Srdcovky s kávou a čajem Magdalény Rojo
Usrkávat čaj nebo kávu je pro mě na cestách nejoblíbenější příležitost k zastávce. Mnohdy neplánované a nejčastěji s místními. Naslouchám jejich příběhům nebo jen tak pozoruji, jak plynou jejich životy. V přípravě, servírování i vychutnávání kávy nebo čaje jsou také ukryty mnohé informace o životě lidí: třeba jak důležité je pro ně setkávat se s ostatními.
1) Čaj s mlékem v indickém Dardžilingu
Brzké ráno jak z tajemné pohádky. Z jedné strany kopce posetého čajovými keři se mlha plazí na druhou stranu do údolí. Uprostřed náměstí stojí béžový poník. Později bude vozit turisty. U jedné z laviček prodává Ind silný kořeněný čaj s mlékem. Nikdy jsem takový čaj nepila, až tady, v Indii. Pět rupií měním za malý papírový šálek. Sedím na lavičce, pozoruji páru z čaje a okolí. Tamhle jeden Ind krmí potulné psy, tam sedí na lavičce několik padesátníků po tenisovém zápase. Dardžiling leží ve výšce dva tisíce metrů nad mořem a díky místnímu klimatu – včetně mlhy – je ideálním místem pro pěstování čaje. Ten vždy chutná intenzivněji na místech, kde roste.
2) Trpký čaj v senegalském Dakaru
Díky Instagramu jsme se seznámili se Souleymanem, jenž žije v Barceloně, ale v době, kdy jsme cestovali v Senegalu, byl zrovna na pravidelné návštěvě ve své rodné zemi. Souleyho švagrová se po poledni posadí k nízké plynové bombě. Na ni položí kovovou konvičku na čaj. Z papírové krabičky vyndá zelené čajové lístky. Z Číny. Hodí je do vody a čeká, až voda začne vřít. Část čaje potom smíchá v malých skleničkách s cukrem a prolívá jej z jedné skleničky do druhé, až vylije obsah skleniček zpátky do konvičky. Přisype do ní lístky máty a vaří ještě několik minut. Čaj je tak trpký, že musí být přehnaně slazený. My a všichni přítomní ze Souleymanovy rodiny, i soused odvedle, pijeme ze dvou sdílených skleniček. Místní zvyk.
3) Sladká káva na indonéském Floresu
Ve vesnici Wela nás čeká asi třicítka farmářů, kteří se mají účastnit školení o pěstování kávy udržitelným způsobem. Setkání začíná tradičně – darováním živé slepice a lahve s pivem. Pak si vychutnáme první kávu toho dne. Pořádně sladkou, jelikož místní mají z naší návštěvy velkou radost: a v těchto končinách to oznamují cukrem. Pěstují zde především robustu, tedy méně kvalitní kávu. Vesničané kávu upraží na pánvi na otevřeném ohni v otevřené kuchyni a nadrtí ve velkém hmoždíři. Přímo před našima očima. Společnými silami. Vaří ji ve vodě, proto ta hořkost a síla – a nutnost přidat cukr.
4) Organická káva v horách mexické Oaxacy
Tmavou kuchyni osvětluje několik malých zářivek. Babička s dcerou obírají krůtí maso z kostí. V dlaních pak prsty druhé ruky vytvářejí placičky z kukuřičného těsta. Do nich balí maso a taštičky vloží do kukuřičného listu. V páře se uvaří tamales. Popíjíme kávu z hrnce aneb café de olla, arabiku uvařenou ve vodě se skořicí a panelou – sladidlem z cukrové třtiny. Zrna vypěstoval Lucio v místních lesích, ve stínu stromů, organicky. Vykládá mi o svém boji s klimatickou změnou. V regionu Sierra Norte napadla kávu rez, škůdce, který kávovníky ničí. Místní pěstitelé také zápasí s nepravidelnými dešti. Sázením různých odrůd a vytrvalou prací v souladu s přírodou hledají řešení pro své rostliny.