Historická mapa Sovětského svazu

Historická mapa Sovětského svazu Zdroj: Profimedia.cz

Akademie Lidé a Země: Sojuz něrušimyj...

Tomáš Beránek

...respublik svobodnych (nerozborný svaz svobodných republik) – těmito slovy začínala hymna Sovětského svazu (SSSR), státního útvaru, který vznikl 30. prosince 1922 a rozpadl se po 69 letech existence. Jeho členy se mohly stát ty sovětské socialistické republiky (SSR), které ležely při jeho hranici. Prý aby se mohly kdykoliv svobodně odtrhnout a osamostatnit...

Zakládajícími státy byly Ruská sovětská feder. social. republika (RSFSR), Bělorusko, Ukrajina a Zakavkazská feder. socialist. republika. Posledně jmenovaný stát, vytvořený v únoru roku 1922, byl v roce 1936 rozdělen na tři: Ázerbájdžánskou, Arménskou a Gruzínskou SSR. Až po druhé světové válce dosáhl SSSR konečného počtu republik: 15.

Ruská federace se stala nástupnickým státem SSSR. Stále se rozprostírá od Baltu po Pacifik a je největším státem světa, který je rozdělen do 11 časových pásem a 85 samosprávných celků. Rusové tvoří 80 % obyvatelstva.

Nejvíce proruský režim nastolil běloruský diktátor Lukašenko, přestože v zemi žije pouze 11 % Rusů. V roce 1997 dokonce došlo k pokusu vytvořit Unii Ruska a Běloruska.

Druhým největším a zároveň druhým nejchudším evropským státem je Ukrajina, v současné době zmítaná válkou s Ruskem, které roku 2014 anektovalo poloostrov Krym. Přibližně stejný podíl ruského obyvatelstva jako v Bělorusku je soustředěn na východě země, kde byly roku 2014 vyhlášeny proruské republiky Doněcká a Luhanská.

S územími pod kontrolou Ruska má problémy i Gruzie. Etnické spory mezi Abchazy a Gruzíny přerostly v l. 1992–1993 ve válku v Abcházii a vznik separatistického Abchazka. V roce 2008 vypukla rusko-gruzínská válka kvůli Jižní Osetii, která se stala též proruskou separatistickou republikou.

Minimum ruského obyvatelstva žije v Arménii (0,4 %) a v muslimském Ázerbájdžánu (1,4 %). Spor o území Náhorního Karabachu mezi oběma zeměmi vyústil v roce 1994 ve vleklý válečný konflikt.

27. října 1924 vznikly Turkmenská a Uzbecká SSR. Další islámský stát, Turkmenistán, řídil po rozpadu SSSR až do své smrti v r. 2006 prezident Nijazov, zvaný „Türkmenbaši“ (otec Turkmenů), který se stal neomezeným vládcem země. Žije zde kolem 5 % Rusů, obdobně jako v sousedním Uzbekistánu. Ten suverenitu vyhlásil již 20. června 1990, ale vládu získal proruský prezident Karimov, jehož tvrdý režim trval až do jeho smrti roku 2016.

Tádžická SSR byla ustavena v roce 1929. V muslimsky orientovaném Tádžikistánu vypukla rok po rozpadu SSSR občanská válka proti represivnímu režimu prezidenta Rahmóna, který však potlačil opozici díky podpoře Ruska i sousedního Uzbekistánu. Uzbekové tvoří čtvrtinu obyvatelstva země.

Kazašská SSR vznikla v roce 1936. Nezávislý Kazachstán byl v letech 1991–2019 veden autoritářskou vládou prezidenta Nursultana Nazarbajeva, po němž bylo pojmenováno i hlavní město. Kazachstán s obrovskými zdroji nerostných surovin má největší a nejvýkonnější ekonomiku ve Střední Asii. Kvůli skoro pětině ruského obyvatelstva je vedle kazaštiny úřední řečí i ruština, kterou jako další oficiální řeč má Bělorusko, Krym, Kyrgyzstán, Turkmenistán a Uzbekistán.

Roku 1936 se též Kyrgyzstán stal svazovou republikou SSSR. V roce 1989 byla kyrgyzština uzákoněna jako jediný oficiální jazyk, což vyvolalo na západě země násilné střety mezi Kyrgyzy a Uzbeky, kteří zde tvořili většinu. Nezávislost země prosazoval prezident Akajev, zvolený již v roce 1990. Po zániku SSSR byl podporován Ruskem a svržen tulipánovou revolucí roku 2005, avšak ani jeho nástupci neorientovali zemi příliš demokraticky.

Složitý vývoj proběhl na západním okraji SSSR. Po vypuknutí druhé světové války na základě rozdělení sféry vlivu německo-sovětským paktem Molotov–Ribbentrop anektovala roku 1940 sovětská vojska Estonsko, Lotyšsko, Litvu i Moldavsko a vznikly tak další čtyři SSR. Moldavsko bylo v roce 1941 opět obsazeno Rumunskem a o tři roky později dobyto zpět SSSR. Po vyhlášení nezávislosti roku 1991 většina obyvatel referendem v roce 1994 odmítla spojení s Rumunskem. Problémem je proruské Podněstersko, kde žije přes 30 % Rusů, které suverenitu proklamovalo již roku 1990.

Největší protiruské hnutí vzniklo v pobaltských republikách, v l. 1941–1944 okupovaných Německem. Lotyšsko vyhlásilo nezávislost na SSSR v květnu 1990 a Estonsko s Litvou v srpnu 1991. Všechny tři ekonomicky vyspělé republiky, které mají kromě Litvy více než čtvrtinové zastoupení ruského obyvatelstva, se staly v r. 2004 členy EU.

Ještě na podzim 1991 jako volný svazek postsovětských států vzniklo Společenství nezávislých států, jehož význam je spíše symbolický. Členy nejsou pobaltské republiky, Ukrajina a Gruzie. Přidruženým členem je Turkmenistán a pozorovatelskými státy Afghánistán a Mongolsko.