Ráméšvaram: Tajemný Rámův ostrov mezi Indií a Šrí Lankou je významným poutním místem hinduistů
Ostrov Ráméšvaram je místo opředené legendami. Višnuisté sem přicházejí, aby uctili Rámu, sedmé vtělení boha Višnua, ale spolu se šivaisty se tu také klaní Šivovi v podobě posvátného lingamu neboli falu. Je to však i místo novodobých legend a přírodních katastrof, které se ani tomuto „konci Indie“ nevyhnuly.
Malé prašné město na stejnojmenném ostrově, spojeném s pevninou nejdelším nadmořským mostem v Indii, je až překvapivě klidné a pomalé. Všechno je tu tak trochu zaváté pískem - silnice, domy i výloha obchodu s televizory, před kterou postává každý večer hlouček lidí dychtivých spatřit své oblíbené pořady. Na první pohled je těžké uvěřit, že si Ráméšvaram významem nezadá s nejslavnějšími poutními místy Indie a že i zde, stejně jako ve Váránasí, je možno dosáhnout odpuštění všech hříchů. Chybějí davy poutníků, i když jejich skupinky lze zahlédnout, chybějí okázalé průvody a slavnosti, i když možná právě není jejich čas, a tak trochu chybějí i turisté.
Blízkost Ráméšvaramu k ostrovní Šrí Lance, legendárnímu zlatému městu, které bohu pokladů Kubérovi ukradl jeho bratr démon Rávana, ho předurčila k tomu, aby se stal hlavním dějištěm mnoha příběhů z Rámájany. Právě odtud prý kdysi skočil opičí bůh Hanuman na Lanku, aby nalezl unesenou Rámovu manželku Sítu, Ráma zde postavil most, po kterém opičí armáda na ostrov přešla, a po boji, ve kterém Rávanu porazil, se tady Ráma zastavil, aby se očistil od hříchů napáchaných v bitvě. Není proto divu, že je zde řada chrámů, posvátných nádrží či míst se zázračným působením, které mají dávné příběhy připomenout. Ten nejdůležitější, chrám Rámanáthasvámí v srdci města, ovšem zcela překvapivě není zasvěcen Višnuovi v podobě Rámy, ale jinému ze tří hlavních hinduistických bohů - Šivovi.
Smývání hříchů
K vysokým gópurám (vstupním věžím) chrámu, nazývanému též Rámalingéšvara, přicházejí šivaisté i višnuisté a společně vcházejí do nádherných sloupových chodeb, aby na vnitřních nádvořích chrámu přijali osvěžující koupel z dvaadvaceti zázračných nádrží. Voda z každé z nich prý chutná jinak a má také jiné účinky. Skupiny poutníků polévají chrámoví kněží vodou z hlubokých studen a zajišťují tak věřícím dlouhý život, manželskou lásku či plodnost a zároveň smývají některé hříchy. Odplavení všech nahromaděných poklesků by však měla zaručit teprve koupel ve všech nádržích spojená s dalšími obřady, především s uctíváním dvou lingamů ve svatyni chrámu.
Podle legendy právě na tomto místě uctíval Ráma Šivu. Pro lingam - symbol Šivovy moci - vyslal opičáka Hanumana, ale když se dlouho nevracel, vyrobila druhý lingam z písku Rámova manželka Síta. Ve svatyni přístupné pouze hinduistům se proto dodnes uctívají lingamy dva.
Ačkoli chrám Rámanáthasvámí je jedním z nejposvátnějších chrámů jižní Indie a pozornost poutníků se upírá především k němu, v okolí Ráméšvaramu je významných poutních míst řada. V chrámu Gandhamadana Parvatam, odkud přeskočil opičák Hanuman na Šrí Lanku, jsou v kamenné desce uctívány otisky Rámových nohou. Jiná místa, která jsou rozeseta po celém ostrově, zase připomínají Rámova bratra Lakšmanu, ptačího přítele Džatáju anebo spojence Vibhíšanu.
V Rámově luku
Ostrov o rozloze asi 62 km2 nepatří jen chrámům a poutníkům. Čím dál od posvátného centra města, tím více se Ráméšvaram podobá spíše veliké rybářské vesnici. Kamenné budovy se proměňují v chatrče z palmových listů, vůně santalových tyčinek slábne. Jen kilometr od hlavního chrámu směrem na jih už není cítit nic jiného než pach ryb. Celé pobřeží lemují tisíce chatrčí, které se podobají jedna druhé jako vejce vejci a před každou z nich leží stříbřité koberce lesklých rybek.
Vesničky lemují hustým stehem celé pobřeží a teprve s blížícím se jižním cípem ostrova mizejí v písčité krajině porostlé trnitými keři a stromy. Na písčitém valu uprostřed dvou moří, která se setkávají jen několik kilometrů odtud, stojí rozvaliny vesnice Dhanuskodi (Rámův luk). Dostat se sem lze jen džípem nebo pěšky, ačkoli ještě před čtyřiceti lety zde stálo vlakové nádraží. Jako vše ostatní ho v roce 1964 zničil cyklon, při kterém zahynuly stovky lidí. Dhanuskodi se tehdy během tří prosincových nocí přeměnila z živé osady na město duchů. Vichřice rozmetala poštu, chrám i školu a převrátila na bok vlak naplněný studenty. Dílo zkázy dokonala přívalová vlna, která strhla vlak do moře. Jediná budova, která tehdy cyklonu odolala, byl chrám Kothandaramasvamy.
Dhanuskodi pomalu pohřbívají písečné duny a mezi rozvalinami budov si hraje jen několik dětí. Ačkoli například ničivé tsunami v roce 2004 se výběžku vyhnulo, stěhovat se sem nikomu nechce. Výjimku tvoří jen několik málo rodin, které si postavily vedle kamenných pilířů bývalé pošty slaměné chatrče, a také jedna z novodobých legend ostrova - muž, který prý jako první přeplaval z Indie na Šrí Lanku.
Konec Indie
Za vesnicí Dhanuskodi se výběžek ostrova zužuje jako vyplazený jazyk a jeho špička vyzývavě ční ke Šrí Lance vzdálené necelých dvacet kilometrů. Na samotném okraji výběžku je nejen jedna z nejkratších hranic světa, ale právě zde se setkávají posvátné vody Bengálského zálivu a Indického oceánu. Koupel v této smíšené lázni je jedním ze základních předpokladů dokončení poutě do svatého města. A tak, ačkoli pro lodě jsou vody kolem výběžku zapovězeným místem a vplouvat do nich smějí pouze armádní čluny, proud poutníků po písčitém pruhu na konec Indie by nedokázal zastavit nikdo.
Přesvědčivým důkazem toho je i spor, který se odehrál kvůli řetězu mělčin, které zde vystupují z moře směrem ke Šrí Lance. Tradičně jsou považovány za zbytky legendárního Rámova (či Adamova) mostu. Postavil jej prý Ráma se stavitelem Nalou za pouhých pět dní, aby převedl na Lanku opičí armádu. V roce 2007 ovšem kvůli publikování studie, která označila most za výtvor přírody, přišlo o místo několik významných indických archeologů. S mýty, legendami a tradicemi je v Indii důležité nakládat velmi opatrně.
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: