Honza Čermák: Moje pětka z Isle of Skye
Pokud by se mě někdo zeptal, co by rozhodně neměl během výletu do Skotska vynechat, nezaváhám ani vteřinu: Isle of Skye! Největší ostrov Vnitřních Hebrid je nejen sám o sobě úchvatný, ale jede se k němu přes neméně nádherné Glen Coe.
1) Skye Bridge
Už příjezd na ostrov je impozantní. Z určitého úhlu připomíná Skye Bridge, spojující ostrov s pevninou, poměrně vysokou vlnu. Realita je podstatně mírnější, i vody jezera Alsh a úžiny Inner Sound bývají klidné. Jejich sytě modrá barva vytváří vizuálně omračující kontrast k okolní kopcovité krajině a bělostným domkům, obzvlášť v době, kdy je krajina posetá zářivě žlutými květy hlodáše. Chvíli nám trvalo, než jsme poblíž našli místo k zaparkování, z něhož jsme pak museli ujít kus pěšky, ale výhled ze středu mostu za to rozhodně stál. A přidám ještě tip: až se budete z ostrova vracet, za mostem odbočte doleva, do překrásné pevninské oblasti Wester Ross.
2) Fairy Glen
Gaelský název „pohádkového údolí“ (Bail nan cnoc) znamená „vesnice v kopcích“. Civilizaci byste ale na tomhle magickém místě hledali marně. Před více než sto tisíci lety tu sesuvy půdy po rozpuštění ledovce a následná eroze vytvarovaly z torridonského pískovce kuželovité kopečky a výběžky, čedičový „hrad“ Ewen s parádním výhledem, náhodně povalené balvany a řadu dalších útvarů, které se v bezvětří odrážejí v čarovném jezírku. Poklidná procházka po pěšinkách mezi starými jeřáby je skutečně jako z jiného světa. Pakliže zahlédnete kameny poskládané na trávě do spirály, není to dílo víl, ale nezbedných turistů.
3) Quiraing
Předchozímu místu se někdy přezdívá „mini Quiraing“, což se zdá celkem pochopitelné, když už z parkoviště spatříte jednu z nejpůsobivějších skotských scenerií. Název Quiraing je odvozen od norského Kví Rand neboli „kulatá ohrada“. Traduje se, že členitou krajinu místní využívali jako skrýš pro dobytek před vikinskými nájezdníky. Dnes tudy vede sedmikilometrový okruh mezi skalními útvary, z nichž některé dostaly přiléhavé názvy: Vězení, Jehla či Stůl. Výhledy tu berou dech, obzvlášť z nejvýše položených částí – na skály, temná jezírka i přilehlé moře. Pět mil odsud stojí za zastávku výhled na útesy Kilt Rock s vodopádem.
4) Old Man of Storr
Podobný typ krajiny, přesto jiná atmosféra. Jen je potřeba vzít v úvahu, že 55 metrů vysoký čedičový útvar (v gaelštině Bodach an Stòr) láká nejvíc návštěvníků ostrova. Jedná se v podstatě o pozůstatek miliony let staré sopečné zátky, který dnešním obdivovatelům nedá nic zadarmo. Cesta ke skalnatému uskupení dá trošku zabrat, ale když se pak pod obřího, hrozivě vyhlížejícího „staříka“ posadíte a kocháte se okolní liduprázdnou krajinou, kterou profukuje čerstvý vítr a někde z dáli prolíná ovčí bečení, všechno mu odpustíte.
5) Glenbrittle
Zdánlivě obyčejný kemp je výborným výchozím bodem k průzkumu jedné z nejkrásnějších a nejrozmanitějších oblastí ostrova. Od písečné pláže mořského jezera Brittle se můžete vydat k „pohádkovým jezírkům“ Fairy Pools, což je v podstatě sled tůněk a vodopádků, kterým vytváří skvělou kulisu okolní horské pásmo The Cuillin. V něm se dá podniknout řada treků, z nichž jsme vybrali Coire Lagan. Cesta byla místy méně zřetelná a bez rukou bychom se často neobešli, ale cílové mělké jezírko bylo víc než adekvátní odměnou. Zpáteční cestu jsme záměrně stočili přes vyhlídku na Eas Mor, nejvyšší vodopád na ostrově.
