Anton Dendemarčenko žije v Tiraspolu, hlavním městě Podněsterska. Je umělec, turistický průvodce a průkopník turismu v zemi.
Jak je to ve vaší zemi s občanstvím?
Podněstersko má všechno, co má každá správná země, ale nikdo to neuznává – uznávají nás jen tři země, které jsou samy neuznané (Náhorní Karabach, Abchazsko a Jižní Osetie – pozn. autorky). Má vlastního prezidenta, vládu, měnu, milice, všechny instituce potřebné k životu… Máme vlastní pasy, v „cool“ sovětském stylu se srpem a kladivem. Jediný problém je, že s nimi nemůžete jet nikam kromě Moldavska. Takže k cestě do zahraničí potřebujete pas nějaké uznané země, obvykle některého z našich sousedů – Moldavska, Ukrajiny nebo Ruska. Každý správný obyvatel Podněsterska má pasů několik. Nezáleží totiž na vás jako lidské bytosti, ale na dokumentu, který vlastníte. Jsme takoví žongléři s pasy.
Cestují lidé z Podněsterska?
Cestování v našem případě většinou znamená, že jezdíme pracovat do zahraničí, abychom přežili, nikoli abychom popíjeli koktejly na pobřeží na Bora-Bora. V sovětských dobách nám stačilo mít jedno zaměstnání, aby člověk s platem vyšel a mohl odjet každý rok k moři. To se změnilo, což je i důvod, proč starší generace bývá tak nostalgická po minulých časech. Mnoho mladých odešlo hledat lepší život do Ruska, kde pro nás není jazyková bariéra, nebo i dál na západ – do Německa, Itálie, Belgie, USA. Stojíte před těžkou volbou – zůstat tam, kde jsou vaše kořeny, rodiče a přátelé, nebo odjet do zahraničí, do neznáma. Já chci zůstat. A naštěstí se mi po všech těch letech podařilo zkombinovat svou běžnou kancelářskou práci s uměním a výlety pro turisty.
Jaké jsou v zemi vztahy mezi Moldavany, Rusy a Ukrajinci?
Podněstersko je národnostně velmi rozmanité, proto v podstatě vzniklo. A přátelské je k mnoha národnostem stále. Například moji rodiče jsou původně z Ukrajiny a Ruska a moje žena má rodiče z Ruska a z Moldavska. Teď jsme ale všichni Podněstřané. Lidé jsou tady mezi sebou přátelé, ale za provaz tahají politici.
Jak vnímají lidé v Podněstersku válku na Ukrajině?
Všichni jsou v šoku. Někdy máme pocit, že z první řady sledujeme konec světa. Modlíme se za mír a přejeme si, aby blesk neudeřil dvakrát...
A co volný čas, jak ho lidé u vás tráví?
Loni na podzim jsme byli zemí fotbalu – když tým FC Sheriff Tiraspol zvítězil nad klubem Real Madrid. (Bylo to vůbec poprvé v historii, kdy nastoupil k zápasu tým z neuznaného státu na půdě Evropské unie – pozn. autorky.) Máme tu vyhlášený koňak Kvint, vína a další nápoje z Tiraspolu. To je něco pro volný čas, ne? Nejsme ale žádní pijani, na ulicích neuvidíte opilce ani žebráky, jsme země pracujících lidí, kteří si v dobré společnosti umějí užít dobré pití.
Funguje zdravotní péče?
Existují státní a soukromé kliniky. Ze všeho nejlépe fungují zubaři. Myslím, že můžete ušetřit spoustu peněz, pokud svoji cestu do Podněsterska spojíte s návštěvou zubní kliniky. Je to levné a vysoce kvalitní.
Jakou budoucnost by si obyvatelé Podněsterska přáli?
Perfektní by byl československý scénář sametové revoluce. Většina obyvatel chce nezávislost. Ne krví, ale konsensem. Nikdo však není Nostradamus. Žijeme své životy, užíváme si prosté radosti, milujeme své rodiny, pracujeme. Jednou jsme byli ve válce, a nikdo by to už nikomu nepřál. Bez ohledu na to, co můžete o Podněstersku najít na internetu, objevte ho doopravdy, podívejte se za železnou oponu a uvidíte. Loni na podzim jsem pro svou zemi vymyslel slogan „Děláme koňak, ne válku“. Stojím si za ním.
Jací turisté vás nejčastěji navštěvují?
Příznivci urbexu a sovětské architektury. Ti, kteří si všimnou bílých míst na mapě světa. Přijíždějí z celého světa, od Nového Zélandu po Kanadu, od Indie po Norsko, také z Česka. Můj syn dostal jako dárek vašeho Krtečka. Miluje ho a oblíbil si i kreslené filmy s ním.
Co může Podněstersko nabídnout?
Nemohu ze své země udělat Maledivy. Nemáme hory ani moře. Můžu jen ukázat Podněstersko takové, jaké je doopravdy, městské i venkovské, moderní i zchátralé. Můžu mluvit o tom, jak tady opravdu žijeme. Protože všechno, co souvisí s cestováním (peníze a platební karty, dokumenty, jazyková vybavenost...), je komplikované, někdy až bizarní. Pro řadu lidí je záhadou, jak naše země vlastně vznikla. Ale nejlepší je zažít ji na vlastní kůži. Navštivte Podněstersko, dokud ještě existuje.
Prý je zde česká vesnice, kde se mluví česky. Je to tak?
Celá česká vesnice tu není. Našel jsem ale nějaké Čechy, kteří zde žijí. Po staletí to tu byla mnohonárodnostní oblast. Nacházely se tu i německé vesnice a také největší bulharská vesnice mimo Bulharsko. Pravdou ale je, že Česko financovalo opravu jedné venkovské polikliniky.
