V sobotu 1. července se po rekonstrukci opět otevře zámek Humprecht u Sobotky. Pokud se tímhle směrem vypravíte a samotná návštěva památky vám přijde málo, vydejte se na nenáročný výlet podmanivou krajinou, během něhož navštívíte i lokace z oblíbených českých filmů.
Auto jsme nechali na prostorném parkovišti u hřbitova na okraji Sobotky, odkud je to k Humprechtu jen kousek. Zároveň tudy vede žlutá turistická značka, po níž se vydáváme severovýchodním směrem mezi poli, na nichž jsou obilné klasy protkány rudými pruhy vlčích máků. Cesta je lemovaná stromy, které byly v polovině června doslova obsypány třešněmi v různé fázi zralosti. U železničního přejezdu a nádraží Libošovice nastává čas volby: odbočit doleva a pokračovat po žluté, nebo po modré dojít až do samotných Libošovic, tam se případně občerstvit v příjemné vesnické kavárně Koloniál a napojit se na červenou Zlatou stezku Českého ráje? Volíme druhou variantu, protože ta nás zavede i do poklidného Prokopského údolí, kde potkáváme jen několik cyklistů. Stezka vede loukou, kterou z obou stran obklopují typické skály, tak trochu ukryté mezi stromy.
V Plakánku smutnit nebudete
Jakmile se na stromě objeví tři barvy turistického značení, je jasné, že se začínáme blížit k frekventované turistické lokaci, konkrétně k Bílému rybníku, na jehož břehu se tyčí udržovaný hrad Kost, který nabízí tři základní okruhy. Děti asi ocení spíš ten pohádkový s názvem Z pohádky do pohádky. Ale tak trochu do pohádky se můžete vydat i bez návštěvy hradu. Stačí se znovu napojit na žlutou značku, která vede paralelně s naučnou stezkou Plakánek. Nejen děti na ní zabaví panely s jednoduchými obrázkovými kvízy, které prověří znalosti stromů, zvířat nebo historických osobností. A všechny určitě okouzlí krajina, jejímž zlatým hřebem je Oborský rybník (zvaný též Pilský), sevřený z obou stran skalisky, která se v bezvětří odrážejí na té části vodní hladiny, která není zrovna pokryta zelenou vrstvou. Výhled z hráze na jeho západním konci je natolik úchvatný, že přilákal i malíře, který se jej snaží zachytit na plátno.
K Máchalovu mlýnu
Odtud se odchází s těžkým srdcem, ale je potřeba dodržet pohádkový slib, a tak pokračujeme po žluté značce kolem studánky Roubenka s dřevěnou sochou víly, vyvolávající vzpomínku na Rusalku. Zhruba po kilometru přicházíme ke Střehomskému mlýnu, jenž posloužil jako jedna z hlavních lokací při natáčení pohádky S čerty nejsou žerty, kde představoval Máchalův mlýn. Historie toho skutečného sahá až do 17. století a svou funkci plnil až do poloviny století minulého. Vlastně mi až bylo trochu líto, že se tu neobjevila Dorota Máchalová v čepci, která by poutníkům nabízela buchty. Mlýn je v soukromém vlastnictví, takže se do interiéru bohužel nahlédnout nedá. Ale i tak tohle pohádkové místo stojí za krátkou zacházku z trasy.
Cesta do pravěku
Dalo by se odtud pokračovat do Oseka, ale my se od mlýna vracíme zpátky na rozcestí Údolí Plakánek, kde se modrá značka stáčí do úzkého kaňonu kolem Veseckého potoka. A rázem si připadáme, jako bychom putovali džunglí do pravěku. Hustá vegetace si tu roste, jak se jí zamane, mohutné skály, připomínající na sebe naskládané obrovské bochníky, jsou porostlé lišejníky a kapradinami, cestička je místy rozbahněná. Ačkoli panuje nádherné slunečné počasí, tady je chladivé přítmí. Kopřivy jsou natolik vysoké, že jsme přes ně ani nepostřehli zbytky skalního mlýna. Sluneční paprsky si probojovaly cestu aspoň na skálu s neobvyklým reliéfem i zbarvením, která jako by sem vůbec nepatřila. Za studánkou už se zase dostáváme do otevřené krajiny, kde si nejdřív všímáme ovocných sadů připomínajících spíš chmelnice, o pár desítek metrů dál neunikla naší pozornosti lavička s pamětní deskou, která místo označuje za poslední, kde byl 26. července někdy kolem roku 1914 naposledy spatřen Jára Cimrman.
Tudy jela Máňa!
Po chvíli už se ocitáme v obci Vesec u Sobotky, která mě naprosto okouzlila. Nedokážu si vybavit malebnější českou náves. Možná k tomu blaženému pocitu tak trochu přispívá i skutečnost, že se tu natáčelo několik oblíbených filmů v čele s rodinnou komedií Jak dostat tatínka do polepšovny. Bílý domek s číslem popisným 19 bych asi sám od sebe nepoznal, protože se přece jen trochu změnil, ale když víte, co hledáte, vybavíte si obchod se smíšeným zbožím, kde snad do cukru přidávají mravence. A na druhé straně rybníčka s umělými kachnami (k nerozeznání od živých) stojí malá hasičská zbrojnice, jejíž chloubou byla červená stříkačka Máňa. Odtud už je průhledem mezi roubenkami opět vidět Humprecht s typickou siluetou. Cesta k němu vede bohužel po silnici, ale už zhruba po kilometru se můžete za odměnu osvěžit na koupališti Sobotka. Odtud je to k parkovišti, co by kamenem dohodil. Jen musíte počítat s trochu strmějším stoupáním.
Tip na závěr
Pokud byste se chtěli vypravit na další lokace z „Polepšovny“, přesuňte se do oblasti blíže k hradu Trosky, kde si během jednodenního výletu projdete například Podtrosecká údolí s kamenným Podesmínským mostem nebo Věžické údolí s Věžickým rybníkem. Dobrým výchozím bodem je parkoviště u rybníka Vidlák. Právě do něj sjel Petr Nárožný coby pošťák na mopedu, ale dřevěné molo už byste tu hledali marně. Samotná chalupa, kde rodina trávila prázdniny, se nachází na adrese Dobšice 19, ale je samozřejmě soukromým majetkem, takže je obehnaná plotem a průzkumná cesta k ní bude pro filmové fanoušky nejspíš zklamáním.
