Milujete hady? Nosíte plazy v kabelce, kapse, nebo jen tak na krku jako své nerozlučné kamarády? V tom případě vítejte na nejbizarnější slavnosti svého druhu na světě, která se koná po dlouhá staletí v zapadlém městečku Cocullo ve střední Itálii, pod hrdým názvem Festa dei Serpari di Cocullo.
Najít místo konání slavnosti na mapě je docela jednoduché, zato dostat se do tak odlehlé části Itálie bez auta je skoro nadlidský výkon. Městečko Cocullo se ukrývá v horách v regionu Abruzzo v zapomenutých končinách střední Itálie. Sice to vypadá na krátké odskočení z Říma, ale jedinou veřejnou dopravou je několik couravých vlaků s přestupem, které se sotva plazí několik hodin po hřebenech a v údolích málo navštěvovaných krajů. Chátrající zastávka už na první pohled připomíná konec světa, ale určitě potěší romantické duše. Serpentiny silničky od železnice stoupají na skalisko, kde se jako orlí hnízdo hrdě vypíná proslavené sídlo s domy přilepenými na sobě. Pokud tady budete první čtvrtek v květnu, je to ten správný čas, kdy tisíce poutníků a fotografů směřují tímto směrem. Mnohé stánky, karavany a dodávky lákají na espreso, croissanty nebo rovnou celá pečená selata. A vůně je to neskutečná, hbití prodejci využívají zájmu a krájejí typickou porchettu přímo před vámi. Rodokmen této lahůdky směřuje právě sem, do hor střední Itálie. Šťavnaté aromatické vepřové pečínce s česnekem, rozmarýnem a fenyklem v měkké housce se uniknout nedá. Stejně jako jemně krájeným šunkám a dalším nástrahám. Přístupová cesta na náměstí Coculla je obsypána prodejci, kteří nabízejí všechno možné, co se může hodit domů. Jsou tu hrnce, konve, keramika, vybavení na zahradu, cibule tulipánů, pletivo stejně jako figurky Avatara nebo Ramba. A nechybějí ani pouťové atrakce s cukrovou vatou, barevnými lízátky a plastovými hračkami.
Bohové a patroni
Na náměstí mezi křivolakými uličkami už čekají první muzikanti s bubínky a trumpetami v krojích s klobouky. Místní se srdečně zdraví a vypadá to, že jindy ospalé sídlo ožije velkolepým svátkem svatého Dominika. Tento patron je tady, v horách obzvláště uctívaný pro svoje schopnosti chránící před uštknutím hadem a bolestí zubů. Počátky této víry zasahují daleko do minulosti, do předkřesťanských období pohanů a oslav na počest římské bohyně Angitie. Ta je spojována s hady, kteří byli vždy provázáni s magií, čarodějnictvím a léčitelskými schopnostmi. Tehdejší zaklínači hadů – kněží – byli spojováni s magickou energií a mocí nad hady, kteří zůstávali hrozbou pro místní obyvatele. Kamenitá políčka v horách jsou i dnes doslova rájem pro vyhřívající se plazy. Podle legend už někdy v jedenáctém století očistil oblast od nebezpečných hadů svatý Dominik, a proto na znamení díků vynášejí vděční obyvatelé sochu patrona obsypaného hady a defilují uličkami městečka. Od té doby je v místním kostele ukryt dokonce jeden z hadích zubů jako svatá relikvie.
Jiná verze příběhu nás zavádí do hluboké pohanské doby, kdy množství jedovatých hadů znemožňovalo běžné přežití a péči o pole. Proto bůh Apollo lidu Marsi, který osídlil tuto odlehlou končinu, nařídil proplést hady do své sochy, aby je zkrotili a mohli znovu začít hospodařit. Ať je pravda jakákoliv, nezvyklý svátek slavený v tomto duchu se uchytil dokonce prý už někdy před třemi tisíci lety a první záznam v kronikách se datuje do roku 1392. Jiná pověst přisuzuje hadům další magickou vlastnost: ochranu před zemětřesením. V této části Itálie byly otřesy vždy rizikem, a tak provázané přátelství s plazy je vnímáno také jako ochrana před těmito častými přírodními událostmi.
Hadí rauš
Brzy ráno v devět hodin už Cocullo praská ve švech pod nápory zvědavců. Všichni netrpělivě čekají na slavnou událost. Zaklínači hadů se začínají trousit ze sklepení se svým nečekaným nákladem. Co každého uchvátí na první pohled, jsou stovky hadů zavěšených na krku. Jiní je mají schované po kapsách, za trikem nebo jen tak odložené v kabelce nebo igelitové tašce. Docela mě dostala křehká dívka předškolního věku, která mi před očima začala kroužit klubkem syčících hadů. A mnozí další serpari, jak se přezdívá strážcům a zaklínačům hadů, si budují pomocí plazů respekt u davu příchozích. Některé ženy demonstrativně ječí, jiné se mazlí s užovkami. Hlavní hrdinové dne jsou obdivováni, ale zároveň u některých zvědavců stále panují obavy a strach z jinak nepříliš lichotivé pověsti mnohdy nebezpečných tvorů. Ale touha po selfie s hadem je nepřekonatelná. Hadi se stěhují po krcích a dlaních obdivovatelů a nestíhají ani registrovat, kdo se o ně zrovna přetahuje. Doslova poletují vzduchem jako někde ve zkušební kabince v obchodním domě. Do té doby vážené dámy se proměňují v dračice, které dychtivě usilují urvat každý záběr s celebritami dne. Nemohoucí babičky odhazují hole a vrhají se doprostřed davu zvědavců a hadů, aby nepřišly zkrátka. Ani starosta s místními strážci pořádku, carabinieri, nezůstává pozadu a místo organizace dění dává přednost mazlení a muchlování s plazy.
Vrcholem celého běsnění s hady je chvíle, kdy se miláčkové davu pokoušejí bránit a zachránit kousnutím. Pokud se plaz zahryzne do ruky, dav doslova šílí radostí. To je okamžik, kdy pokousaný získává magickou moc a ochranu před negativními silami. Krev neuvěřitelně fascinuje zvědavce, a tak mnozí další okolostojící dráždí plaza a chtějí být také kousnuti. Štěstí je přece doslova na dosah ruky. A to si často myslíme, že víra předků nám už nic neříká.
Lovci v akci
Kdyby nebylo hadů, celá oslava by neměla tu správnou atmosféru. Proto místní lovci, zaklínači plazů serpari, vyrážejí podle tradice už 19. března do okolních hor pochytat hvězdy festivalu. Pod kameny ve štěrbinách, ale i pod sněhem hadi ještě odpočívají po zimě. Zdatní horalové hledají ty největší kousky, které budou ozdobou festivalu. Obvykle se chytají čtyři druhy neškodných, nejedovatých užovek. Bývá to užovka pardálí, někdy zvaná čtyřpruhá, užovka stromová, užovka obojková a její příbuzná štíhlovka žlutozelená. Plazi jsou umístěni jejich lovci a ošetřovateli do hliněných nádob ve studených sklepeních, odkud jsou vyneseni ve svátek patrona města. Otázkou zůstává, jak se to nebohým užovkám zamlouvá, ale na to se jich nikdo neptá.
Slavné procesí
Vážnost celé události podtrhuje slavnostní mše v místním bělostném kostele. Rytmicky bušící zvony dodávají akci atmosféru stejně jako hrdá dechovka, která se ujímá programu. Za jásotu místních i přespolních vyplouvá z kostelních útrob socha svatého Dominika obsypaná klubky hadů. Vedení průvodu se ujímá muž s dřevěným křížem, následují ženy se svícemi, vážní kněží v bílém rouchu, za nimi vznosně kráčejí ženy v tradičních krajkových krojích nesoucí ciambelli, což jsou místní dorty, které připomínají velké koblihy. Poté následují nosítka nesená muži v uniformách, na nichž spočívá patron obsypaný propletenými hady. Zaklínači důstojně kráčejí v průvodu vinoucím se stísněnými uličkami. Konec průvodu doplňuje starosta s dalšími úředníky ověnčenými italskou trikolorou.
Kolem průvodů dochází k tlačenicím, do toho všeho se mačkají nedočkaví fotografové, kteří loví záběry ze schodišť i balkonů. Před každým domem se místní křižují a vzdávají hold svému patronovi svatému Dominikovi, který v tento magický den přináší neobyčejnou víru v lepší a radostnější budoucnost. I přes davy turistů je svátek privátní událostí a nikdo z místních si ho nenechá vzít. Jakmile průvod se sochou zamíří zpět do kostela, městečko se rázem vylidňuje a do té doby přeplněné ulice osiří na celý zbytek roku. Jediné, co připomíná slavné procesí, je hučící bar, kde se oslavuje význačný den. A jak dopadnou hadi? Místní je v následujících dnech navracejí do přírody, tedy nezůstanou na pekáči, jak si myslí někteří cizinci. Otázkou jen zůstává, jestli se v průvodu objevují každoročně stále stejní hadi, nebo horalé mění celebrity za úplné nováčky.
Zapomenutý kraj
Region Abruzzo stejně jako sousední Molise je i pro Italy synonymem neznáma, mnozí ani nevěří, že takové místo skutečně existuje. Tady běžně o turistu nezakopnete a cizinci se tu objevují jen náhodou. Přesto má oblast spoustu stále neobjevených lákadel, od pláží přes kopce až k výšinám divokých hor s nejvyšším vrcholem Gran Sasso (2915 m). Tato převážně zemědělská a pastevecká oblast teprve čeká na objevení. Proslavené bývají zdejší olivy stejně jako šafrán, lékořice nebo vyhlášená tvrdá pšenice používaná na výrobu těstovin. Oblast je vyhlášená také sběrem lanýžů, kterých se tu nachází nejvíce v Itálii. Na rozlehlých pastvinách se setkáte s ovcemi, stády krav stejně jako koňskými ranči.
