oblasti jsou přístupné a kam se aktuálně nesmí.
  • I před převratem byla některá místa na severu Myanmy na pár týdnů otevřená a poté zase platil zákaz vstupu. Cizinci dokonce mohli cestovat pouze vlakem nebo letecky. Tyto komplikace možná mnohé odradí, ale díky malému množství turistů si možná užijete ty nejlepší památky skoro sami.