Troufám si tvrdit, že Patagonie patří mezi snové destinace mnoha cestovatelů. Obrovské protáhlé území sdílené Chile a Argentinou je rozčleněno do nemála národních parků. Do kterých byste měli zavítat při putování ze severu na jih?
1) Parque Patagonia (Chile)
Jeden z nejmladších národních parků světa vznikl v roce 2018 tak, že Kristine Tompkins, vdova po zakladateli outdoorové značky North Face, koupila v údolí řeky Chacabuco na úpatí And pozemky, které následně věnovala chilské vládě, aby na nich mohla vyhlásit chráněnou oblast. Díky bohaté skladbě fauny se jí přezdívá „Jihoamerické Serengeti“. V krajině sestávající z planin, mokřadů, ledovcových jezer i hor můžete na trecích potkat lamu guanako, huemula jižního, pumu, kondora a řadu dalších nejen ptačích druhů.
2) Pumalín (Chile)
Největší národní park Jižní Ameriky vznikl v podstatě stejně jako ten předchozí, navíc ve stejném období. Severní část s fjordy a ostrůvky je přístupná povětšinou po vodě, zatímco jižní oblasti jsou protkány turistickými stezkami a kempy. A také legendární silnicí Carretera Austral. Po některém z různě dlouhých (3–28 km) treků, které vás zavedou například k sopce Chaitén, vodopádům nebo mezi tisíce let staré stromy alerce s neobvyklým českým názvem fitzroya cypřišovitá, se můžete odměnit relaxem v termálních pramenech.
3) Nahuel Huapi (Argentina)
V podobné zeměpisné šířce, nedaleko města Bariloche, se rozléhá naopak nejstarší (1934) a druhý největší národní park Argentiny. Prim v něm hraje voda: mezi hustými lesy tu najdete přes šedesát jezer a lagun, ve kterých se dá koupat, rybařit, plachtit nebo je křižovat v kajaku. Rozhodně ale neočekávejte placku: mezi vodními plochami se tyčí majestátní horská pásma. Zkrátka nepřijdou ani milovníci treků. Propojení jednotlivých chatek umožňuje kromě jednodenních výšlapů (Cerro Catedral, Villa Los Coihues…) i vícedenní výpravy.
4) Queulat (Chile)
Ačkoli i kolem tohoto parku v chilské oblasti Aysén vede Carretera Austral, patří spíš k těm přehlíženým. Snad na tom mají zásluhu i velmi časté srážky. Ty se na druhou stranu starají o neustále svěží bujné, někdy až čarokrásné lesní porosty, které jsou domovem vzácných rostlinných i živočišných druhů. Největším tahákem je tu ovšem ledovec Ventisquero Colgante, zavěšený ve skalním sedle s vodopádem, který napájí tyrkysové jezero. K vyhlídce na úchvatnou scenerii vede jedna z místních tras různých délek a náročnosti.
5) Torres del Paine (Chile)
Co ještě nebylo napsáno o zřejmě nejkrásnějším a určitě jednom z nejznámějších jihoamerických národních parků? Stejně je nejlepší zažít ho na vlastní oči i nohy. A ani není nezbytně nutné vydávat se s plnou polní na oblíbené několikadenní treky W (čtyři až pět dní) a O (sedm až osm dní). Velmi snadno dostupné jsou například zářivě tyrkysové jezero Pehoé s vyhlídkou na ikonické štíty a vodopádem Salto Grande, modrý ledovec Grey se stejnojmenným jezerem a také na Mirador Las Torres se dá dostat v rámci jednodenního výletu.
6) Los Glaciares (Argentina)
Když už se budete trmácet na druhou stranu zeměkoule, určitě nevynecháte ani dvě hvězdy největšího argentinského národního parku: impozantní, ne-
ustále se pohybující ledovec Perito Moreno a uhrančivý horský masiv Fitz Roy, kterým se dá kochat z několika vyhlídkových tras (např. Laguna de los Tres). A pokud byste chtěli kráčet přímo po ledovci, skvělou příležitost vám poskytne Viedma. Výhodou parku je, že k těm největším perlám se dostanete ze dvou turistických center – El Chaltén a El Calafate.
7) Tierra del Fuego (Argentina)
Už název Ohňová země zní tajemně a exoticky, navíc když se tahle oblast rozléhá na nejjižnějším cípu amerického kontinentu, na dosah Antarktidě. Členité souostroví se pyšní subarktickou tundrou, rozeklanými štíty, hlubokými lesy a nedotčeným pobřežím. Na své si přijdou trekaři, lyžaři i ti, kteří propadli plachtění. Společnost vám tu budou dělat pes horský, bobr kanadský (ne, to není překlep) nebo spousta ptačích druhů. Z nejjižněji položeného města naší planety se pak můžete vydat do ledového království…
