Vybrali jsme pro vás sedm výjimečných tratí po celé planetě, které stojí za to projet. Každá z nich je něčím výjimečná. Skvělá zpráva: většinu z nich najdete v Evropě. Horší zpráva: jen jedna se nachází na českém území. Přejeme šťastnou cestu!
NEJvyšší
Z Pekingu do Lhasy
Až do nadmořské výšky 5072 metrů šplhají koleje nejvyšší železnice světa, která spojuje od roku 2006 Čínu s Tibetem. Jízda vlakem z Golmudu do Lhasy připomíná tak trochu cestu letadlem: vagony jsou kvůli řídkému vzduchu ve výšinách tibetské náhorní plošiny utěsněny, je v nich uměle udržován běžný atmosférický tlak a jsou vybaveny kyslíkovými maskami. Je to však daleko zajímavější (a také levnější) varianta než si koupit na tuhle štreku letenku. Přímé vlaky z čínské metropole Pekingu vyjíždějí každý večer a třetí den odpoledne – po 45 hodinách – jste ve Lhase. Převážnou část nejpoutavějšího úseku trasy za Golmudem souprava díky příznivému jízdnímu řádu projíždí ve dne, což umožňuje pasažérům obdivovat drsnou krajinu věčně zmrzlé půdy, která byla dlouho zásadní překážkou ve výstavbě téhle trasy. Teprve v roce 2001 se čínští inženýři odhodlali k realizaci projektu a za pět let bylo hotovo – s pomocí čtvrt milionu dělníků a za cenu bezmála čtyř miliard dolarů.
NEJdelší
Transsibiřská magistrála
Tohle jsme se všichni učili v zeměpisu už na základní škole: nejdelší železniční tratí světa je Transsibiřská magistrála v Rusku, vede z Vladivostoku na Dálném východě do Moskvy, měří 9288 kilometrů a cesta trvá 6 dní. Co však taková pouť obnáší? Ten nejpodstatnější detail je potřeba zmínit hned na úvod, zvlášť chcete-li cestovat z Východu, aby vám expres Rossija neujel hned na startu: všechny vlaky se řídí moskevským časem, ačkoli ve Vladivostoku je o sedm hodin víc! Každý vagon má svou průvodčí, jejíž uniforma v Rusku funguje coby autorita i na neurvalce. V nejnižší třídě bývá opilých dost, pozvání na vodku tu nikdo neunikne, byť v případě českých pasažérů bývá obvykle bez urážky akceptována „pivní“ omluva. Na jídlo se chodí do jídelního vozu, případně se lze zásobit na zastávkách. Vybavení běžných vagonů je spartánské: lehátka, samovar a WC (bez sprchy). Přesto je nejlevnější třída populární i mezi cizinci, kteří nemusí hledět na každý dolar: je totiž společenská, zatímco v dražších kupé bývá každý uzavřen ve svém světě.
NEJkratší
Pošumavská jižní dráha
Na česko-německé hranici v kouzelném koutě Šumavy se můžete svézt po nejkratší trati světa. Koleje měří pouhých 105 metrů a byly položeny po sametové revoluci na náspu původní železnice z Volar do Pasova, která byla zrušena v roce 1948. Koleje mezi českým nádražíčkem Nové Údolí a bavorským Haidmühle stavěla parta nadšenců ručně s pomocí tažného koně. Provoz na trase obstarává originální replika parní lokomotivy, přezdívaná Gigant, která jezdí na lidský pohon, a kouř vycházející z komína obstarává tráva posečená a usušená na okolních šumavských loukách. Výlet do Bavorska a zpátky zabere sotva minutu – to v případě rychlíku, ovšem nabízí se tu dokonce i možnost jízdy se zastávkou U Břízy, která zabere o pár vteřin déle. Další možností, jak přejet státní hranici po kolejích nejkratší železnice světa, je šlapací drezína na vlastní pohon pasažérů, přezdívaná Kakadu.
NEJstrašidelnější
Vlak do nebes
Z argentinského města Salta se můžete vydat na pořádně dlouhý vlakový den. Sraz na nádraží je ráno v 6 hodin, odjíždí se v 7 hodin a návrat – podle jízdního řádu plánovaný 12 minut před půlnocí – se jen zřídka stihne v tentýž den. Vlak se totiž na 200 kilometrech šourá rychlostí 35 km/h. Cílem téhle pouti je velkolepý viadukt La Polvorilla vysoko v horách, konkrétně 4200 metrů nad mořem. A přestože výchozí stanice leží o 3 kilometry níž, dokázali se stavitelé obejít bez ozubnicových úseků. Obdivovaná La Polvorilla, oblouková stavba o délce 224 metrů, přepažila vysokohorské údolí 63 metrů nad terénem a vlak je na ni ve skutečnosti dotlačen, jelikož už v předposlední stanici pod vrcholem, v Concordia Mine, přepřahá lokomotiva pro opačný směr na cestu dolů. Pasažéři mívají u viaduktu zhruba 20 minut pauzu pro rychlé pořízení fotek, ale sami se přitom musí kvůli řídkému vzduchu hýbat co nejpomaleji. Pro každý případ je ve vlaku k dispozici lékařská služba.
NEJsladší
Čokoládový vlak
Už jste zažili, aby vás někdo pozval k obrovské čokoládové tabuli a vy jste se mohli naládovat, co hrdlo ráčí? Ojedinělou atrakcí se pyšní švýcarský Čokoládový vlak. Jeho trasa není špatná ani sama o sobě, ale v naší železniční hitparádě by neměla šanci. Oddechová projížďka vinicemi švýcarské riviéry nad Ženevským jezerem a mírně zvlněnou krajinou přilehlého kantonu Fribourg by prostě nemohla obstát v konkurenci výjimečných tratí. Zařazujeme ji díky čokoládovně v obci Broc, jejíž návštěva je v ceně jízdenky spolu s prohlídkou sýrárny a hradu v Gruyeres. Jakmile projdete kýčovitou expozicí z historie čokolády a nahlédnete (samozřejmě přes sklo) i na výrobní linku, vstoupíte za posledními dveřmi návštěvního okruhu rovnou do nebe. Jen si to zkuste představit: obrovský stůl a na něm vyskládané stovky kostiček, kuliček a kdovíjakých dalších tvarů, vše z nefalšované švýcarské čokolády. A vy jdete pomalinku dokola a zobete…
journey.mob.ch/en/products/chocolate-train
NEJkrásnější
Gotthardská dráha
Na celém světě od Nového Zélandu až po Kanadu existují desítky železnic, jež na svůj šarm úspěšně lákají turisty. Přesto jsme zvolili jediného vítěze – švýcarskou gotthardskou dráhu. Rychlíková trať, spojující Curych (případně Lucern) s italským Milánem, udivuje od roku 1882 až dodnes nejen odvážnou konstrukcí, díky níž překonávají hradbu Alp i v 21. století dennodenně mezinárodní rychlíky, ale také sceneriemi za okny vlaků. Z centrálního Švýcarska, z kraje národního hrdiny Viléma Tella, vedou koleje podél čarokrásného Lucernského jezera, načež stoupají z údolí do hor za pomoci řady viaduktů i spirálových tunelů k 15kilometrovému vrcholovému tunelu, položenému ve výšce okolo 1100 metrů nad mořem. Na jižním úpatí Alp, jen co projedete hradním městem Bellinzona se třemi pevnostmi ze seznamu UNESCO, pak proklouznete podél honosného Luganského jezera do Itálie. Nemůžeme ale nedodat, že hlavním rivalem gotthardské dráhy je švýcarská trať Albula/Bernina, transalpská úzkokolejka, kterou provozuje Rétská dráha. Během půldenní pouti ze švýcarského Churu do italského Tirana zažijete teď zjara klidně čtvero ročních dob, byť v pomíchaném pořadí. Trať patří pod ochranu UNESCO.
tickets.rhb.ch/de/pages/bernina-express
NEJstrmější
Pilatusbahn
Podél téhle trati by většina lidí měla potíže jít pěšky, tak prudce stoupá dráha na Pilatus. Železnice šplhající na švýcarskou skálu, jež se tyčí do dvoutisícové nadmořské výšky nad městem Lucern, popírá se sklonem kolejí až 48 procent na první pohled fyzikální zákony. Pro názornější představu: sklon trati pozemní lanovky na pražském Petříně činí sotva 30 procent, a přece jsou její vagony zavěšeny na laně. Aby byl železniční provoz na svazích Pilatusu bezpečný, vyvinul inženýr Eduard Locher pro tuhle trať unikátní ozubnicový systém, který nese jeho jméno. Funguje tak, že ze spodku vagonu jsou horizontálně upevněna dvě protichůdná ozubená kola, jež se z obou stran zakusují do střední hřebenové kolejnice. Pro zvýšení bezpečnosti nechal navíc na spodní stranu ozubených kol připevnit hladké ocelové disky, které zabraňují vyskočení vagonu z ozubnice. Další ochranné prvky tvoří pochopitelně brzdy, nízká cestovní rychlost okolo 10 km/h a provoz jednotlivých vozů v krátkých rozestupech za sebou bez spřahování do vlaků.
Tento článek byl uveřejněn v časopise Lidé a Země, vydání 6/2014.
