Brazilské srdcovky Lukáše Davida
První, co si člověk na Brazílii zamiluje, jsou její obyvatelé a pak nesmírné přírodní bohatství. Jak jsem se toulal touhle krásnou zemí, přibývaly mi různé každodenní věci, které už s ní také budu mít navždy spojené. Třeba těchto pět oblíbených symbolů.
1) Brazilská vlajka
Z každé země, kterou procházím, si vozím vlajku. Ta brazilská je podle mě jedna z nejhezčích. Zelená barva pralesů, žlutě se lesknoucí zlato, modrá hvězdná obloha s nápisem Řád a pokrok. Na její vyobrazení jsem narážel leckde, od žabek až po motocyklové helmy, ale zakoupit samotnou vlajku nebylo úplně snadné. Ani brazilští přátelé mi neuměli poradit, kde ji pořídit. Nakonec jsem v Riu na ulici narazil na prodavače plážových osušek s jejím motivem. „Já ale nechci ručník. Jenom vlajku.“ – „Žádný problém. Zaběhnu domů,“ a zmizel ve dveřích. Za chvíli už jsem si konečně odnášel velkou vlajku za sto dvacet korun.
2) Caipirinha
Cachaça je zdejší národní alkohol známý též jako brazilský rum. Koktejl z cachaçy, třtinového cukru, limetky a spousty ledu se jmenuje caipirinha. Člověk si tohle lahodné osvěžení může dopřát v každém baru stejně jako na plážích Copacabany nebo Ipanemy od kluků pobíhajících s tácy naloženými drinky. Historie tohoto nápoje není příliš známá. Traduje se, že vznikl v São Paulu a byl považován za výborný lék na chřipku. Stejně populární je zvlášť v plážových barech i caipivodka. Recept je stejný, jen, jak už název napovídá: cachaçu nahrazuje vodka.
3) Futvolei
Zatímco fotbal je národním sportem Brazilců, který k nim doputoval ze své kolébky ve Velké Británii, futvôlei už je čistě jejich výmyslem. Je to vlastně volejbal, který se hraje nohama a hlavou. Vznikl v roce 1965 na Copacabaně. Fotbal byl na pláži zakázaný, ale volejbalová hřiště volná, a tak místní stvořili jeden ze svých oblíbených sportů. Kolikrát jsem jen tak seděl a fascinovaně pozoroval, co všechno Brazilci s míčem ve vzduchu dokážou. Nejen kluci, ale i holky. Nejednou mě při tom napadlo, že minimálně polovina našich ligových fotbalistů by klidně dala pravou ruku za to, co tyhle holky umějí.
4) Kokosové ořechy
Brazilci a kokosové ořechy, to je nerozlučné spojení. Lidé tu říkají, že kokosová voda je lék téměř na všechno. Čerstvý ořech s brčkem vyjde na ulici kolem čtyřiceti korun. Ceny litrové agua de coco začínají v supermarketech zhruba na tomtéž. Samozřejmě záleží na výrobci, kterých je na trhu plno. Větším kokosovým fanatikem než Brazilci jsem snad už jenom já. Všichni místní přátelé si ze mě vždycky po nákupu v obchodě dělali srandu. „Lukas – our coconut guy, ukaž tašky. Od jakých značek sis zase pořídil kokosovou vodu a kolik litrových kokosových jogurtů tam ještě máš?“
5) Street art
São Paulo je považováno za galerii murálního umění pod otevřeným nebem, ale i v dalších městech, jako Rio nebo Belo Horizonte, to není o nic horší. Talentovaní umělci vytvářejí na obrovských plochách svá často sociálně zaměřená díla. Jednou jsem se vydal trajektem přes záliv Guanabara do města Niterói. Téměř okamžitě jsem tam narazil na skupinu kluků sprejujících na zeď mnohametrový mural. Při focení jsme se dali do řeči a já se ptal, co to vlastně vytvářejí. „Chceme vyjádřit dva úhly pohledu na realitu, ve které žijeme. Na jedné straně jsou věci, za kterými sem jezdíte vy turisté. Vedle pak to, co vám zůstává skryto. Naše běžné životy ve favelách.“
