Záhadu soch na Rapa Nui se snad už podařilo díky Pavlu Pavlovi rozlousknout, o podmořském vodopádu na Mauriciu víme, že je jen optickou iluzí. Tím ale výčet ostrovních podivností až bizarností naší planety zdaleka nekončí…
1) Ókunošima (Japonsko)
Za druhé světové války tu probíhaly výzkum a výroba chemických zbraní. Po válce museli zaměstnanci odpřisáhnout mlčenlivost a ostrov zmizel z map. Dnes po něm pobíhají stovky králíků, proto se mu přezdívá Králičí ostrov. Nejspíš sem byli nasazeni jako pokusná zvířata, která měla odhalit pozůstatky jedovatých plynů. Těžko říct, jestli právě složení atmosféry má na svědomí vysokou porodnost místních králíků, nicméně ta je jedním z důvodů, proč se na ostrov pověrčiví Japonci vydávají. Trajektem jsou tam z pevniny za pouhých 15 minut.
2) Taširodžima (Japonsko)
Na další ostrov je to lodí hodina cesty z Honšú a hlavním lákadlem jsou tentokrát kočky. Původně tu měly místním farmářům pomoct s likvidací přemnožených hlodavců, kteří ohrožovali morušovníkové plantáže. Jenomže lidí postupně ubývalo, koček naopak přibývalo, a tak v současné době na stovku převážně starších Japonců připadá šestkrát víc chlupáčů. Nejen rybáři je považují za nositele štěstí, proto je potřeba jim neustále zajišťovat dostatek stravy. A před návštěvou je nutno pamatovat na to, že psům je sem vstup zakázán!
3) Mijakedžima (Japonsko)
Je docela s podivem, že vstup všem není zakázán na součást japonského souostroví Izu, jižně od Tokia, která se rozprostírá na aktivním stratovulkánu. Nejen že tu v minulém století došlo k šesti erupcím, ale Mijakedžima je i místem s nejvyšší stálou koncentrací jedovatých plynů – především na bázi síry – na světě. V roce 2000 dosáhla takových hodnot, že muselo být obyvatelstvo evakuováno. Vrátilo se až po pěti letech a byla mu uložena povinnost nosit u sebe plynovou masku. Turisté tu ale mohou obdivovat i bujnou zeleň a svět pod hladinou.
4) Vulcan Point (Filipíny)
I v tomto případě je klíčovým elementem sopka. A ne ledajaká – druhá nejaktivnější na filipínském souostroví. Na tom by zase nebylo nic tak zvláštního, ale věc se má následovně: na ostrově Luzon se rozlévá jezero Taal, jehož součástí je stejnojmenná sopka, jejíž kaldera je zatopená vodou, z níž nad hladinou vykukuje miniaturní ostrůvek, který dostal název Vulcan Point. V podstatě ostrov třetího řádu. V roce 2020 došlo k erupci sopky (39 obětí) a následnému vysušení kaldery. Deště už ji ale znovu naplnily.
5) Severní Sentinel (Indie)
Ještě nebezpečnějším místem je jeden z odlehlých Andamanských ostrovů v Bengálském zálivu. Obývají ho totiž domorodí Sentinelci, kteří se brání kontaktu s jakoukoli jinou civilizací. V roce 1975 byl už zdáli „uvítán“ šípy bývalý belgický král Leopold III., v roce 2006 se z výpravy nevrátili dva indičtí rybáři a v roce 2018 doplatil na porušení zákazu vstupu, vyhlášeného indickou vládou, americký evangelický misionář. Jak tvrdí antropolog Triloknath Pandit, izolovaný kmen nám nechce ublížit, jen si přeje, abychom jej nechali na pokoji…
6) Cape Sable (Kanada)
Morbidně zní i přezdívka ostrova ve vodách kanadského Nového Skotska: Hřbitov Atlantiku. Moře je tu zmítáno silnými proudy, které nejen neustále přeskupují písečné nánosy, ale při srážce teplého Golfského se studeným Labradorským také vznikají časté mlhy. Tahle kombinace se v minulosti stala osudnou pro řadu lodí a jejich posádek, které se na vyprahlém ostrově bez stromů neměly kam ukrýt. Dnes tu celoročně žijí tři meteorologové, kterým dělá společnost asi pět set divokých koní, potomků ořů bývalých hlídačů.
7) Palmyra (USA)
Neobydlený pacifický atol vypadá na první pohled jako tropický ráj: tyrkysové moře, palmy, korálové útesy… Jenomže se o něm říká, že je prokletý. Údajně má na svědomí nejen doložené případy ztroskotaných lodí, po nichž zůstaly na ostrově brutálně zavraždění pasažéři, ale také nevysvětlitelné nehody a zmizení několika letounů. Asi nejznámější je případ manželů Grahamových, kteří se v roce 1974 rozhodli na nějakou dobu pojmout Palmyru jako svůj dočasný domov. Našla se po nich jen kovová truhla s lebkou, kostmi a dámskými hodinkami…
