Thajské chutě nasladko aneb Kde kokos je králem a rýže královnou
Thajci mají mlsné jazýčky. Díky chuti na dezerty to dotáhli na druhé místo v žebříčku nadváhy v jihovýchodní Asii. Třetina obyvatel váží víc, než činí zdravý průměr. Hůře je na tom už jen Malajsie, kde má nadváhu a obezitu až polovina lidí. Na čem sladkém si pochutnáte v Thajském království?
Dezert o půlnoci
Je po jedenácté večer a ulice Sukhumvit v Bangkoku má daleko k nočnímu klidu. Hustý kouř z malých stánků připevněných k zaparkovaným skútrům se ve vzduchu mísí s výpary z tuk-tuků, blikající žluté a růžové taxíky ladí s malými žárovkami pouličních prodavačů. Co stánek, to thajský „gastrozázrak“. Jsem po vydatné večeři v Čínské čtvrti, ale přesto, když procházím kolem stánku s thajskou palačinkou roti, neváhám ani vteřinu.
Rychlé automatické pohyby prodavače hypnotizují. Kus margarínu na rozžhavenou plotnu, šup na ni s řídkým těstem, mezitím nakrájet banán na kolečka, zabalit je do čtverce těsta, otočit a opražit z druhé strany, minimačetou nakrájet na menší kousky, polít kondenzovaným mlékem a hotovo! Posledním gestem je zapíchnutí bambusového párátka do středu moučníku místo plastové vidličky.
Thajské roti najdete také v Malajsii, Singapuru, a hlavně v Indii, odkud ho do Thajska přivezli muslimští Indové. Nejprve bylo populární jen na jihu Thajska, kde se koncentruje muslimská populace, ale později dorazilo i do hlavního města a na sever, kde je ochutnáte dodnes, avšak jen v pouličních stáncích.
Mírné závislosti
Na famózní mango sticky rice neboli lepkavou rýži s mangem (chao niaow ma muang) letí cestovatelé jako mouchy na med. Stačí první ochutnávka tradičního thajského dezertu z lepivé rýže nasáklé kokosovým mlékem, doslazené palmovým cukrem, s ladně pokládanými plátky čerstvého manga, a dezert chcete po každém pálivém jídle. Koupíte ho na ulicích, v restauracích, ale i během thajských svátků v zahraničí.
Další pochoutka, kterou jsem v Thajsku vyhledávala v každém městě, byla kokosová zmrzlina. Dát si ji bylo pro mě vždy dobrodružství, jelikož tu nejlepší prodávají Thajci z chladicí nádoby na kole, na němž brázdí město. Zjistit, v jaké čtvrti se právě pohybují, byla v nových městech vždy výzva! Zdejší zmrzka je jednoduché, poctivé kokosové osvěžení. Kokosové mléko s cukrem, nejčastěji palmovým, špetka soli. Podává se v běžném kornoutu nebo v rozřízlém mladém kokosu, zdobí se sekanými praženými arašídy, plátky čerstvého kokosu nebo vařenou kukuřicí, což může být pro Evropana překvapivá exotika.
Do trojice sladkého street foodu, za kterým jsem byla ochotna přejít i polovinu města, patřily ještě smažené banány kluaj kaek (nebo kluaj thot). Rozkrojené banány obalené v rýžové mouce a sezamových semínkách se smaží dozlatova, hned po vytažení se mohou posypat hrubě strouhaným kokosem nebo polít kondenzovaným mlékem, mně však chutnaly i bez dochucovadel.
Tyčinka na cesty
Pokud uvidíte stánek s asi 30cm bambusovými tyčemi, neváhejte se zastavit. Chao lam neboli bambusová lepkavá rýže je perfektní svačinkou na cesty. Zasytí, přírodní obal udrží jídlo teplé a nenadrobíte s tím v autobuse. Dezert se připravuje z bílé nebo černé rýže, červených fazolí, celé se to strčí do duté tyče a přelije kokosovým hustým krémem. Trubičky se nechají opéct na uhlí.
Vylepšená varianta je chao tom mud, kam se přidá banán. Směs se však nedá do bambusu, ale do banánového listu a nechá na páře minimálně 45 minut. Pokud věříte na kouzlo symbolů, tak tento dezert vám údajně zaručí šťastný partnerský život, protože se obyčejně připravuje ze dvou balíčků svázaných bambusovým provázkem.
Barvy z přírody
Thajské „koblihy“ pa thong ko najdete ve stáncích hlavně ráno, jelikož se jedí k řídké rýžové kaši jménem jok. Jinak je ale Thajci prodávají i odpoledne, hlavně u frekventovaných tržnic, ovšem jen nasladko, s pandánovým nebo kokosovým krémem, do kterého si kousky koblihy namočíte. Pokud ho ještě předtím nesníte – je totiž vynikající i bez smažených kousků těsta.
Pakliže se vám omrzí olej na bradě ze smažených dezertů, sáhněte po želatinkách. Thajská klasika chanom tom konzistencí připomíná japonské moči koláčky. V Thajsku se vyrábějí z lepkavé rýže, ze které se vytvarují kuličky plněné palmovým cukrem, kokosovým mlékem, čerstvým či jemně opraženým strouhaným kokosem. Nakonec se obalí ve strouhaném kokosu. Kdo by pátral po bezlepkovém dezertu, ať hledá tapiokový pudink s kokosovým mlékem a populární mangovou příchutí.
Nelekejte se barev dezertů, nejde o žádná umělá barviva. Thajci si v kuchyni vypomáhají při barvení pandánovými listy (zelená barva), na fialovou používají květ klitorie ternatské (butterfly pea), ze kterého dělají i fantastickou limonádu s ledem.
Sladkosti pro Buddhu
Želatinová kostka chanem čan znamená v překladu vrstvený dezert a zpravidla jich má chanem čan devět. Uvidíte ho na všech důležitých oslavách v Thajsku, já jsem zahlédla kousky pandánového koláčku i na buddhistickém oltáři. Hlavní ingrediencí jsou rýžová a tapioková mouka, kokosové mléko a cukr. I zde se k zabarvení používají přírodní barviva.
Thajci to umějí s dezerty nejen chuťově, ale hlavně vizuálně. Hrají si s tvary, materiálem, do kterého sladké servírují, často uvidíte dezerty v přírodních obalech, jako jsou banánové nebo pandánové listy či kokosové ořechy. Například chanem tako se podává zabalený v pandánovém listu, přičemž svrchu vidíte jen nadýchané ztuhlé kokosové mléko. Pokud odkryjete list, do ruky vám vypadne roztomilá tartaletka s želatinovým základem z mouky z mungo fazolek.
Nedietní krekry
Pokud se vám při slově „rýžový krekr“ vybaví neúspěšná dieta, v Thajsku na ni zapomenete. Chao taen jsou rýžové krekry nasáklé třtinovým cukrem, posypané arašídy a semínky. Koupíte je na trzích, na letišti a v obchodě se suvenýry. Škoda že se neexportují i „thajské tacos“ nasladko. Chanem bueang jsou ladně tvarované „loďky“ plněné směsí podobnou našim pusinkám, zdobí se strouhaným kokosem a jeden balíček schroupáte do deseti minut.
Specialita Thajska, kterou si však z cest nikdy nepřivezete, je jejich rolovaná zmrzlina. Nejde o její chuť (kokosové z kola se nemůže rovnat!), ale o show během její přípravy. Zmrzlina se připravuje na desce podobné té, kde se smaží roti. Vyvrcholením její výroby je moment, kdy prodavač se špachtlí stírá z plotny tenkou vrstvu zamrzlé směsi tak, že ji sroluje. Zmrzlinové rolky naskládá jednu vedle druhé do papírového pohárku nebo kokosu, dozdobí nejčastěji čokoládovo-oříškovým krémem, kokosem nebo nadrobeným oreem.
Falešný marcipán
Ne po všech thajských dezertech se budete olizovat. Moje nejméně oblíbená thajská sladkost byla ruam mit – miska naplněná tapiokovými kuličkami, kousky chlebovníku, barevnými nudlovými nudlemi, ale i sladkým bramborem a kořenem lotosu. Vše bylo zalité ledovou drtí a kokosovým, případně kondenzovaným mlékem. Na dotek příliš slizké, pro diabetiky „cesta do pekla“.
Další dezert, kterému jsem nefandila a odvážila se ho ochutnat jen jednou, byly jednohubky luk čub – bonbony z mungo fazolí, které chuťově nejvíce připomínají marcipán. Ten miluji, ale problém s lukčub je ten, že dezert vypadá jako naleštěné umělé atrapy ovoce, které někdo omylem přesladil.
Dezert přivezli do Thajska Portugalci v 16. století. Originál se jmenuje massapão a vyrábí se z mandlí. Ty v Thajsku Portugalci nesehnali, a tak ve snaze připravit svou oblíbenou sladkost nahradili marcipán mungo fazolkami. Vtipné je, že v Portugalsku se massapão také tvaruje do podoby barevného ovoce.
Čaj na motorce
Ča jen – thajský ledový čaj. Dostanete ho všude. V bistrech, na ulici i v drahých restauracích. Nápoj z černého čaje a trochy mléka, s kondenzovaným mlékem a značným množstvím cukru. Pokud uvidíte Thajce na motorce, jak jim na rukojeti visí plastová nádoba s oranžovou mléčnou tekutinou – to je ono!