Bioložka Jane Goodall: S důvěrou maminky
V květnu zavítala proslulá bioložka na pozvání Zoo Praha do Česka a pro mne to byla výjimečná příležitost k našemu pátému setkání. V roce, kdy v úžasné kondici oslavila devadesát let… Jak vzpomínala na úplné začátky své proslulé vědecké dráhy?
Kolik vám bylo, když jste poprvé přijela do Afriky?
Poprvé jsem do Afriky jela ve 23 letech, roku 1957. Třiadvacet, to tehdy bylo asi jako teď sedmnáct osmnáct. Byla jsem velmi, velmi naivní, nezkušená. Nemohla jsem letět letadlem, protože to bylo tehdy velice drahé. A to, že mne máma nechala vydat se na cestu, odplout, to bylo něco!
Nedokážu si ani představit, jaké to tehdy muselo být. Můžete nám o tom říct víc?
Narodila jsem se s láskou ke zvířatům. Podstatné je, že jsem měla maminku, která mě podporovala. Povím vám příběh, který je i v mé životopisné Knize o naději. Když mi bylo čtyři a půl, vzala mě máma na farmu. V té době jsme bydleli v Londýně a tam moc zvířat nebylo. Byla jsem nadšená, to víte, krávy, prasata, koně, prostě pořádná farma. Dostala jsem za úkol pomáhat sbírat slepičí vejce. Všech jsem se začala ptát: „Kde je ta díra, kudy se vejce vyndávají?“ Nikdo mi to nevysvětlil, tak jsem vlezla do kurníku a čekala, až slepice snese vejce. Byla jsem tam snad čtyři hodiny a nikdo nevěděl, kde jsem. Máma už se chystala zavolat policii, byla vyděšená, co se mnou je, ale najednou vidí, jak se k domu řítí nadšená malá holčička. Byla jsme to já, celá rozradostněná, že jsem viděla, jak se snáší vejce! Nevím, kdo byl šťastnější: jestli já, anebo ta slepice, že jsem konečně vyběhla z kurníku.
Jak reagovala maminka?
Víte, tolik matek by své dítě popadlo a zlobily by se: Jak se opovažuješ odejít, aniž bys nám to řekla? Copak nevíš, jak jsme se báli? Což by zabilo to vzrušení. Ale ona viděla mé zářící oči a posadila se, aby si poslechla můj úžasný příběh o tom, jak slepice snáší vejce. A tak tehdy vznikla malá vědkyně. Zvědavost, vlastní otázky, žádné odpovědi a rozhodnutí zjistit si to sama. Udělat chybu. Nevzdávat se a učit se trpělivosti. To jsou základní vlastnosti vědce. Jiná matka by mohla tuto zvědavost potlačit. A já bych možná nedělala to, co dělám.
A teď jsme ve chvíli, kdy stojíte na lodi do Afriky. Bojíte se toho, co se stane?
Ne. Vůbec. Byl to můj sen. Zamilovala jsem se do Tarzana už jako malá a víte, myslela jsem to naprosto vážně. Jela jsem za svým cílem. Čeho bych se bála?
Takže v tomto okamžiku bylo všechno v pořádku?
Přesně tak. Nic jiného. Žádný strach.
Dobře. Teď jste v Africe, dotýkáte se země, skutečně půdy Afriky. Co se stalo, jaké to bylo?
No, šlo o to, že první místo, kde se moje nohy dotkly africké půdy, bylo Kapské Město, přímo na jihu. Čekali tam domorodci oblečení v národních krojích a vítali nás. Neuvědomila jsem si, že je to představení pro turisty. Byla jsem naprosto unesená. A moje matka ještě před odplutím našla dva známé lidi, kteří říkali, ať se o mě nebojí, že se o mě postarají. Takže jsem měla první kontakty, na koho se obrátit, a byla jsem v Africe! Celé to bylo velmi vzrušující, dokud jsem nezačala vidět nápisy na opěradlech sedadel v parku a na dveřích do restaurací psané v afrikánštině. Ptala jsem se: Co to znamená? Jen pro bílé lidi, dostala jsem odpověď. V tomto jsem ale já nevyrostla. Můj dědeček byl kongregační pastor a my jsme doma posuzovali lidi podle toho, kým byli, ne podle barvy pleti, jazyka, kultury a tak dále. Takže jsem ztratila své nadšení z Jižní Afriky a nemohla jsem se dočkat, až odejdu jinam, do divočiny, ke zvířatům. Nakonec jsem se dostala do Nairobi v Keni. Tam se se mnou setkal známý a odvezl mě na stanici, kde jsem hned za oknem uviděla otisky tlap velkého leopardího samce. Bylo mi jasné, že až v tu chvíli jsem dorazila do cíle.
Co bylo v tomto příběhu nejdůležitější? Vaše láska k přírodě? K poznávání? Anebo posedlost Afrikou? Víra a naděje, že sny mohou splnit?
Nejdůležitější byla role mé maminky, která dvakrát mohla všechno zhatit a neudělat to od ní pokaždé vyžadovalo obrovskou míru odvahy a důvěry ve mne. Poprvé, když jsem byla malá a ona místo toho, aby mi vynadala a potrestala mne, si nechala vyprávět příběh o snášení vajíček. A podruhé, když mne, mladou a nezkušenou, nechala nastoupit na loď a odplout do Afriky. Opět mi věřila, že to zvládnu. Nebýt její obrovské podpory a důvěry, bylo by v mém životě všechno jinak…
PODÍVEJTE SE NA CELÝ ROZHOVOR
Přinesli jsme vám úryvek z rozhovoru, který s Jane Goodall natočil Petr Horký 8. května v archivní knihovně pražského Náprstkova muzea. Celý rozhovor můžete zhlédnout na YouTube kanálu Petra Horkého nebo na herohero.co/petrhorky.
VYHRAJTE KNIHU ROZHOVORŮ
Máte rádi rozhovory? Sledujte náš Facebook a Instagram, kde budete moct v nejbližších dnech vyhrát knihu rozhovorů Petra Horkého HAUSBOT.
Jane Goodall
Rytířka Britského impéria, velvyslankyně míru OSN, světově proslulá vědkyně, která dvakrát kompletně proměnila vědecké vnímání lidoopů a lidí. Dříve vědci říkali, že lidé se od všech zvířat liší tím, že jako jediní dokáží používat nástroje. A později, že jen lidé dokáží být krutí a trápit druhé. V obou případech se jednalo o omyl…
