Mléčnou dráhu jsme viděli této noci poprvé a naposled, netrvalo to ani pět minut. Poslední tři dny nám prší, sněží a padají kroupy. Na období sucha dost nečekané.

Mléčnou dráhu jsme viděli této noci poprvé a naposled, netrvalo to ani pět minut. Poslední tři dny nám prší, sněží a padají kroupy. Na období sucha dost nečekané. Zdroj: Petr Jan Juračka

Výstupová cesta Machame se vine tímto vznešeným deštným lesem. Neskutečná nádhera!
„A zítra touto dobou už bychom měli sestupovat!“ neslo se táborem.
Ráno na Shira Plateau – každý den míří za svým snem doslova desítky expedic.
„Pole! Pole!“ křičí na nás mnohokrát denně naši průvodci. Tedy: „Zvolna! Zvolna!“
Mt. Meru z vrcholu Kilimandžára. Mnozí cestovatelé se tu aklimatizují před výstupem na Kili.
10
Fotogalerie

Fotoreportáž z africké Tanzanie: Týden odpočinku na Kilimandžáru

Asi žádný jiný kopec na světě nevzbuzuje tolik různých emocí jako střecha Afriky, Kilimandžáro. Zatímco pro některé se výstup na jeho vrchol rovná životnímu zážitku, splněnému snu, v jiných evokuje symbol globálních změn a v jiných zas jen čárku na seznamu „Seven Summits“, tedy horolezeckého projektu spočívajícího ve výstupu na sedm nejvyšších vrcholů sedmi kontinentů. Pro Garretta Madisona, který mě na Kili, jak hoře místní přezdívají, pozval, je výstup týdnem klidu mezi mnohem odvážnějšími výpravami.

Congratulations to your summit!“ byla první věta, kterou jsem kdy Garrettovi řekl. Seznámili jsme se na mezinárodním letišti v Islámábádu, hlavním městě Pákistánu, před naší společnou expedicí na K2. Garrett ani ne před měsícem stanul již po osmé na vrcholu Everestu, s klienty své velmi speciální cestovní agentury. On a jeho tým umožňují lidem dosahovat výšin co nejbezpečněji a s minimem rizik. Na Everestu tedy s kyslíkem, fixními lany a s nosiči. Ať už se to někomu líbí, nebo ne, drtivá většina lidí, kteří kdy vystoupí na nejvyšší horu světa a na mnohé další osmitisícovky, podnikne svůj výstup v tomto stylu.

Po čtyřech společných týdnech v Pákistánu mě Garrett pozval právě naKilimandžáro, kam mířil s klienty z Ameriky, Číny, Itálie a Zimbabwe. Po letošních výpravách na K2, Everest a Mt. Rainier to měl být klidný týdenodpočinku. Téhož roku jej čekala ještě Aconcagua a Antarktida. Dalo by se říct, že Garrett žije dost naplno svůj sen horského vůdce, osamělého poutníka v neustálém obležení lidí toužících po dobrodružství.

Proměny krajiny - a lidí

Kilimandžáro bylo pro mě jako pro přírodovědce vždy symbolem „altitudinálního gradientu biodiverzity“, tedy proměny krajiny a skladby živočichů i rostlin se stoupající nadmořskou výškou. S takřka šesti tisíci metry se toto vulkanické pohoří dme přímo z útrob tropického pralesa, který se posléze mění ve vřesoviště, horskou polopoušť a na vrcholu v doslova arktickou poušť skýtající ojedinělý pohled na ledovce na rovníku.
Ledovce, které ustupují čím dál rychleji, až tu dle současných odhadů za dvacet let nebudou vůbec. Dnes je pro mě ale Kilimandžáro i jiným symbolem. Totiž symbolem přátelství, které vzniklo mezi účastníky této expedice. Avšak nejen přátelstvím mezi účastníky navzájem, ale i mezi nosiči.

Výstup na Kili nakonec týdnem klidu nebyl. Přestože na náš podzim připadá v Tanzanii období sucha, stíhala nás jedna bouřka za druhou. Nezastavilo nás však krupobití, mráz ani silný vítr a my stanuli za východu slunce na vrcholu všichni společně, včetně Danteho, kterému bylo sotva třináct.
Přestože byl unavenější než my dospělí, dokázal vystoupat a zase sejít sám, po svých.

Kilimandžáro již dávno není horolezecký výstup, nýbrž vysokohorská turistika. Šest tisíc metrů však měří stále a případy akutní horské nemoci spojené s otokem mozku či plic jsou tu běžné.

Články z jiných titulů