Padesát odstínů modré aneb Doba páření v říši žab
Samci skokanů ostronosých si to myslí zcela jistě. Jakmile na jaře opustí zimní úkryty, vymění nenápadnou hnědavou vizáž za zářivě modrý svatební šat. Je dost možné, že jim jejich „nádražácká“ uniforma šetří čas při sexuálním běsnění.
Příležitost modrých žabáků trvá přibližně týden. Pouze tak dlouho se snaží získat nenápadné hnědavé partnerky, které se za nimi stahují do mělkých tůní a rybníčků. V jediné větší louži jich často soupeří i několik stovek. Na jediném čtverečním metru může být natěsnaná celá dvacítka nápadníků, takže sebou musejí pořádně házet, aby svou šanci nepromarnili.
Jakmile se tedy ve vodě pohne něco hnědého, vrhají se po tom. Často se tak na jedinou samičku sesype na deset nápadníků. Vybuzení skokani se samou horlivostí dopouštějí dokonce i chyb. V některých lokalitách, kde se o příležitost k rozmnožování dělí s ropuchami, chytají do milostného sevření i jejich menší samce. Omyl je pro ně pravděpodobně hořkým zklamáním, jistě však promrhaným časem. Než cizího žabáka pustí, může rychlejší rival ukořistit samičku, která do vody zrovna dorazí.
Modrého nechci
Ještě větší mela a chaos by však nastaly, kdyby se soupeřící žabáci samou horlivostí začali objímat navzájem. Právě tady se ukazuje užitečnost nádherného šatu, kterým se pyšní. Protože je zajímají jen hnědé protějšky, svých soků si nevšímají. Tedy pouze do chvíle, než se objeví partnerka napěchovaná vajíčky k oplodnění. Všichni se ji naráz snaží uchvátit do sevření, ve kterém by mohli na kladená vajíčka vypouštět své spermie. Tedy se jí usadit na hřbetě. Odborníci této pozici říkají amplexus.
Samci si při tom neberou žádné servítky. Snaží se soupeře odstrčit, skopnout dolů, nebo se mezi kopulující pár dokonce vklínit. Není divu, že samcům před pářením zesílí přední nohy, kterými se partnerky drží jako klíště. Na palcích mají také tmavé pářicí mozoly, aby jim hladká kůže samičky nepodkluzovala „pod rukama“. Celý pár se nezřídka potopí pod vodní hladinu, aby zmizel ostatním narušitelům soukromí z očí.
Proč modrají
Modré zbarvení způsobuje lymfa, která se vzrušeným skokanům hromadí pod kůží. Právě proto vypadají trochu odule. Nezdá se však, že by si samičky mezi ostatními vybíraly nejmodřejší a nejpřitažlivější partnery. Většinou na to ostatně ani nemají čas. Rozhoduje spíš velikost, rychlost a neodbytnost žabáků v boji spolu se silou, kterou svoji cennou nahnědlou trofej svírají. Intenzita zbarvení však přesto může žabím dámám i vědcům něco naznačit. Skokani modrají jistě i díky testosteronu, který se jim během hromadného páření hojně vylévá do krve. Ti modřejší jsou tedy přinejmenším více vybuzení a snaživější.
Víme to mimo jiné i proto, že v přítomnosti samic jsou samci zbarvení sytěji, než když je kolem klid. Jakmile se však dostaví další nevěsty, modrá barva opět zintenzivní. Žabáci jsou modřejší i za slunečného a teplého počasí, které se lépe hodí k rozmnožování. Blednou naopak, když se ochladí nebo když se schovávají před dravcem či chladem pod vodou. Po týdnu láskyplných hrátek opět zcela zhnědnou a odcházejí žít skrytým životem do vlhkých lesů.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 5/2011.
