Hajósi Pincék je malým rájem pro milovníky vína. Najdete zde více než tisíc vinných sklepů
Těsně vedle maďarského městečka Hajós čeká na mlsné bonvivány více než tisícovka útulných vinných sklípků. Místní rádi dodávají, že takové koncentraci přísluší evropské prvenství.
Sklípky s lisovnami vlastně tvoří samostatnou vesničku, stojí totiž mimo samotný Hajós. Podobné je to v případě legendárních Nechor u jihomoravských Prušánek i ostatních vinařských center Podluží, Slovácka, Znojemska nebo rakouského Weinviertelu, slovenských Malých Karpat a vůbec širšího okolí regionu Panonské pánve.
Vinná vesnička se jmenuje Hajósi Pincék – Hajóšské sklepy. Zčásti je ponořena do úvozů mírného svahu, poté se v chapadlech uliček vlní po členitých terasách, až se nakonec přehoupne do táhlého návrší. Jednotlivé větve sklepů pak náhle končí obklopené řádky vinic nebo ovocnými stromy. Jindy naopak splývají do tajuplného labyrintu proluk. Panoráma dolní půle souboru můžeme obdivovat z ptačí perspektivy rozhledny, která se ale paradoxně vypíná v jeho nejníže položených partiích.
Němečtí přistěhovalci
I architektonická podoba staveb připomíná naši Moravu. Jen občas ji okoření oblé křivky dozvuků selského baroka. Skladba pěstovaných odrůd také naplno dýchá typickou klasikou střední Evropy: Ryzlink vlašský, Frankovka, Cabernet Sauvignon, Sauvignon Blanc… Najdeme tu ale i maďarské speciality, ukryté například pod jazykolamem zaklínadla Cserszegi füszeres (čti čerseď fysereš). „Nedaleko Hajóse prochází linie ostrého rozhraní dvou rozdílných typů půdy,“ říká mi odbornice z vinařské laboratoře, když čekám před nádražím v městě Kiskőrös (čti kiškéreš). „Z jedné strany se výtečně daří zelenině, především paprice, a z druhé vínu,“ dodala.
Každá ulice vinné vesničky i pitoreskní ústřední náměstíčko má svůj oficiální název. Zároveň jsou všechny tabulky dvojjazyčné: kromě maďarštiny je zdobí kostrbatý švabach němčiny. Začátkem 18. století, po vyhnání Turků, se do vylidněné oblasti přistěhovali kolonisté z Württemberska, kteří se stali součástí skupiny takzvaných Podunajských Švábů. A takřka třicetiprocentní německá menšina obývá Hajós (čti hajóš) dodnes. Naopak okolní chorvatské ostrůvky nenávratně směřují vstříc naprosté asimilaci.
U poctivého vinaře
Jsem tu ve všední den, v pozdním zářijovém odpoledni. Většina sklípků má bytelně uzavřené okenice. Hlavní nápor vinobraní už zřejmě přednedávnem skončil. Přesto občas natrefím na skupinu báječně naladěných chlapíků, kteří pohodlně usazeni okolo zápraží v klidu popíjejí a dychtivě si užívají příjemného slunce. Jinde vládne pracovní zápal: z přívěsu se usilovně vykládají bedny plné hroznů, o kus dál se lisuje a naproti právě vyvážejí rmut. Pomalu se potuluji kolem nekonečných řad sklípků. Některé jsou pouze přízemní, mnohé hravě převyšují tamní venkovské chalupy.
Před jedním zastihuji sympatického starého vinaře, jak sbírá ořechy. Sonduji jeho jazykové schopnosti. „Mluvím německy, maďarsky a také především němčinou Podunajských Švábů,“ bodře mně odvětil. Sestupujeme do jeho skromného podzemního království dřevěných sudů a podmanivé vůně. Následuje rituální natažení koštýře završené krátkou ochutnávkou. Spokojenost dosahuje maxima. Nabídka se skládá z pár odrůd. Cena je více než příznivá. Bohužel, vinař disponuje pouze dvoulitrovými láhvemi. Nevadí – večerní koštování v kempu aspoň bude stát za to.
Vínoi paprika
Sklepní vesnici protíná hlavní tah z jihomaďarského městaBajado Kecskemétu. Přímo u ní je penzion a restaurace se švábskoukuchyní. Pro rychlý nákup můžete využít pár menších vinoték. Koncem května Hajósi Pincék ožijí pijáckým veselím oslav svátku svatého Urbana. Kromě regionálních autobusů tu zastavují i dálkové spoje, dále se sem lze veřejnou dopravou snadno dostat z blízké Mekky maďarského paprikářství: Kalocsa.