Na severozápadě Moldavska, při březích Dněstru, který tvoří přirozenou hranici s Ukrajinou, se nachází historické město, kde turistu jen tak nepotkáte. Je hlavním městem Romů ze zemí bývalých sovětských republik, centrem romské kultury, sídlem „cikánského“ barona, a hlavně Mekkou romské architektury, která je tu opravdu svébytná.
Napříč slohy i staletími
A jak si tak klopýtáte kolem jednotlivých domů, mezi nimiž běhají spoře oděné děti a slepice, neubráníte se úsměvu. Některé budovy jsou sice rádoby honosné, ale zároveň zejí prázdnotou. Jako kdyby si tu jejich majitelé jen odložili svůj velkolepý nápad a opět vyjeli do světa vydělávat peníze, aby ho jednoho dne mohli zrealizovat. Anebo možná zapomněli, že se sem vlastně chtěli vrátit. Romové jsou přece jen kočovný národ.
Od pevnosti dále
Nebýt Cikánského kopce, byla by Soroca asi obyčejným pohraničním městem, kde se kromě pevnosti a několika pravoslavných kostelů nenachází žádná zajímavá architektonická památka. Právě před pevností, která odkazuje k památce moldavského vojvody Štěpána Velikého, jsem ale potkala malé romské sourozence, kteří nás za dva nanuky dovedli až k domu současného cikánského barona. Odtud nás pak vezli policisté. Ne že by nás snad chtěli pokutovat za přílišnou zvědavost, ale chtěli nás provézt celým městem. A tak jsme si z okýnka policejního auta prohlédli novou sídlištní zástavbu, budovu historicko-etnografického muzea i zákruty řeky Dněstr. Nikdy nezapomenu za nesmrtelnou multilingvistickou větu, která pomyslně korunuje celý výlet do tohoto místa: „Proše barzo, kde nachodit se palác Gipsy, Kinga, Cikána, Krála?“ Když esperanto, tak po našem!
