Čeng Che: Čínský „admirál západních moří“, který jako první ovládl Indický oceán
Zaznamenali jsme roky a měsíce plaveb do barbarských zemí, abychom zanechali (památku) navždy… Překonali jsme více než sto tisíc li nesmírných vodních prostor a hleděli jsme v oceánu na obrovské vlny tyčící se jako hory až k nebi. Také jsme viděli daleké barbarské kraje skrývající se v modrém oparu lehkých mlh, zatímco se naše plachty vznosně napínaly dnem i nocí jako oblaka.
Tato vzletná slova zdobí kamenný sloup, který v roce 1431 nechal vztyčit čínský admirál Čeng Che, když se jeho loďstvo shromáždilo ve fuťienském přístavu Čchang-le k sedmé a poslední plavbě. Byla to hrdá slova, vždyť jen těch sto tisíc li představuje asi 65 tisíc kilometrů, ale nejslavnější čínský mořeplavec měl být na co hrdý. Chtěl, aby na jeho činy vzpomínaly ještě příští generace, ale nakonec jeho úspěchy na staletí upadly v zapomnění. A přitom v době, kdy v Čechách zuřily husitské války, byla Čína nejvýznamnější námořní velmocí světa.
Je to vůbec možné? Vždyť „říši středu“ máme v paměti jako zemi záměrně izolovanou od vnějšího světa, která se teprve v posledních letech zbavuje tohoto neblahého dědictví. Jenže tak tomu vždy nebylo. V časech Čeng Chea, kdy vládli první císařové dynastie Ming, opanovaly čínské plachetnice Indický oceán. A nebyly to lodě ledajaké. K první námořní výpravě Čeng Chea byla vybudována flotila, jež měla 317 plavidel, z nichž 62 tvořily „lodě pokladů“. Tyto obří plachetnice měly devět stěžňů, byly kolem 120 m dlouhé a 50 m široké, výtlak činil minimálně 2700 tun a plavily se na nich stovky mužů. Karavely, s nimiž o několik desítek let později Vasco da Gama doplul kolem Afriky do Indie, byly proti nim jen dětské hračky.
Čínští stavitelé lodí z doby počátků dynastie Ming měli na co navázat, stavba lodí v Číně byla staletí na vysoké technické úrovni. Máme důkazy, že už ve 2. století n. l. začali používat axiální kormidlo, které je umístěno v ose lodi. Už v 11. století používali čínští mořeplavci kompas a jejich lodi byly vybaveny vodotěsnými přepážkami.
Zrození „admirála západních moří“
Mládí největšího čínského mořeplavce všech dob nenapovídalo nic o jeho pozdější slávě. Čeng Che se narodil v srdci Asie, daleko od pobřeží. Navíc dokonce ani nebyl Číňan, byl to středoasijský muslim a jmenoval se Ma Che. Jeho otec sloužil jako úředník v mongolské provincii Jünnan. V roce 1382 vtrhla do jeho domova čínská armáda, které se podařilo svrhnout nadvládu Mongolů. Číňané jedenáctiletého chlapce zajali a vykastrovali, aby mohl sloužit jako eunuch u dvora císařova čtvrtého syna Ču Tiho, než mu po čase také změnil jméno na Čeng Che.
Hocha zbavili mužství, ale navenek jej to příliš nepoznamenalo. Vyrostl v dvoumetrového mohutného muže, jenž měl obvod pasu půldruhého metru a hlas „silný jako ohromný zvon“. Stal se hlavním poradcem prince a stratégem vzpoury, která přivedla Ču Tiho v roce 1402 na císařský trůn. Dvacetiletý Čeng Che se stal jedním z nejvlivnějších mužů v okolí nového císaře, který mu svěřil velení snad největších námořních sil, jež do té doby byly shromážděny, a udělil mu titul „admirál západních moří“.
Čínská námořní expanze
Prvotním impulzem ke gigantickým námořním expedicím byla nepochybně císařova bezmezná ctižádostivost, ale brzy se ukázalo, že cesty mohou být užitečné i jinak. Rozhodně tu nešlo v první řadě o objevy a poznávání nových krajin, vždyť na lodích, které tvořily mohutnou flotilu, se plavilo neuvěřitelných 30 000 mužů. Jejich cílem bylo nejen navázání diplomatických styků s cizími státy, ale i jejich formální ovládnutí.
V letech 1405-1433 podnikl Čeng Che sedm plaveb. První z nich (1405-1407) směřovala do Indie, Zadní Indie, na Šrí Lanku a Velké Sundy. Podobným směrem se vydala i druhá expedice (1407-1409) a také třetí (1409-141), jejímž nejvzdálenějším cílem byl indický Kalikat na Malabarském pobřeží. Čtvrtá výprava (1413-1415) dosáhla Hormuzu, brány k Perskému zálivu, a někteří z účastníků se dostali až do Mekky a Mediny. Při páté plavbě (1417-1419) se čínské lodi dostaly do Egypta a k pobřeží východní Afriky a při šesté (1421-1422) opět k pobřeží Somálska. Sedmá plavba se uskutečnila až v letech 1431-1433 a vedla opět do oblasti Arabského moře.
Čínské Loďstvo pokladů však také spojovalo diplomacii s obchodem. Při první cestě vezlo více než milion tun hedvábí, keramiky a měděných mincí, které byly vyměněny za tropická koření, dřevo, drahé kameny, zvířata, textil i nerosty. Čeng Che se také dostal během výprav do řady regionálních konfliktů. Největší slávu mu přineslo střetnutí s obávanými piráty v Malackém průlivu mezi Malajským poloostrovem a Sumatrou, kteří sužovali dlouho celou oblast a troufali si i na mingskou flotilu. Čeng Che pirátské loďstvo v zuřivé bitvě roku 1407 zničil, velitele zajal a dopravil do čínského hlavního města Nankingu k veřejné popravě.
Snad nejpodrobnější a nejzajímavější vylíčení zážitků z těchto nevšedních plaveb zaznamenal a v roce 1451 vydal Ma Chuan, čínský muslim, který působil během několika plaveb jako tlumočník z arabštiny. Číňany udivovala rozmanitost tropické přírody, zajímali se však i o praktické využití jejích plodů. „Kokos má desatero různých upotřebení,“ zapsal Ma Chuan po zkušenostech z Indie, kde z něj zhotovují sirup, víno, olej, ale třeba i lana, doškové střechy a poháry ze skořápek. Muže z Čeng Cheových lodí udivují papoušci, „kteří napodobují lidskou řeč“, ale také podivné odsouzeníhodné zvyky na Jávě, kde u sebe „malí tříletí chlapci i století starci“ nosí nože. „Dotkne-li se nějaký muž jejich hlavy nebo vznikne-li nedorozumění ohledně peněz při prodeji nebo slovní bitka, když šílí opilostí, ihned tyto nože vytáhnou a pobodají se.“
Jindy cítíme kulturní a civilizační nadřazenost, například když Číňané líčí život domorodců na Nikobarských ostrovech: „Jejich obyvatelé žijí v dutinách stromů a jeskyních. Chodí zcela nazí, jako divoká zvířata, bez kousku oděvu. Neroste tu žádná rýže. Lidé tu přežívají jen díky divokým jamům, plodům chlebovníku a banánům nebo rybám, které chytnou.“
Sláva a zapomnění
Když se Čeng Che v roce 1433 vrátil ze své sedmé a poslední cesty, bylo mu už dvaašedesát let. Noví císařové už jeho služby nepotřebovali. Císařští rádci kritizovali nákladnost plaveb a zdůrazňovali potřebu boje s Mongoly, jejichž tlak zejména na severu říši ohrožoval. A tak se císař rozhodl věnovat veškeré prostředky na zesílení Velké čínské zdi. Čínští obchodníci si však už zvykli využívat zámořské objevy a budovat obchodní stanice, a tak došlo ke sporu, jenž skončil drasticky. Stavbu lodí s více než dvěma stěžni císař zakázal pod trestem smrti. Za své vzala i většina admirálových map. Na přelomu 15. a 16. století pak už z obřího loďstva zbyla pouhá ubohá desetina.
A tak když na sklonku 15. věku Portugalec Vasco da Gama vyrazil kolem Afriky k břehům Indie, nikdo mu nestál v cestě. Kolik však chybělo k tomu, aby světové oceány ovládli Číňané?
Snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii: